Začneme u politiky, nebo u byznysu?

Kde chcete...

Tak pojďme nejdřív k politice - o uplynulém víkendu se do Senátu dostal Marek Hilšer. Vy jste mu už předtím dělal prezidentskou kampaň. Jak jste se k tomu vlastně dostal?

Náhoda jako vždycky. Kamarád z byznys klubu mi řekl, že má zajímavého politického kandidáta na prezidentskou funkci. Odpověděl jsem mu, že k mým základním životním zásadám patří nedělat politiky. Namítl mi na to, že by to mohl být český Macron. To mě zaujalo a změnil jsem názor: "Dobře, to je jediná výjimka, kterou bych byl ochoten učinit, pojďme si k tomu něco říct." Bylo měsíc před volbami a Markův tým trochu přešlapoval na místě a nevěděli, co říkat. On sám působil trochu moc revolucionářsky, zaťatě, svlíkal se do půl těla na vládní tiskové konferenci, což je známá historie. Hodně mu radili, aby se vymezil a byl ještě větší chlap než Babiš a ostatní. Moje rada zněla přesně opačně a projevila se i při těchto senátních volbách na Michálkově výroku: mou strategií totiž bylo udělat z manželů Hilšerových coby "prezidentského páru" novou "JFK dvojici", jinými slovy vytvořit z nich mladou naději pro tuto zemi. Vůbec se nevymezovat, ale naopak nabídnout něco úplně jiného než všichni ostatní. Postavit to čistě na lidských sympatiích.

Proto jsme zvolili i slogan Srdce na Hrad, jenž v sobě nesl i určitý odkaz na Václava Havla. Ale ne moc okatý, abychom se netvářili jako Pavel Fischer, který se k němu také hlásil. My jsme byli jinde, nicméně ideje a hodnoty byly tytéž. Ve finále jsem pak řekl: "Marku - ty musíš všechny ženské v této zemi sbalit. Všechny ženy nad třicet, které už třeba zažily nějaké nepovedené manželství, musí mít pocit, že ty jsi tady pro ně." Prostě hrát podobnou roli, jako hrál Karel Gott v 80. letech.

A ukázalo se to jako dobrá strategie. Všichni ostatní kandidáti jeli nejrůznější "témata", tvrdá data, ale málokdo se uměl lidsky prodat. Mám obecný pocit, že být politik je trochu diagnóza a že tam obyčejná lidskost často trochu chybí. Za měsíc jsme tak z revolucionáře se zaťatými pěstmi a vysvlečeného do půl těla udělali sympatického kluka, trochu rošťáka, který to myslí strašně dobře a je hodný. A podle výsledků voleb ho volili lidi navzdory nějakým idejím, překračoval ideologii, politiku, volili ho čistě kvůli sympatiím a kvůli tomu, co pro ně zosobňoval. To byl ten základní prvek a také úkaz, který se podle mě ve volbách často nevidí. Protože politici jsou sami do sebe do té míry zahledění a žijící s pocitem o vlastní dokonalosti a důležitosti svých slov pro ostatní, že Hilšer se z toho výrazně vymykal. Věřím, že kdyby nebylo Zemana, postoupil by do druhého kola. Existoval tu totiž silný "Antizeman efekt", kdy řada lidí nevolila kandidáta, jehož preferovala, ale toho, kdo měl proti Zemanovi největší šanci.

Na druhé straně podle výsledků prvního kola předběhlo Marka Hilšera víc kandidátů než jen Jiří Drahoš.

Získal deset procent, ale měl obrovskou zpětnou vazbu od lidí, že kdyby nebylo Zemana, tak by to hodili jemu. Ale protože měli obavu o to, že se proti Zemanovi nedostane do druhého kola nejsilnější kandidát, tak volili rozumem. Ale z hlediska pocitů se Markovi podařilo nastartovat ohromnou vlnu sympatií, na níž teď ještě dosurfoval do Senátu. Potvrdil to i Libor Michálek, když prohlásil, že voličky se rozhodly podle vizáže.

