Fenomén peníze

Pokémoni, japonská kometa, která zazářila na celém světě a opět zhasla

9. srpen 2018 četba na 9 minut
Pikachu. Zřejmě nejznámější postavička ze série Pokémonů.

Pikachu. Zřejmě nejznámější postavička ze série Pokémonů.

Foto: YouTube

Před dvěma lety to byl světový hit. Miliony mladých lidí po celém světě včetně Česka běhaly s pohledem upřeným na displeje svých mobilů a "lovily" pomocí herní aplikace virtuální příšerky, jež se jim na displeji zobrazovaly právě v tom prostředí, kde se zrovna pohybovali. Hra Pokémon Go ale zapadla stejně rychle, jako se objevila. Jak na ni její někdejší vyznavači vzpomínají? 

FOTOGALERIE

Pokémon GO v akci Pokémon GO Pokémoni se stali obecným fenoménem.

Nejdřív jedna očitá zkušenost: Zhruba před dvěma lety, v srpnu roku 2016, vystupovala na hradě Švihov pražská skupina scénického šermu a divadla, která v areálu hradu i přespávala. Večerní program po skončení vystupování pak jasně ukázal na generační rozdíly ve skupině - zatímco všichni její členové ve věku nad třicet let se tradičně sesedli ke společnému stolu s vínem a kytarou, všichni členové pod třicet se rozběhli do temných koutů hradních nádvoří. Hráli pokémony.

O rok později táž skupina vystupovala na jiném hradu. Generační rozdíly se už ale mezi jejími členy neprojevily. Po ukončení programu se u společného stolu sešli k pití a hraní na kytaru všichni a nikdo už do tmy neodešel. 

Zhruba tak se to má s hrou Pokémon Go, fenoménem, který předloni uprostřed letních prázdnin dobyl celý svět - a pak zmizel stejně rychle, jako se objevil. Kde se vůbec vzal a jak na něj vzpomínají jeho tehdejší vyznavači? 

Tenkrát všichni lovili

"Asi nejzajímavější zážitek s pokémony mám ze dne, když jsme s kamarádem z Kolovrat lovili v Praze. Nejdřív jsme potkali kamarády ze třídy, tak se k nám přidali a lovili jsme spolu. A pak jsme ještě narazili pod orlojem na mého bratra Tomáše s jeho tehdejší přítelkyní, jak loví, čili jsme je taky přibrali, a bylo nás asi osm. Chvíli jsme lovili na Staromáku, když se na konci Platnéřský směrem k Vltavě objevil jeden docela vzácný pokémon. A všichni jsme se tam okamžitě rozeběhli. A nejen my. Seběhlo se nás tam asi třicet. Už ani nebylo potřeba se koukat na mapu, stačilo hledat dav mladých s mobily v ruce. Někomu pokémon utekl (třeba mně), někdo ho chytil (asi tak všichni ostatní). A pak jsme zase rozešli do menších skupin," vzpomíná někdejší hráč Petr Kasalický z Kolovrat u Prahy, v současnosti čerstvý dvacátník.

Pokémony hrál podle svých slov pár měsíců, od jejich vydání začátkem července 2016 až někdy do října nebo listopadu téhož roku. "Pamatuju si, že jsem je lovil ještě při sezení na přednáškách, a ty máme až od října, ale přesněji nevím," vzpomíná.

Přestal prý z několika důvodů: "Zaprvé jsem ulovil snad všechny, co u nás šli rozumně ulovit. Pro ulovení úplně všech bych musel procestovat všechny kontinenty, protože některé byly exkluzivní pro dané oblasti (například Tauros byl ulovitelný jen v Americe), a zas takový fanoušek nejsem. Za druhé začala škola, čili bylo méně času na běhání po Praze. Za třetí mi bylo zima na ruce, když jsem chodil s mobilem v nich…" vypočítává. 

Mezi další důvody podle něj patřilo, že Niantec (americká firma, která v kooperaci s japonskou společností Nintendo uvedla hru na trh, pozn. red.) začal blokovat pomocné mapy. Ve hře samotné totiž nebylo vidět, kde pokémon přesně je, dokud hráč nebyl přímo u něj. "Akorát jsi viděl, jak je přibližně daleko (jedna tlapka = do 100 metrů, dvě tlapky = do 200 metrů a podobně). Tahle čísla odhaduju, možná se trochu lišila, to už si nepamatuju. Ale existovaly pomocné mapy (například FastPokeMap), které neustále skenovaly okolí pomocí falešných GPS signálů, čili jsi mohl vidět, kde co je, a běhat za tím, a ne jen pořád chodit a doufat, že se něco objeví," vzpomíná Kasalický. S blokací zmíněných pomocných map tak hra ztratila na atraktivitě. 

Hlavním důvodem k odchodu od hry však bylo, že dosáhl úrovně (levelu) 30, odkud bylo pak získávání dalších levelů mnohem náročnější. "Byly by to týdny hraní, abych se dostal na level 31, čili ani tenhle pozitivní feedback tam nebyl. Sice začali dodávat nový obsah, aby udrželi hráče, například přidávat nové pokémony z dalších řad původního seriálu, ale to už pro mě nebylo tak lákavé, protože jsem vlastně znal jen tu první řadu," popisuje Kasalický.

