Sociální sítě

V českých hobby komunitách začínají vznikat celovečerní filmy i seriály

6. září 2018 četba na 13 minut
V českém "postapokalyptickém areálu" RZ Bratronice vzniká nový "artový postapo akčňák"

V českém "postapokalyptickém areálu" RZ Bratronice vzniká nový "artový postapo akčňák"

Foto: Robert Klejch

/VIDEO/ Jedním ze znaků současné doby je existence často i rozsáhlých komunit zaměřených na určité období či životní styl (historický šerm, larp, oživená historie, western, postapokalyptická doba, steampunk), jejichž členové berou svůj koníček velmi vážně, mají v něm hluboké až encyklopedické znalosti a často se i profesionalizují. A současně o sobě dávají víc a víc vědět projekty, které jsou určeny i pro masového diváka.

FOTOGALERIE

V českém "postapokalyptickém areálu" RZ Bratronice vzniká nový "artový postapo akčňák" V českém "postapokalyptickém areálu" RZ Bratronice vzniká nový "artový postapo akčňák" V českém "postapokalyptickém areálu" RZ Bratronice vzniká nový "artový postapo akčňák"

Komunity spojené společným hobby tvoří v mnoha ohledech svět sám pro sebe. Mají svůj vlastní slang, svá vlastní média i internetová fóra, svou společenskou hierarchii, své názorové vůdce, často se mezi nimi najde pár příslušníků, které komunita inspiruje ke knižní činnosti, mají také své výstavy a odborné konference, to vše často i na mezinárodní úrovni.

Odtud už je jen krok také k audivizuálnímu vyjádření, k natáčení videí, videoklipů z akcí nebo hraných dokumentů. Za zmínku stojí například naučný projekt o Karlu IV. Kronika Karla IV., kterou k 700. výročí narození slavného českého panovníka vytvořila společnost Chronicles a spolek Doba Karlova, jenž se na vysoké úrovni věnuje právě rekonstrukcím každodenního života v období vlády Karla IV. a disponuje věrohodnými replikami dobových oděvů, zbraní, zbrojí i předmětů každodenní spotřeby. Video s názvem Kronika Karla IV. dnes mimo jiné slouží jako výukový materiál v některých školách.

Týž spolek se podílí na vzniku filmu Pláč svatého Šebestiána autorů Milana Cyroně a Tomáše Uhra, který je zamýšlen jako hraný historický film s baladickými rysy, odehrávající se roku 1348, tedy krátce poté, co se Karel IV. stal českým a římským králem. Nízkorozpočtovému historickému projektu by mělo pomoci právě spojení s rozšířenou komunitou českých příznivců oživené historie, kteří pomohli filmaře vybavit dobově věrnou výpravou (řada exteriérových scén vznikla ve středověkém archeoskanzenu Modrá, včetně náročné scény vypalování židovské vesnice).

Film se začal připravovat v roce 2016, prostředky sháněl i přes crowfundingový portál HitHit a v současnosti se podle tvůrců pracuje na jeho postprodukci. Pracovní verze snímku by měla být uvedena 29. září na přehlídce Filmová Lednice. 

Už oba výše uvedené projekty naznačily, že je možné ve světě zájmových komunit najít tvůrčí potenciál, a bylo víc než zřejmé, že nezůstanou úplně ojedinělé. Ve světě postapokalyptické komunity se v současnosti připravuje film, který chce propojit tento svět nejen s postapokalyptickým příběhem, ale také s četnými kaskadérskými výstupy. Jako celek by se mělo dílo stát součástí programu nově vznikající internetové televize a současně zamířit do světa na specializované filmové festivaly.

Ve světě postapo

V roce 2015 vznikl v Česku festival postapokalyptické doby (zkráceně "postapo") Junktown, což je podle své oficiální prezentace projekt stojící na mottu od „fanoušků pro fanoušky“. U jeho základů se sešel široký záběr organizátorů festivalů, koncertů, filmových přehlídek, larpů a všestranně kreativních nadšenců.

Z bývalé raketové základny Bratronice nedaleko Kladna, jejíž areál má od vlastníka zapůjčený sdružení Alternativa II., vznikla paintballová scenérie v podobě celého postapokalyptického města, plného vraků, polorozbořených budov a svérázné postapokalyptické kultury, jež je na jedné straně jakoby plná zmaru, na druhé ale pozoruhodně propracovaná a nijak si nezadající s kvalitními projekty z oblasti oživené historie. Komunita kolem projektu RZ Bratronice žije tímto postapokalyptickým skanzenem celý rok.