Na vlně popularity se do Senátu dostala celá trojice prezidentských kandidátů - Jiří Drahoš prošel hned v prvním kole a Pavel Fischer podobně jako Marek Hilšer uspěl v druhém.

V podstatě ano, ale stejně mi Michálkova reakce přišla velmi vtipná a pobavila mě.

Vlastně naznačujete, že měl pravdu.

Ano, v podstatě vystihl srdce naší strategie.

Nebojíte se toho, že při takto nastavené strategii nevíte, co od toho člověka můžete čekat?

Jako od toho politika, kterému pomáhám? Řeknu vám to takhle - všichni politici mají jednu společnou vlastnost: jsou velmi pokorní, hodní, empatičtí a ochotní naslouchat, když je před volbami. A když je po volbách, tak se to změní o 180 stupňů. Platí to obecně. To je všechno, co k tomu mohu říci.

Asi neřeknete, jestli to platí i v tomto konkrétním případě?

Podle mě to platí pro všechny. Je to i prostředím, v němž se ten člověk začne pohybovat a z něhož získává sílu. Platí to ale i pro lidi, kteří pro politiky dělají. Nikdy jsem nechápal, co je na tom tak atraktivního, ale teď už to vím - na politice je totálně atraktivní ten adrenalin. Chápu, že z ní lidem odejít nechce, protože to, co přijde potom, je jenom obrovská prázdnota. O politika mají lidé neustále zájem, neustále mu někdo volá, neustále se o něj někdo zajímá a najednou to skončí. Opravdu je to do jisté míry diagnóza.

Na svůj Facebook jste napsal, že kampaň pro Marka Hilšera a pak ještě pro Hanu Kordovou Marvanovou byly jediné vaše politické kampaně, do nichž jste se pustil, i proto, že jste je obě dělal zadarmo. Co vás k tomu tedy vedlo?

Haně Marvanové, k jejíž kampani jsem přišel také relativně pozdě, jsme stihli natočit jen jedno video. To video ale vidělo relativně dost lidí. Strategie ale byla odlišná v tom, že jsme se zaměřovaly na ženy středního věku, o nichž jsme věděli, že na ni dobře reagují, a sdělení se zaměřovalo na to, že do politiky patří empatie a ženství. Výsledkem bylo, že se stala druhou nejvolenější političkou v Praze, víc k tomu říkat nehodlám.

Proč to ale bylo zadarmo? U Marka Hilšera hrál roli adrenalin a dobrodružství, co bylo důvodem tady?

Za prvé si Hanky nesmírně vážím. Za druhé je z Rýmařova jako já. A za třetí, protože jsem cítil, že je na kandidátce ve znevýhodněné pozici a že opravdu potřebuje pomoc. Takže to byly tyto tři důvody.

Může úspěšná politická kampaň nějak pomoci marketérovi v jeho běžném byznysu?

Možná o tom někdo něco napíše, někdo jiný si to přečte a řekne si, že ten člověk asi něco umí. Ale to je asi tak všechno. Nějaká provázanost neexistuje. I Marek Hilšer byl v tomhle striktní a čistý a nenechal by se vtáhnout do hry nějakým byznysem. Nejsem typický politický marketér, jakých je tady na trhu povícero, pro mě to byla jen zajímavá odbočka a možnost si něco vyzkoušet. Ale je zajímavé, že v obou případech, kdy jsem na to sáhl, to mělo takové obrovské výsledky. A můžeme se hádat, jestli to bylo díky mně, nebo komukoli jinému. Ale třeba Jarda Plesl (šéfredaktor Mladé fronty Dnes, pozn. red.) mi napsal, že naše kampaň udělala z politického anarchisty volitelného kandidáta.

Pokud jde o ten byznys, stále je jeho hlavní náplní Foodgroot?

Ano, Foodgroot je teď pro mě alfa a omega všeho a osmdesát procent všeho, čím se zabývám.

Můžeme si připomenout, co Foodgroot vlastně je? Dá se charakterizovat jako systém hodnocení kvality potravin?

Dá se to tak říct. Určitě si pamatujete, jak vypadal internet před Googlem. Nepořádek, chaos, nenašel jste pořádně nic. Pak přišel Google a dal tomu řád. Začal se dívat na internet jinou optikou. Jeho vyhledávání přitom není nic jiného než indexace, tedy hierarchizace podle určitých parametrů.

Systém, který Google zavedl, dnes platí za status quo, ale předtím nebyl, museli ho vymyslet. A na trhu s potravinami je to podobné. Když vám dám šest jogurtů a řeknu: "seřaďte mi je podle kvality", budete nějak postupovat - něco máte třeba načteno, takže tušíte, že éčka nejsou dobrá. Ale už nevíte, která jsou nejhorší, která jsou méně špatná a která neškodná. Nicméně to podle těchto principů nějak rozestavíte, a protože jste normální člověk, bude vaše volba ovlivněná i marketingem, tedy tím, co o sobě značky říkají samy.

A když vám řeknu, že jako spotřebitel víte o výrobcích jen dvacet procent informací, na jejichž základě se rozhodujete, navíc pod tlakem reklamy, tak zjistíte, že jste vlastně v pozici nesvéprávného člověka, který nemá dost údajů k tomu, aby se mohl kvalifikovaně rozhodnout. Proto děláme tu indexaci. Mezi parametry, které bereme do úvahy, patří výroba a technologie, složení, přídavné látky, což jsou všechna ta éčka, barviva, aditiva, budeme se dívat i na historii potraviny, zda se o ní někde neobjevil nějaký záznam a jestli není třeba být v jejím případě ostražitý, dále na hodnocení uživatelů, na suroviny pro výrobu a na certifikáty kvality. Jsme také před podpisem smlouvy s třetí lékařskou fakultou Univerzity Karlovy, která zaštiťuje kvalitativní potravinový výzkum. Časem půjdeme ještě dál. Budeme chtít po výrobcích, aby rozkryli, od koho berou suroviny, třeba mléko, a čím jejich dodavatelská farma krmí své krávy. Protože to všechno hraje roli ve výrobním řetězci.

Jste si úplně jist, že lidé chtějí tohle všechno vědět? Když mám chuť na párek v rohlíku, tak si ho dám a o informaci, že je v něm kuřecí separát z kostí, kůže a pařátů, vlastně ani nestojím. Děsivým videím z velkochovů se spíš vyhýbám, než že bych se jimi nechal ovlivňovat.

Určitě nebudeme dělat děsivá videa a nechceme ani kohokoli strašit. Děláme typickou distrakci trhu, tedy rozčlenění. Rozkrýváme informace a dáváme je do kontextu, to je celé. Je na vás, jestli je budete chtít znát, nebo ne. Indexace je navíc jen první fáze.

Co bude druhá fáze?

Pracujeme na projektu, který se jmenuje Potraviny na míru, což je budoucnost potravinářství. Jde o to, že i kdybyste jedl jen to nejkvalitnější, neznamená to nutně, že je to pro vás vhodné. Individualizace vám bude šitá na míru i s ohledem na vaši anamnézu a na váš socio-ekonomický stav, a to je věc, kde začne být Foodgroot zajímavý. Dobře, všichni si občas dáme někde na ulici klobásu nebo něco ve fast foodu, protože je to dobré, ale pokud se taková strava stane vaším životním přístupem, tak to začne zpětně ovlivňovat vaše zdraví. Životní styl a výživa má na ně vliv. Neříkám, že je alfou a omegou všeho, ale součástí přístupu ke zdraví je. A chcete-li dnes zjistit, jaké potraviny jsou pro vás nejvhodnější, je to zdlouhavé, musíte někde počkat na vyšetření, odevzdat krev, počkat na výsledky, a když vás tenhle systém někde na konci vyplivne, tak jste stejně dán na pospas trhu. Koupíte si něco, o čem si myslíte, že je to na základě předchozích doporučení dobré. Tahle věc vám připraví jídelníček vytvarovaný podle vašeho lifestylového profilu.

