Známý sendvič vymyslel už v roce 1967 Američan Michael James ("Jim") Delligatti, což byl jeden z prvních franšízantů řetězce a majitel pensylvánské restaurace McDonald´s. Sendvič tvořily oproti klasickému burgeru ne jeden, ale dva plátky mletého hovězího masa, které se skrývaly mezi třemi bulkami pečiva, doplněné nakládanou okurkou, salátem, cibulkou a omáčkou. Delligatti ho poprvé představil na setkání milovníků hamburgerů, které se v roce 1967 konalo v Uniontownu.

Jako padesátník se však Big Mac prezentuje proto, že v oficiální nabídce řetězce v rámci celých Spojených států se objevil až o rok později. Šéfové amerického McDonaldu totiž nejdřív nevěřili, že se burger může prodávat za 45 centů, které Delligatti za svou novinku chtěl (klasické burgery tehdy stály kolem osmnácti centů). Proto trvalo celý rok, než se Big Mac dostal do národního menu. V současnosti se však už prodává ve více než stovce zemí. Za zmínku přitom stojí, že McDonald´s - ať už vědomě nebo nevědomě - zařadil dvojitý burger do nabídky jako dárek k Delligattiho padesátinám, neboť tento restaurační inovátor se narodil 2. srpna 1918.

Za Big Macem stojí válečný veterán

Samotný život Jima Delligattiho stojí za pozornost, protože v něm nechybělo dobrodružství, odvaha ani práce. Během druhé světové války sloužil v armádě a byl nasazen v Evropě. Po válce se mimo jiné rozjel stopem napříč celými Spojenými státy a dostopoval ze západní Virginie až do Kalifornie. Při této cestě se dozvěděl hodně o lidských povahách a způsobu života Američanů v různých částech této rozlehlé země, což mu později pomohlo v podnikání. Do restauračního byznysu se dostal tím, že začal pracovat v motorestech prodávajících jídlo přímo do auta a vedl některé restaurace řetězce Big Boy.

Přestoupit k McDonald´s a otevřít jeho první restauraci v západní části Pensylvánie se rozhodl po osobním setkání s majitelem značky Rayem Krocem (synem českého emigranta Aloise Kroce, pocházejícího z Plzeňska) na obchodní výstavě v Chicagu v roce 1955. Často se uvádí, že Kroc byl i zakladatelem McDonald´s, ale to není tak úplně pravda - značku koupil od bratrů McDonaldových. Stál však za konceptem řetězce rychlého občerstvení, který ji v druhé polovině 20. století rychle rozšířil po celých Spojených státech a později i po celém světě.

Delligattiho charismatický Kroc rychle zaujal, takže k němu nejen přešel, ale také si pronajal franšízovou restauraci na předměstí v Pittsburghu, kterou otevřel v roce 1957. Byl to jeho rodný kraj, protože pocházel z městečka Fox Chapel nedaleko od Pittsburghu. Během následujících pětadvaceti let pak Delligatti otevřel v západní Pensylvánii celkem 48 restraurací McDonald´s. Významně tak přispěl k expanzi řetězce v této části USA, jeho pobočky navíc patřily mezi ty, jež dosahovaly největších obratů.

Jeho velký den však přišel až s vynálezem Big Macu. Jeho prosazení, jak už jsme zmínili, nebylo jednoduché, ale podobně jako při setkání s Krocem i v tomto případě nakonec našel Delligatti svého člověka, naladěného na podobnou notu. U Big Macu jím byl regionální manažer McDonald´s Ralph Lanphar, který padesátiletému inovátorovi povolil zavedení Big Macu ve svých provozovnách. Litovat toho nikdy nemusel.

Samotnému Delligattimu se jeho vynález podle slov jeho rodiny nikdy neomrzel a jedl ho nejméně jednou týdně. Za zmínku stojí i to, že dvojitý sendvič byl sice jeho nejslavnější, ale nikoli jedinou inovací, kterou v McDonald´s pomáhal prosadit. Byl například jedním z prvních, kdo začal v restauracích řetězce servírovat snídaně. Údajně to udělal proto, aby mohl nakrmit pensylvánské dělníky, kteří se brzy ráno střídali na dlouhých a úmorných směnách v ocelárnách.

Ke 40. narozeninám Big Macu v roce 2007 otevřel Delligatti svému nejslavnějšímu sendviči vlastní muzeum, které ovšem, jak jinak, funguje i jako restaurace. Podnik nazvaný Big Mac Museum Restaurant najdete v North Huntingdonu v Pensylvánii a kromě Delligattiho sochy v něm můžete spatřit i největší Big Mac na světě - měří 12 až 14 stop (zhruba kolem čtyř metrů) a je z bronzu.

Dobrodruh a inovátor Delligatti se dožil vysokého věku. Zemřel v pondělí 28. listopadu roku 2016 v rodném Fox Chapel ve věku 98 let. Dnes v jeho šlépějích kráčejí jeho potomci, protože obě jeho děti i dva z jeho vnuků také provozují franšízové restaurace McDonald´s.

