Po průzkumu fosilních údajů, které byly použity při předchozích pokusech o datování vyhynutí gigantického žraloka Otodus megalodon, vědci zjistili, že většina těchto snah byla chybná.

Po katalogizování všech fosílií megalodona z nalezišť v americké Kalifornii a mexickém státě Baja California, dospěli paleontologové k závěru, že se legitimní fosílie megalodona vyskytují nejpozději na konci raného pliocénu před 3,6 miliony lety. Ostatní fosílie, které vědci objevili v mladších horninách, se tam dostaly až později například erozí starších vrstev.

„Použili jsme stejný celosvětový soubor dat jako předchozí výzkumníci, ale důkladně jsme prozkoumali každý fosilní výskyt. Zjistili jsme, že většina datování měla několik problémů. Některé fosílie byly příliš mladé nebo nepřesně identifikované. U dalších fosílií se díky pokrokům v geologii ukázalo, že byly datovány příliš hluboko v historii a ve skutečnosti jsou mladší,“ řekl Robert Boessenecker, paleontolog obratlovců na College of Charleston a vedoucí studie.

„Po rozsáhlých úpravách toho celosvětového vzorku a statistické analýze dat jsme zjistili, že zánik megalodona se musel stát nejméně o jeden milion let dříve, než bylo dříve předpokládáno,“ dodal.

Mohl doplatit na nástup žraloka bílého

Posunutí doby vyhynutí megalodona je přitom zásadní i z jiného důvodu. Znamená to, že pravděpodobně zmizel dlouho předtím, než měla před asi jedním až 2,5 miliony let masově vyhynout řada druhů velkých mořských savců. „Zánik megalodona byl předtím dáván do souvislosti s tímto masovým vymíráním, ale ve skutečnosti teď víme, že tyto dvě události spolu přímo nesouvisí,“ řekl Boessenecker.

Stejně tak panují pochyby, zda bylo toto předpokládané masové vymírání skutečné. Fosílie mořských savců z období před jedním až dvěma miliony lety jsou mimořádně vzácné. „Spíše je možné, že tehdy došlo spíše k období obratu mořské fauny (mnoho druhů vyhynulo a mnoho nových druhů se objevilo) než, že by se jednalo o katastrofické vyhynutí způsobené astronomickým kataklyzmatem, jako je supernova,“ zdůraznil Boessenecker.

Vědci nyní předpokládají, že za vyhynutím megalodona nebyla ztráta potravy s nástupem doby ledové, jak se dříve předpokládalo, ale spíše prohrál v souboji o životní prostor s nově vyvinutým velkým bílým žralokem (Carcharodon carcharias). Ten je přitom proti němu výrazně menší. Zatímco největší jedinci megalodona mohli mít na délku až 18 metrů, žralok bílý obvykle měří šest až sedm metrů a dosahuje maximální hmotnosti tři tuny.

Žralok bílý se poprvé objevil přibližně před šesti miliony let, kdy však žil pouze v Tichém oceánu. Před čtyřmi miliony let ho však již můžeme nalézt po celém světě. „Předpokládáme, že toto krátké časové překrytí bylo dostatečné na to, aby se velcí bílí žraloci rozšířili po celém světě a vytlačili megalodona z jeho lovišť,“ uvedl Boessenecker.