Časem bychom chtěli spustit ještě třetí fázi - tím, že budeme mít k dispozici obrovské množství zajímavých dat, ovlivňujících lidské zdraví, začneme dávat výrobcům i jejich výrobkům "modré fajfky", tedy znaménka "líbí se, je to ok", podobné těm, která se dávají na Instagramu nebo na Facebooku. Bude to znamenat, že výrobci mají verifikován původ konkrétní potraviny na základě toho, že odkryli, odkud berou suroviny a jaké suroviny to jsou, a že všechno zdokumentovali. Tyto informace budeme ukládat do blockchainu, aby se nedaly zmanipulovat (blockchain je speciální druh distribuované decentralizované databáze uchovávající neustále se rozšiřující počet záznamů, které jsou chráněny proti neoprávněnému vnějšímu i internímu zásahu, pozn. red.). Na závěr si pak výrobce nechá udělat nezávislý test u univerzit, s nimiž budeme spolupracovat, a na základě všech těchto informací dostane "fajfku".

Napadá mě, proč by měl výrobce tohle všechno dělat?

Protože to bude tlak odspodu. Tohle není nic, co by přicházelo z politického světa, ale je to věc, která v okamžiku, kdy vytvoříme silnou komunitu, začne v té komunitě silně fungovat a bude ovlivňovat její nákupní zvyklosti. Zeptám se vás stejně: proč byste měl jako člověk toužit po nějaké hloupé fajfce na Facebooku, Instagramu nebo na Twitteru? A podívejte se, kolik lidí po ní touží.

Stále ale platí, že gros potravin v Česku prodávají velké obchodní řetězce, které ve svém marketingu pracují zejména s tím, že prodávají levně. S nevysloveným dodatkem, že by se spotřebitel neměl moc ptát, co kupuje: Nemáte to drahé, ale nepátrejte po tom, co v tom je... Váš projekt tak bude možná zajímavý pro bioprodejny, které z něj nejspíš vyjdou dobře, ale vytvoříte tak dostatečnou spotřebitelskou masu, aby se zaplatil?

Způsob, jakým lidé - a především mladí lidé - začínají přemýšlet a hledat informace o tom, co nakupují, se přece diametrálně mění. Během pěti až deseti let se změní zcela zásadně. Co popisujete vy, je devadesátkový stav, který sice přetrvává, ale není únosný donekonečna. Věci se budou postupně vnitřně obměňovat.

Není to spíš vaše toužebné přání? Čím máte toto své přesvědčení podloženo?

Podívejte se, co se děje kolem kvality. Obchodní řetězec Marks & Spencer přišel v Anglii s kvalitními potravinami a stal se v tomto směru vlajkovou lodí, sice drahou, ale zaplaťpánbůh za ni. Všechny online rozvozy potravin jsou už postaveny na kvalitě. Také národ za posledních třicet let přece jen, dá se říci, zbohatnul a trochu zmoudřel. Už nejde primárně o cenu. Je samozřejmě důležitá, jako byla vždy, ale nejde už pouze o ni. Podívejte se, kolik článků a reportáží vyšlo o kvalitě potravin, kolik úsilí se věnuje tomu, aby se tato oblast zlepšila. Sedm z deseti Čechů v internetových diskusích tvrdí, že žereme odpadky, je to přesvědčení, které tu panuje, a je tu touha po změně.

To, co nabízíme my, je jen parametrizátor dat. Nemáme ambici nikoho k ničemu nutit. Děláme vlastně totéž, co udělala MP3 na trhu s hudbou. Úplně ji změnila. Stávající monopolní status quo zcela rozbila. Jak se to pak vyvíjelo dál, že lidé začali hudbu krást, že se na to muselo nějak reagovat, to byl prostě nějaký další vývoj. My přicházíme v naprosto neutrální pozici, zaštítění výzkumem vědeckých pracovníků na univerzitě, a říkáme, že podle hodnocení, jež jsme vytvořili, si potraviny stojí tak a tak. A toto hodnocení se bude tím víc zlepšovat, čím víc dostaneme dat. Takže i výrobci samotní časem pochopí, že je vlastně dobré spolupracovat, protože mohou v některých parametrech skórovat výrazně líp, když něco malého změní k lepšímu.

Google i MP3 jsou globální produkty, které vznikly pro globální trh. Díky tomu mají jednak obrovský počet dat, s nimiž mohou pracovat, jednak se díky tomu uživí. Jak je na tom v tomto směru Foodgroot? Neuvazuje ho výzkum potravin jen k lokálnímu trhu?

Formule, které jsme připravili a budeme postupně zlepšovat, jsou univerzální a fungují všude stejně. Minimálně v rámci evropského trhu, protože je tady stejná legislativa. Naše expanze na jednotlivé další trhy proto bude poměrně rychlá. Stačí nám jen přeložit aplikaci do daného jazyka, vzít data z trhu, spočítat index a dát všechno do apky. I Google vznikl v garáži. Že se to rozšířilo, bylo dáno dalším postupným vývojem a především zájmem lidí. Ten určuje, jestli daná věc přežije, nebo skončí. Foodgroot by se měl stát globální v horizontu pěti až deseti let. Počítáme s tím, že přineseme na trh nový ukazatel, protože dnes sice můžete srovnávat ceny, ale nemáte, jak je poměřit s nějakým dalším hodnocením, chybí srovnání cena - výkon. Máme také další plány, třeba ho chceme rozšířit i na kosmetiku.

Říkáte, že chybí srovnání cena - výkon, ale různých spotřebitelských testů je spousta.

Ano, ale musíte je relativně složitě dohledávat.

Na internetu někdy stačí dvě kliknutí...

Pokud jdete na Heuréku. Ale stejně se musíte pročítat recenzemi, a navíc tento servis nenajdete u potravin, ale jen u spotřebního zboží. My budeme schopni srovnat cenu s hodnocením potraviny a dát nový poměr, který řekne, zda za danou cenu je kvalita v pořádku, nebo jestli jde o nerovnováhu.

Když jste zmiňoval Google, jeho úspěch spočívá také v tom, že uživatele "nic nestojí". Sice pracuje s jejich daty, ale nesypou do něj přímo peníze, žije z reklamy. Jaký model financování máte vy? Musím si koupit nějakou aplikaci, abych mohl tuto službu využívat?

Ne. Apka i celé její využívání v základní verzi je zdarma. Postupně ale do ní budeme zavádět filtry typu, že když běháte s Milošem Škorpilem, tak si budete moci koupit filtr typu "potraviny podle Miloše Škorpila". Když věříte ajurvédě, koupíte si ajurvédský filtr. Chcete-li jíst vegansky, zvolíte filtr, který vám předem vybere veganské potraviny. Za malý peníz si budete apku uzpůsobovat podle sebe. A ve fázi dvě, totálně individuální, si za další malý peníz vyplníte malý dotazník, na jehož základě bude sestaven váš profil, a pak už to začne být hodně sofistikované a bude záležet jen na vás, do jaké hloubky budete chtít zajít.

První fázi plánujeme masivní, chceme nabrat co nejvíc uživatelů, kteří to budou využívat při nákupu.

Výzkumy, které v souvislosti s aplikací zmiňujete, platíte vy?