A právě v tomto specifickém světě se malé české filmové produkce snaží vytvořit i postapokalyptický film. Před třemi lety to zkusil začínající jihlavský režisér Jaroslav Šetek se snímkem Drsný spasitel. Teď by se zde měl začít natáčet nový český film (a případně i seriál) o tajemném knihovníkovi, jenž jeho tvůrci definují jako "artový akčňák". Mimo jiné by měl totiž předvést schopnosti české kaskadérské skupiny, jejíž šéf je iniciátorem snímku.

"Film nese zatím název Odkaz, jeho hrdinou je knihovník, který žije 150 let po apokalypse a zůstal v tomto světě jediným člověkem, který umí číst," popisuje ideový základ připravovaného filmu autor jeho námětu a spolurežisér Herbert Heissler, jinak šéf kaskadérské skupiny Veles Stunts. Právě ta je jedním ze tří hlavních koproducentů filmu, další tvoří společnosti Skejpr & Stork a Easy Focus.

"Lidé z RZ Bratronice disponují úžasným dvanáctihektarovým areálem, který se vyrovná úrovni nejpřísnější living history (oživené historie) v oblasti historického šermu. V červnu tam vždy probíhá čtyřdenní postapokalyptický festival, který je určen pro tisíc lidí a vstupenky se vyprodají během pár vteřin, jezdí tam nadšenci z poloviny Evropy. Postapo dnes tvoří velmi silnou komunitu několika tisícovek lidí, srovnatelnou třeba právě s historickým šermem. My jsme tak získali pro film ideální prostředí a lidé z této komunity nám samozřejmě zahrají i v komparsu," říká Heissler.

Děj příběhu připravovaného filmu vypráví o už zmíněném knihovníkovi či archiváři, jenž se díky své ženě Češce dostal v postapokalyptickém světě do české kotliny, která byla jako jedna z mála úplné zkázy ušetřena. Zůstane tu a snaží se zjistit, co se vlastně se Zemí stalo a proč. Přitom zjistí, že právě jeho schopnost četby a literární odkaz může být tím, co pomůže lidstvu přežít.

Hlavní téma tak nepatrně připomíná film The Postman - Posel budoucnosti (The Postman), který se stal v 90. letech nechvalně známým největším propadákem Kevina Costnera. "Znám Postmana nazpaměť, ale myslím, že se jeho chyb dokážeme vyvarovat," usmívá se Heissler. 

Film podle scénáře Lukáše Miky bude režírovat spolu s kameramanem Pavlem Kleinem, ze známějších herců přislíbil podle Heisslera účast Viktor Dyk, starostu postapokalyptického města si zahraje syn Limonádového Joea Jan Fiala a jednu z rolí ztvární i Karel Ondrka, který spolupracoval s internetovým bavičem Kazmou na "diverzi" do reality show televize Prima Prostřeno!, kde ztvárnil soutěžícího trpícího Touerettovým syndromem. Hlavní roli Knihovníka získal častý protagonista českých historických filmů Tomáš Karger.

"Český Kelt" 

"K historii jsem vždycky tíhnul. V minulosti jsem i spolupracoval s řadou skupin historického šermu. Začal jsem v Mostě ve skupině Mikuláš Dačický z Heslova, pak jsem v šermu pokračoval na DAMU, kde mě učil šermovat ještě pan Plch, a spolupracoval i s dalšími šermířskými skupinami, jako byl třeba Regius a Gobaro. Přes šerm jsem se seznámil i s Herbertem," vypráví Tomáš Karger.

Hlavní roli v připravovaném filmu ztvární Tomáš Karger

Jako herec schopný šermovat a jezdit na koni totiž spolupracoval na různých mezinárodních hraných dokumentech z oblasti historie, mimo jiné si hned dvakrát zahrál postavu vévody z Alençonu, který byl blízkým přítelem a ochráncem Johanky z Arku. Karger jej ztvárnil jednou v dokumentu pro německou, jednou pro americkou produkci (v té americké hrála Johanku z Arku Lucie Vondráčková). Právě při těchto projektech začal spolupracovat i s Herbertem Heisslerem.

"Dělali jsme spolu na dokumentu o Janu Lucemburském, kterého jsem hrál. Dostal jsem kontaktní čočky znázorňující Lucemburského slepotu. Když pak na nás při natáčení bitvy u Kresčaku pustili hasiči vodu, opravdu jsem nic neviděl a musel šermovat po paměti," usmívá se Karger.

Dalším společným projektem byl dokument o bitvě v Teutonburském lese, jenž se natáčel u nás a v Německu, na místě, kde se bitva údajně opravdu odehrála. Heissler si Kargera zapamatoval a před natáčením Odkazu mu zavolal. "Měl jsem radost, ale trochu jsem se i bál," popisuje první kontakt herec. "Radost proto, že i když nejsem v centru šermířského dění, vždycky mě to bavilo, dělal jsem i judo, pády a jako mladý jsem trochu koketoval s tím, že bych se zkusil živit jako kaskadér. Nakonec vyhrálo divadlo a herectví, ale pokud byly potřeba nějaké rvačky, tak dokud to šlo, dělal jsem je sám. Asi proto si na mě Herbert vzpomněl, protože mě znal z divadla a také věděl, že jsem dělal i pády z koní a skákal z osmimetrové skály ze sekerou v ruce."

Právě z toho ale podle Kargerových slov pramenila i obava: "Aby chlapec nezapomněl, že už je to pár let, že jsem starší, dlouho jsem se nehýbal a začínám mít své neduhy. Herbert mi naštěstí vysvětlil, že moje postava, pracovně nazývaná knihovník, se zajímá o kulturní pozůstatky z doby před apokalypsou, které se ještě dají najít a zachovat, a má tedy i duchovní rozměr. Ten postapokalyptický svět je nekompromisní a tvrdý, ale knihovník v něm přežívá právě díky svým znalostem, jež mu pomáhají se správně orientovat. To mě zaujalo. Jestli se to podaří, bude se celým příběhem prolínat myšlenka, že paměť lidstva, vzdělanost a duchovní opora v kultuře a filozofii zůstává záchranným pásem, který může člověku ve velice nejistém a drsném světě jako jediný pomoci."

Díky svému inklinování k historickému šermu herec podle svých slov znal prostředí různých šermířských a keltských srazů (keltské akce také řadu let moderuje), ale postapokalyptický svět pro něj byl trochu novinkou. "Baví mě splývat s prostředím, tak jsem byl zvědavý, jak to na mě bude působit. Celý areál je zvláštním způsobem koncentrované místo s velice specifickou estetikou, která, byť je drsná a může se někomu jevit až ohavná, má své zvláštní kouzlo. Je-li mu člověk vystaven, tak mu buď podlehne, nebo ho musí odmítnout. Mám rád rovnováhu, tak jsem čekal, co to se mnou udělá. A přes veškerou drsnost to na mě nepůsobilo negativně," popsal Karger.

Z areálu si odnesl i jeden specifický zážitek. "Když jsem se procházel některými odlehlejšími místy, měl jsem pocit, že mě někdo pořád sleduje - nebyl to nějaký stihomam, ale měl jsem pocit, že se na mě někdo dívá. Až při druhé návštěvě jsem pochopil proč - visí tam nejrůznější masky, lebky, figuríny, rozbité panenky - a jejich oči, byť neživé, na vás působí."

Přijít mají i kaskadéři

Celý projekt je částečně také prezentací Heisslerovy kaskadérské skupiny Veles Stunts, takže by v něm neměla být nouze o kaskadérské výstupy. Právě přes kaskadéřinu se také Heissler s touto komunitou seznámil. "Před třemi lety začal jihlavský produkční tým točit film Drsný spasitel podle předlohy Miroslava Žambocha. Oslovili paintballový areál v Bratronicích, kde začali točit, a spolupracovali jsme na tom i my. Zapamatoval jsem si to tu a řekl jsem si, že bych se sem chtěl ještě vrátit," říká Heissler.

Film Drsný spasitel má zatím dost spletitý osud, u nějž není jisté, jak skončí. Režisérovi Jaroslavu Šetkovi se sice podařilo přes crowfundingovou stránku Startovač shromáždit přes čtvrt milionu korun, což o víc než o 150 tisíc korun překročilo částku, již požadoval, ale peníze se rozplynuly v prvních dvou týdnech natáčení a od té chvíle se tvůrci snaží dotáhnout film za své. Film byl dotočen, v současnosti tvůrci ale ještě stále pracují na postprodukci. Je možné, že se nakonec oba filmové postapokalyptické projekty objeví vedle sebe.

Heissler se do Bratronic skutečně vrátil, nejdřív se svou kaskadérskou show s obry, kterou představil v rámci festivalu, a posléze s Odkazem. "Rozpočet máme kolem milionu, což je těžce poddimenzované, ale potřebuji ty peníze jen na herce, produkci a postprodukci. Areál nám vychází vstříc a hodně ušetříme na tom, že si kaskadéřinu uděláme sami. Máme tam šest velkých kaskadérských akcí, jejichž cena by se v komerčním prostředí pohybovala v řádu desítek tisíc za jednu," popisuje Heissler.

A do kdy by měl být projekt hotový? Podle Heisslera by se premiéra pilotního filmu měla odbýt příští rok na podzim v nové internetové televizi a v případě úspěchu by měl na pilot navázat seriál. Film chce prezentovat i na různých festivalech ve světě. Je samozřejmě otázka, zda a jak se podaří tyto plány naplnit, podobně jako je zatím diskutabilní, zda do kin někdy opravdu zamíří snímky Pláč svatého Šebestiána nebo Drsný spasitel. Všechny však naznačují, že zájmové komunity mají svůj potenciál.