Videohra "Přes nejtemnější časy" se představila minulý týden na největším evropském veletrhu interaktivních her Gamescon. Hráči se v ní stávají členy protinacistické ilegální skupiny "Rudá kapela", která vzdorovala nacistům v letech 1938 až 1942 (viz box). V předchozích vydáních této hry byly černé hákové kříže na nacistických praporech nahrazeny neutrálním symbolem približně ve tvaru písmene ypsilon, protože německý zákon použití "protiústavních symbolů" v obecné rovině zakazoval. Umělecká díla s historickým tématem měla sice výjimku, ale na videohry a počítačové hry se nevztahovala.

Nový postoj německého samoregulačního úřadu pro softwarovou zábavu tato pravidla uvolnil a povolil užívání nacistických symbolů i ve videohrách, pokud se udrží ve společensky přijatelné rovině. Virtuální nacisté tak opět mohli začít nosit na rukávech svůj autentický symbol a Hitlerovi se vrátil knírek i patka do čela.

"Vývojáři se báli říct, o čem to opravdu je, a tak museli popouštět uzdu fantazii. Hitler se nejmenoval Hitler, ale Heiler, chyběl mu knírek, ve hře se nesměli objevit žádní Židé... To byl trochu problém, protože se tím jednoduše zamlčovala celá jedna část dějin," uvedl Jörg Friedrich, jeden z vývojářů nové hry, pro agenturu AFP.

Vydavatelé i hráči proto tlačili na samoregulační organizaci, aby videohry získaly tutéž uměleckou licenci jako filmy či divadelní představení, a nakonec uspěli. Začátkem srpna tak bylo toto tabu v Německu konečně prolomeno.

"Hry, jež se kriticky zabývají událostmi z této historie, mohou být ve jménu umělecké svobody schváleny," uvedla ředitelka úřadu Elisabeth Seckerová.

"Minulost lze brát i jako varování"

Videohry nesměly používat nacistické symboly od roku 1998, kdy to podle AFP zakázal německý soud, který svůj verdikt zdůvodnil obavou, že děti by "vyrůstaly na těchto symbolech a zvykly by si na ně". Pro hráče to ale znamenalo, že se jim hry dostávaly do rukou v jiné podobě, než jakou třeba už znali z jejich předchozích zahraničních vydání, a cítili se zbytečně omezováni.

"Je to minulost, kterou nemusíme nutně skrývat. Můžeme ji brát i jako varování pro dnešek," uvedl pro AFP návštěvník Gamescomu Michael Schiessl.

Na druhé straně zůstává v Německu řada lidí, podle nichž by měla nacistická svastika zůstat tabu, protože by její použití mohlo mít podle nich důsledky i ve skutečném světě. "S hákovými kříži bychom si neměli hrát," uvedla pro německé novinové vydavatelství Funke ministryně pro rodinné záležitosti Franziska Giffeyová. "Němci si musí být vědomi především své specifické dějinné odpovědnosti, a to platí i dnes," dodala.

Stefan Mannes, který provozuje internetový informační portál o Třetí říši "Budoucnost potřebuje paměť", byl ještě přímočařejší. Zeptal se, jak se dá mladým lidem, kteří se začnou ve videohrách setkávat s "haknkrajci", vysvětlit, že nastříkají-li týž haknkrajc na zeď, bude je policie stíhat.

"Člověk se nestane nacistou kvůli tomu, že uvidí svastiku. Hráči jsou inteligentní lidé a umí rozpoznat rozdíl mezi fikcí a skutečností," oponuje Klaus-Peter Sick, historik z berlínského Centra Marka Blocha, francouzsko-německého výzkumného střediska společenských věd. Německý samoregulační úřad navíc neuvolnil nacistické symboly pro všeobecné použití, ale podmínil ho už zmíněnou "společenskou vhodností".

Někteří politici hájí nacistické vojáky

Na druhé straně v Německu narůstají obavy z rostoucího pravicového extrémismu, který ožil díky antiimigračnímu hnutí. Vedoucí představitelé pravicové Alternativy pro Německo (AfD) tak vedle protimigrační politiky, jež jim vynesla body ve spolkových volbách, útočí i na celou německou poválečnou politiku připomínání nacistických zločinů, a dokonce se snaží rehabilitovat roli německých vojáků v obou světových válkách, upozorňuje AFP.

Čechy by v této souvislosti mohly zajímat například výroky Bernda Pachala, místopředsedy poslaneckého klubu AfD za berlínský obvod Marzahn-Hellersdorf, který v roce 2016 na svůj Facebook napsal, že Češi měli za protektorátu větší autonomii než za Rakouska-Uherska, což bylo mimo jiné dáno "moudrou politikou" zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Podle Sicka však představují volnější pravidla pro videohry další znak toho, že vztah Německa k jeho temné minulosti se "normalizuje". "Tato společnost už dokáže číst Mein Kampf bez toho, aby při tom propadala nostalgii. Zanícení nacisté už jsou dávno mrtví," uvedl Sick. "Je to otázka výměny generací. Společnost se změnila a té době je už vzdálená. A nechce se do ní vrátit."

Rudá kapela

Rudá kapela

Šlo o komunistickou protinacistickou skupinu, působící v letech 1938 až 1942 na území Německa a na Německem okupovaných územích. Skupinu založil v Bruseli Leopold Trepper, který měl k tomuto kroku zmocnění od sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina. Trepper navázal spolupráci s německými antifašisty a zřídil pobočky v Haagu, v Marseille, v Nice, v Ženevě, v Bernu, Basileji a ve Švédsku. Mezi aktivity skupiny patřil tisk a distribuce letáků upozorňující na osud deportovaných Židů. Nejdůležitější však byla špionáž pro Sovětský svaz. Celkem bylo do Moskvy odesláno 1500 radiotelegramů. V srpnu 1942 rozbila Rudou kapelu německá tajná služba Abwehr. Ze 118 zatčených členů skupiny bylo osm oběšeno, 41 sťato gilotinou a zbylý počet poslán do koncentračních táborů. Kvůli podezření ze spolupráce s Rudou kapelou či ze členství v této organizaci bylo celkem zatčeno 600 osob.