Ano. Koupili jsme databázi Brandbank od společnosti Nielsen, z níž čerpáme základní databázi výrobků, a hradíme univerzitní výzkum, který je podle určitých pravidel indexuje. To je základní stavební kámen celého projektu. Pak se tato platforma otevře a pozveme do ní lidi z jednotlivých oborů a odvětví, aby k tomu každý něco řekl, a ve spolupráci s Univerzitou Karlovou to budeme neustále jemně ladit, aby výstupy byly stále kvalitnější. Hodnocení uživatelů bude mít maximálně pětiprocentní váhu, takže i kdyby si marketingové oddělení nějakého výrobce zaplatilo třeba tisíc lidí, co budou pomlouvat konkurenční výrobky, tak to stejně posune objektivitu aplikace maximálně o pět procent, a navíc okamžitě uvidíme, že se někde objevila nějaká neobvyklá série hejtů a budeme se zajímat o to, odkud se vzala. Celý algoritmus si představte jako pružnou záležitost, do níž z jedné strany přitékají spousty dat, algoritmus se jimi prokousá a vyplivne na druhé straně nějaké číslo. V tom je celá krása. Výsledkem bude jedno číslo, na němž uvidíte, co a jak skóruje a proč. Přibudou-li další data, bude výstupem stále jedno číslo, jenom jeho relevance bude ještě vyšší.

V jaké fázi jste s Foodgroootem právě teď?

Jsme těsně před spuštěním testovací beta verze, do konce října by měla jít ven.

Jak tato beta verze funguje?

Zalogujete se, uvidíte historii svých naskenovaných produktů, u nichž jste naskenovali jednoduše mobilem čárové kódy. Vedle toho si můžete jednoduše rozkliknout přehled, v jakých kategoriích ten produkt skóruje, proč a jak. To je základní primitivní beta verze, v jejím vývoji samozřejmě pokračujeme dál a jsme v intenzivním jednání s dalšími investory. Betou ale chceme otestovat pokrytí a základní uživatelskou zkušenost, ovládání a podobně.

Nejste oproti původnímu plánu ve skluzu?

Ani ne. Nápad přišel loni v listopadu a je pravda, že jsem měl velmi idealistickou představu, že v březnu až v dubnu letošního roku bude připravená nějaká první víceúčelová verze, což samozřejmě nebylo reálné. Jde o obrovské množství dat, která zpracováváme a jež přicházejí z různorodých zdrojů v různorodých formátech, takže se je musíme naučit číst jednotným stylem, vkládat do jednotného jazyka, interpretovat do algoritmu, a teprve na tomto základě vyleze už zmíněné číslo.

Jak dáte o aplikaci lidem vědět?

Testovací betu budeme držet jen v okruhu stovek uživatelů, abychom od nich dostali první zpětnou vazbu a seznámili se s jejich uživatelskou zkušeností. Spuštění v plné parádě se zdá být reálné v lednu. Získali jsme výrazného strategického partnera a investora, který nám s produktem v první fázi hodně pomůže.

Kdo to je?

Martin Rozhoň, podnikatel, který v Česku vybudoval společnost a multishop Vivantis. Před časem ho prodal skupině Rockaway a nyní působí jako entuziasta a investor do různých projektů. K nám přichází jako andělský investor a člověk, který nám pomáhá celou věc realizovat. S jeho obrovskými zkušenostmi a kontakty to představuje obrovskou pomoc. Kromě toho se nám rýsuje partnerství s jedním významným potravinovým e-shopem a jsme v jednání se dvěma velkými fondy o investici, jež by nám pomohla právě při první expanzi. Když to všechno dopadne, jak má, bude se nám žít lehčeji.

Petr Václavek

Od roku 2002 do roku 2007 vedl BTL agenturu iLeo, později Arc Worldwide, která byla dceřinou společností Leo Burnett. V roce 2007 spoluzaložil agenturu Lemonade, v níž se stal velkým propagátorem nových marketingových trendů a pod další značkou Limeade představoval různé vlastní projekty. V roce 2013 se stal digital account directorem kuvajtské agentury Impact BBDO. O dva roky později se vrátil do Česka, kde založil mimo jiné agenturu Above & Below, pracující pro kuvajtský trh. Loni se stal šéfem marketingu nové české online burzy s uměním Artstaq a v letošním roce se věnuje uvedení aplikace Foodgroot, pro jejíž start založil vlastní společnost Foodgroot.com.