Big Mac v kultuře

Jak řetězec McDonald´s, tak i jeho nejznámější sendvič samozřejmě našel své místo v populární kultuře, ať už šlo o díla, která jej svým způsobem oslavují, nebo o projekty, jež ho naopak kritizují, k čemuž mají nemálo důvodů: ať už zmíněnou kulturní kolonizaci, kdy řetězec agresivní obchodní politikou vytlačuje ze svého okolí tradiční restaurace a obchody a nahrazuje je svou unifikovanou podobou, nebo množství kalorií v porovnání s nízkým obsahem opravdu kvalitních živin, jež činí z McDonald´s synonymum pro nezdravý životní styl, popřípadě systém prodeje, který dělá ze zaměstnanců výkonné roboty povinně opakující stále tytéž úkony.

V roce 2002 tak vznikl například německý dokument Big Mac Small World, při němž zástupci cestovní společnosti Guyer Travels navštíví šest zcela rozdílných částí celého světa včetně Číny a Brazílie, aby zjistili, jak ve všech formuje komunity firma McDonald´s, když v ní místní lidé začnou pracovat.

V roce 2004 byl natočen asi nejznámější a nejdiskutovanější dokument týkající se McDonald´s, film Super Size Me režiséra (a také trochu profesionálního provokatéra) Morgana Spurlocka. Ten se rozhodl realizovat experiment, že po dobu třiceti dnů nebude jíst nic jiného, než co je na nabídce McDonalds, stravovat se bude v tomto řetězci třikrát denně, vše, co je v nabídce, si dá alespoň jednou a musí přijmout XXL menu, pokud je k tomu vyzván (přičemž takové vyzývání měli prodavači v McDonald´s v popisu práce).

Zdroj: Youtube

Spurlock při natáčení projel celé Státy a mluvil s řadou odborníků na výživu i na rychlé občerstvení. Svůj experiment však musel předčasně ukončit, protože ho podle jeho vlastních slov začala jím zvolená "dieta" ohrožovat na zdraví. Přestože je tento režisér znám určitými sklony k manipulaci, přispěl zčásti k tomu, že McDonald´s začal do svých jídelníčků zařazovat i víc ovoce a zeleniny.

Ve světě celovečerního filmu se stala legendou už zmíněná scéna z Tarantinova Pulp Fiction, při níž se dva profesionální zabijáci a vymahači dluhů (Vincent Vega a Jules) připravují na další "job" a přitom si mimoděčně vyprávějí o tom, čím se liší kulturní zvyky v Evropě (kterou jeden z nich navštívil) od Spojených států. "Mají tam to samý, co my, ale je to prostě jiný," říká Vincent Vega v Travoltově podání.

Zdroj: Youtube

Určitou "robotizaci" namísto lidského přístupu, jakou lze pozorovat u pracovníků rychlého občerstvení, si vzal na paškál film Volný pád s Michaelem Douglasem z roku 1993. Douglasův vytočený hrdina se zde domáhá ve fast foodu snídaně, bohužel o ni ale požádá necelé dvě minuty poté, co se snídaně přestaly vydávat. Obsluha mu proto s naučenými profesionálními úsměvy odmítá vyhovět, dokud se nedomůže svého střelbou ze samopalu do vzduchu.

Zdroj: Youtube

Dlužno dodat, že v tomto případě nejde o řetězec McDonald´s, ale automatizace profesních postupů, která Douglasova hrdinu rozčiluje, je u všech řetězců podobná. Však také instruktážní film s výukou ve "správném zvládání všech postupů", který před pěti lety připravil přímo český řetězec McDonald´s, vyvolal velkou vlnu internetových parodií a hříček.

Zdroj: Youtube

Řetězec nicméně projevil smysl pro humor a sám později v některých svých reklamách instruktážní film lehce parodoval nebo na něj odkazoval.

McDonald´s v Česku

První Big Mac v České republice byl prodán 20. března 1992 v první české restauraci McDonald´s, kterou řetězec otevřel v pražské Vodičkově ulici ("až McDonald´s otevře, začnu šlapat Vodičkovou častěji než holky Perlovku," psal tehdy redaktor časopisu Mladý svět, který informoval o vstupu řetězce na český trh). Takhle vypadala v první polovině 90. let jeho reklama.

Zdroj: Youtube

Restauraci navštívilo záhy po otevření 11 tisíc zákazníků, a to i přesto, že její nabídka nebyla nejlevnější. Big Mac stál v roce 1992 ve Vodičkově 50 korun, průměrná hrubá mzda přitom dosahovala asi pět tisíc korun. Za čtvrtstoletí burger zdražil o 29 korun, průměrná mzda oproti tomu vzrostla trojnásobně.

"Můžu říct, že právě o Big Mac byl zájem asi největší. Je to jednoduše ikona, se kterou jsme poprvé ochutnali nejen dva plátky masa s omáčkou a salátem v housce, ale vlastně i kapitalismus," prohlašuje dnes franšízant řetězce Michal Mládek, který v den otevření první české restaurace pracoval v kuchyni.

K oslavě padesátin svého nejznámějšího produktu Big Mac připravuje McDonald´s mimo jiné vlastní měnu Mac Coin a módní kolekci. V Česku přijde limitovaná edice triček.