Podobně to mají i další někdejší aktivní hráči, kteří patří převážně rovněž ke generaci dvacátníků. "Hrála jsem. Už si to ale moc nepamatuji. Začala jsem trochu později jak ostatní. Zkusila jsem to. Na pár týdnů mě to chytlo. Pak jsem to opustila," vzpomíná na období s pokémony mileniálka Tereza.

Hry se podle svých slov vzdala tehdy, když z ní dostala karpální tunel. "Pak jsem to hraní trochu utlumila. A taky na některých místech pokémoni moc nebyli. Třeba v soupravách metra, kde jsem tehdy trávila dost času cestou do práce. A pak na trase do práce busem - cestou do Uhříněvsi - byli pořád ti samí a bylo jich málo. Navíc mi bylo při hraní pokémonů v autobuse trochu špatně," vzpomíná někdejší hráčka."A taky to žere čas. A ten jsem potřebovala věnovat práci. Jak cestou do práce, tak ve volnu."

Zanechalo v ní hraní pokémonů nějaké výjimečné vzpomínky? "Ne natolik hluboké, abych si je po těch dvou letech pamatovala."

Tak nějak se to mělo s celým fenoménem. Zatímco před dvěma lety touto dobou lidé vtipkovali, že v místech, kde nejsou pokémoni, nezbývá mladým než fetovat, dnes už si na ně nikdo moc nevzpomíná.

Mobilní hra Pokémon Go, již uvedla japonská společnost Nintendo ve spolupráci s americkou firmou Niantic 7. července 2016, byla zkrátka krátkodobý fenomén. I přesto, že už čtyři dny po vstupu na trh vytlačil žlutý zajíček "Pikaču" (nejoblíbenější postavička celé hry) z prvního místa vyhledávaných výrazů prostřednictvím vyhledávače Google slovo "porn", které do té doby tomuto žebříčku s přehledem vládlo. 

"Ačkoli byla první verze k dispozici pouze pro uživatele na území Spojených států amerických, Austrálie a Nového Zélandu, pobláznila celý svět. V pilotních zemích ihned obsadila první pozice v žebříčcích stahovaných aplikací. V USA si hru nainstalovalo již nejméně šest procent všech majitelů mobilu s androidím operačním systémem a v počtu denně aktivních uživatelů už se Pokémon Go dostal na dohled Twitteru," popisoval úspěch tohoto herního fenoménu spolupracovník Dotyku Jan Řápek.

Hra však měla malý potenciál rozvoje a její cílová skupina, jíž byli zejména dospívající a mladší dospělí uživatelé moderních technologií zhruba do třiceti let, se vyznačuje právě tím, že stejně snadno pro nějaký fenomén zaplane, jako ho opouští. Byť i dnes existuje hráčská komunita lovců pokémonů, není příliš aktivní a s někdejší masovou popularitou hry se nedá srovnat.

Frčí různé věci, ale ne masově

Existuje dnes nějaký fenomén, který by bral mladé lidi stejně, jako před dvěma lety japonské příšerky? Ačkoli je o mobilní hry nadále zájem, na podobný masový úspěch žádná z nich neaspiruje.

"Určitě není nic tak obrovský hit. Hráčská komunita se rozdrobila zpět do svých kategorií (někdo hraje strategie, někdo fotbal, …), ale část zůstala. Ale jinak jsou podle mého skromného názoru mobilní hry na vzestupu," říká Kasalický.

"Teď se hodně dělají různé hry postavené na témže principu jako Pokemon Go, například Jurassic World (chytáš tam dinosaury, sbíráš jejich DNA a pak si vylíhneš svého dinosaura), nebo jsme chvilku hráli hru Draconius Go, kde se chytaly takové kreslené příšerky na styl dráčků. Ale největším trhákem je letošní Harry Potter od Niantec (stejných tvůrců, kteří udělali Pokemon Go),  který má vyjít teď v srpnu, mám pocit," popisuje další hráčka pokémonů Lucie Unverdorbenová z Bruntálu, která na rozdíl od výše dotázaných pokémony stále hraje. "Jednu dobu jsem myslela, že s tím seknu, protože to bylo pořád stejné a Niantic na to nic neměnil. Potom přidali spoustu nových věcí, a hra zase nabrala na obrátkách. V poslední době ale kvůli nějaké nové aktualizaci nejde moc spustit. Dalším problémem je, že v menších městech je menší pravděpodobnost chycení pokémonů, a proto od toho hodně lidí utíká. V Praze je to super," popisuje Lucie aktuální zkušenosti s hrou.

Podle mileniálky Terezy dnes u mladší generace bodují i jiná lákadla, zejména pak Facebook Stories a Instagram Stories. Jde v podstatě o napodobení aplikace, s níž přišel v roce 2013 Snapchat. Jde o příspěvky, jež uživatel sociální sítě přidá na Facebook a jeho sledovatelům se zobrazují jen po určitou dobu. Jejich atraktivita přitom spočívá v tom, že si lze s nimi různě hrát - do fotografií lze přidat efekty, je možné k nim přidat samolepku nebo anketu, fungují v rámci komunit. "Hodně to používají mladí lidé, ale Stories si získaly i třicátníky," říká Tereza.

O popularitě Stories svědčí i to, že do nich Facebook i Instagram začaly přidávat reklamy. Není divu. Po celém světě mají stamiliony uživatelů.