Příčina brexitu neleží v Británii samotné. Myšlenky na odchod zrály dlouho a byly postupně přiživovány arogancí výše jmenovaných. Kdyby profesionální Evropané tolik netlačili na pilu, žádné referendum být nemuselo. Dvacátý čtvrtý červen mohl být den jako každý jiný. Jenomže dějiny neznají žádná „kdyby".

Skutečnost byla taková, že fanatičtí stoupenci „stále těsnější integrace" nedokázali udržet na uzdě své pudy a stupňovali intenzitu propagandy. Včetně výhrůžek. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble se krátce před referendem nechal slyšet, že „uvnitř je uvnitř, venku je venku". Bylo to v souvislosti s otázkou, zda by si Británie mohla po odchodu z EU ponechat výhody v podobě volného pohybu zboží a služeb.

Německý i francouzský postup je samozřejmě postoj uraženého malého dítěte.

Tyto výhody nejsou nijak přímo vázány na členství v EU. Racionálně vzato, neexistuje důvod, proč by Unie měla dělat Británii zlé naschvály. Vzájemný svobodný obchod je přínosný pro obě strany. Co měl Schäuble na mysli, ovšem znamená prakticky vyhlášení obchodní války jakožto odvetu za neposlušnost. Totéž oznámila Francie: pokud Británie vystoupí, nemůže počítat s výhodami volného obchodu. Německý i francouzský postup je samozřejmě postoj uraženého malého dítěte. Racionální by bylo, kdyby kontinentální státy britské referendum před jeho konáním vůbec nekomentovaly.

Výhrůžky na Brity neplatí

Zkušenosti ukazují, že Britové nejsou národ, na který by platily výhrůžky. Hovoříme o zemi, která prožívala hitlerovské bombardování a stále dokázala fungovat a bojovat. Výhrůžky, zejména ze strany Němců, Britové chápou jako výzvu: klidně si vyhrožujte, my uděláme, co sami uznáme za vhodné, a nedáme se zastrašit. Keep calm and carry on.

Racionální by bylo, kdyby se kontinentální politické špičky příliš nevyjadřovaly ani po referendu. Brusel, Berlín, Paříž, ale také Praha a Bratislava by měly s Británií klidně spolupracovat, aby odchod proběhl bez komplikací. V Británii pracují statisíce Francouzů, Španělů, Poláků, rovněž značné množství Čechů a Slováků. Je v zájmu kontinentu vyjednat svým občanům, aby mohli dále nerušeně pracovat a sídlit na ostrovech. Není v zájmu kontinentu chovat se jako uražené děcko.

Je naopak v zájmu kontinentu, aby mezi Británií a EU nebyly znovu vztyčeny celní a daňové bariéry. Je to i v zájmu Británie samotné. V tomto bodě by se prakticky nemuselo nic řešit, pokud by se do věci nevložily politika a emoce.

Když schází rozum

Emoce jsou vůbec velkým problémem Bruselu. Samotná víra, že „více Evropy" je řešením na všechny problémy, je čistě emocionální. Chování některých evropských potentátů pak už vůbec nelze rozumem vysvětlit. Jestliže Juncker vynadá Britům do „dezertérů", kteří si nezaslouží žádnou milost, jakou reakci asi může čekat? Proboha, vždyť bez britské účasti v obou světových válkách by dnes Lucembursko nebylo ničím více než nevýznamným okresem na periferii Německé říše. Zda byla Junckerova drzost úmyslem, anebo jen důsledkem jeho známé vášně pro alkohol, je lhostejné.

Podstatné je, že Juncker selhal na celé čáře a členské státy EU by měly požadovat jeho okamžitou rezignaci z místa předsedy Evropské komise. Britský premiér Cameron již demisi podal. Juncker by měl být hned další na řadě. Ze všech evropských politiků je to právě on, kdo selhal nejvíce.

Juncker selhal na celé čáře a členské státy EU by měly požadovat jeho okamžitou rezignaci z místa předsedy Evropské komise.

K jinému tématu. Jak by měla vlastně vypadat Evropská unie, aby žádná další země necítila potřebu vystoupit? Část profesionálních Evropanů samozřejmě zná jen jednu odpověď: více moci centru. Ale vzpomeňme na Sovětský svaz, kde extrémní centralizace nakonec vedla k rozpadu. Jistě, příčinou pádu SSSR byla jeho katastrofální hospodářská situace způsobená chybnou politikou. Ale Rakousko-Uhersko se rovněž rozpadlo, i když se Čechům a Moravanům dařilo ekonomicky poměrně dobře.

Proč se tedy Rakousko rozpadlo? Jednoduše proto, že naši předkové chtěli mít za hlavní město Prahu a nikoli Vídeň. Ekonomické ohledy byly vedlejší ve srovnání se svobodou. Když naši předkové odcházeli z Rakouska-Uherska, také nedělali makroekonomické analýzy důsledků. Prostě nechtěli cizí vládu. S dnešní Británií je to stejné. Je to iracionální? Jak se to vezme.