Inspirace

První obojživelná auta musela mít stožár na vlajku. Často končila na dně jezer

29. duben 2019 četba na 6 minut
Amphicar Model 770

Amphicar Model 770

Foto: Výrobci a archiv

Znáte Amphicar, WaterCar nebo Gibbs? Obojživelné stroje byly dříve horší než loď i auto, dnes o hladinu soutěží s rychlými čluny.

FOTOGALERIE

Amphicar Model 770 Amphicar Model 770 Amphicar Model 770

Postavit automobil, který je schopný dělat "ještě něco navíc", bylo a je snem mnoha konstruktérů. Proto od nepaměti vznikala létající auta. A nebo obojživelná. Ta na rozdíl od těch létajících nejsou tak nebezpečná, ani tolik složitá na výrobu. Přesto jich je ale na světě jen hrstka. Některá totiž skončila na dně řeky nebo jezera. Ty nejslavnější najdete v naší fotogalerii a také v tomto článku.

Vynecháme-li vojenské stroje, jako například slavný německý Volkswagen Schwimmwagen, je Amphicar Model 770 jedním z prvních a zároveň nejdůležitějších obojživelných aut historie. Nejde totiž o žádný jednorázový projekt, ale skutečné produkční auto západoněmecké firmy Quandt Group, která vůz stavěla mezi lety 1961 až 1968 a podařilo se jí vyprodukovat 3878 kusů.

Auto mělo na svou dobu přelomový design. Nejenže se myslelo na funkční stránku, ale i na estetickou. A tak je sice při pohledu na karoserii patrné, že „tady není něco v pořádku“, ale Amhicar pořád vypadá víc jako auto, než jako loď. Roztomilý design doplňují pneumatiky s bílými boky nebo navigační světla a malý stožár na vlajku, což byla povinná výbava pro plavbu na vodě.

Auto dlouhé 4,3 metru a těžké 1050 kg poháněl motor z britského vozu Triumph Herald 1200. Čtyřválec o objemu 1,2 litru byl v šedesátých letech považován za velmi vyspělý. Dosahoval ale výkonu jen 43 koní. To vozu umožnilo na silnici maximální rychlost 110 km/h a ve vodě pak 7 uzlů. Později se do Amphicaru montovaly silnější motory s objemu 1,3 a 1,4 litru o výkonu až 75 koní.

Motor byl uložen za zády cestujících a poháněl zadní kola. Pokud auto vjelo do vody, pak bylo možné spustit dva lodní šrouby. Fascinující ale je, že se i ve vodě o změnu směru jízdy starala přední kola, nikoliv kormidlo. To znamenalo horší reakce. Majitelé to ale brali s humorem. "Rádi mu říkáme nejrychlejší auto na vodě a nejrychlejší loď na silnici," nechal se jeden slyšet. Také hrozilo potopení, protože se díky netěsnostem mohla voda pomalu dostat dovnitř.

Díky tomu patří dnes Amphicar Model 770 mezi vzácné sběratelské vozy. I tak se ale někteří majitelé nebojí s ním opět vyjet na vodu. Na to, jak se s takovým vozem jezdí se můžete podívat na následujícím videu:

Amphicar, který se nejvíce prodával v USA, inspiroval Američana Dava Marche, aby postavil vlastní obojživelný vůz. V roce 1999 založil v Kalifornii společnost WaterCar. Chtěl udělat takové auto pro sebe a své blízké. Nejprve vyzkoušel několik prototypů včetně modelu Python, který poháněl motor z Chevroletu Corvette o výkonu 450 koní.

Až v roce 2013 vznikl první komerční projekt jménem Panther. Jde jednoduše řečeno o Jeep předělaný na loď. Ten pohání šestiválec Hondy o objemu 3,7 litru a samostatný motor je připraven i pro turbíny. Auto se může z vozu na loď proměnit za 15 sekund. Pokud vjede do vody, hydraulicky se mu zvednou kola, což umožní spolu se silným pohonem rychlou plavbu. Panther tak dosahuje na vodě rychlostí až 72 km/h, na souši pak 130 km/h. I díky tomu se zapsal do Guinessovy knihy rekordů jako nejrychlejší obojživelné auto na světě.

WaterCar míří hlavně na rozmazlené zbohatlíky, což je patrné i z jeho podivného propagačního videa, ve kterém navštívíte vodní party u břehu nebo vyrazíte na ryby s dívkou v bikinách. Podívejte se zde:

Nejen Německo a USA se zapsaly do historie obojživelných vozů. Svůj zářez tu mají také Britové, konkrétně společnost Gibbs, která má asi nejširší nabídku obojživelných vozidel. Kromě čtyřkolky, která se umí proměnit ve vodní skútr (Gibbs Quadski) nebo vojenského modelu Gibbs Humdinga, zaujala veřejnost svým prvním strojem Gibbs Aquada. Hovoří se o něm i dnes, přitom to je letos už 15 let, co ho přestala vyrábět.

Postavit auto do vody nebylo nic jednoduchého. Inženýři museli vyřešit kromě technických i řadu legislativních problémů. Po silnici je ve Velké Británii například nelegální jezdit s odhalenými lodními šrouby, proto má Aquada turbíny. Vůz bylo nutné vybavit navigačními světly včetně jednoho skládacího na stožáru, které je povinné použít za tmy. Zároveň ale auto muselo odpovídat i předpisům pro jízdu na silnici, včetně správného umístění všech osvětlovacích prvků. Problémem bylo i vyvážení.

Nakonec vznikl dvoumístný roadster se šestiválcovým motorem Rover o výkonu 175 koní. Řadilo se automatickou převodovkou. Stejně jako u modelu WaterCar, i zde se kola hydraulicky zvedla, aby umožnila lepší plavbu. Obojživelník zvládal 160 km/h na silnici a 50 km/h na vodě. Zajímavostí je i pozice za volantem. Sedělo se uprostřed s možností dvou cestujících po stranách na menších sedadlech. Auto vážilo 1,5 tuny.

I když se Aquada vyráběla jen jeden rok, dokázala zaujmout. Jeden kousek do sbírky si pořídil i populární britský miliardář a dobrodruh Richard Branson. Paul Walton z pořadu Top Gear zase použil Aquadu k tomu, aby s ní dojel do Monaka a z přístavu pak zadarmo sledoval závod Formule 1. Jak vypadá Gibbs Aquada v akci se podívejte na tomto videu: