Etiopie má dlouhodobě problémy s porušováním lidských práv, nezdařeným procesem demokratizace, který skončil v roce 2015 tím, že vládnoucí strana získala 100 % hlasů. V Addis Abebě je přitom problém nalézt člověka, který by ji volil.

Obvinění z porušování lidských práv se množila především v regionu Oromia. Vládnoucí Etiopská lidová revoluční demokratická strana (EPRDF) je zcela kontrolovaná Tigrajskou lidovou osvobozeneckou frontou (TPLF), která je její součástí. Právě okruh politiků a armádních důstojníků z regionu Tigraj (na severu Etiopie) ovládá veškeré politické dění v zemi včetně napojení na obchod, zejména ten mezinárodní.

V zákulisí TPLF existuje skupina někdejších veteránů z doby války proti režimu Dergu (komunistická vojenská junta v čele s Mengistu Haile Mariamem, válka byla v letech 1974–1991 – pozn. red.), kteří mají stále velmi výsadní pozici. Šest z devíti těchto veteránů pochází z regionu Tigraj. Etiopský premiér Hailemariam Dessalegn je dle mnohých jen loutkou, zatímco ze zákulisí řídí politickou scénu právě zmíněná „tigrajská klika".

Rozhoduje etnická příslušnost

Politika v Etiopii je od počátku federativního uspořádání, tedy od poloviny devadesátých let, značně etnizována. To znamená, že o všem důležitém rozhodují etnické preference, zvýhodňování či znevýhodňování na základě etnické příslušnosti. Politická opozice je de facto nefunkční, respektive rozdělená a rozklížená vládními zásahy.

V průběhu posledních několika let došlo k zatčení mnoha představitelů opozice, ale především novinářů a bloggerů, kteří byli v mnoha případech obviněni rovnou z protistátní činnosti. Případně byl na ně uplatněn protiteroristický zákon, který etiopská vláda používá právě v boji proti svobodě slova a zárodkům občanské společnosti. Protiteroristický zákon funguje v mnoha afrických zemích od 11. září 2001 mnohdy ne jako zbraň proti terorismu, ale jako ochrana před opozičními silami.

Protiteroristický zákon funguje v mnoha afrických zemích ne jako zbraň proti terorismu, ale jako ochrana před opozičními silami.

Podobně násilně etiopská vláda reagovala v posledních dvou letech na protesty proti plánu na rozšíření města Addis Abeby, který by de facto znamenal rozdělení regionu Oromia na dva, neboť Addis Abeba leží v jeho střední, nejužší části. Protesty se původně odehrály v menších městech, ale velmi rychle se rozlily do dalších, větších měst a zasáhly i Addis Abebu.

Oromové se obávali další marginalizace farmářů a faktu, že rozdělením regionu Oromia na dvě části by ztratili symbolickou jednotu, čímž by vláda oslabila revoltující element. Především protesty ve městě Ambo (asi 2 hodiny jízdy na západ od Addis Abeby) si vyžádaly několik mrtvých z řad studentů.

A bude hůř...

Mezi srpnem a počátkem října tohoto roku protesty v Oromii, a nejen zde, citelně sílily. Během léta se přelily i do regionu Amhara. Početně silní Amharové začali v protestech podporovat Oromy a demonstrovat proti útlaku ze strany vládní EPRDF. Zejména v Gonderu si tyto protesty vyžádaly možná až desítky mrtvých.

V momentě, kdy demonstranti začali napadat některé podniky, zapalovat autobusy a podobně, přišla vláda s vyhlášením výjimečného stavu, který, jak se řada pozorovatelů zřejmě oprávněně obává, uvrhne zemi do kolotoče násilí.

Výjimečný stav umožňuje vládě zatýkat bez udání důvodů a střílet do demonstrantů.

Výjimečný stav umožňuje vládě zatýkat bez udání důvodů a střílet do demonstrantů. To ovšem dělala i dosud, bez většího povšimnutí mezinárodního společenství. Vzhledem k tomu, že vláda již obviňuje „zahraniční živly" z podpory a rozvoje protestů, lze očekávat utužení současného stavu. Podle důvěrných informací přímo z Addis Abeby nelze z města vycestovat několika směry (stav k 10. 10.) a doprava ve městě je daleko menší, než obvykle v přeplněné metropoli bývá.

Strach z blízké budoucnosti a z toho, že se člověk ocitne ve špatnou chvíli na špatném místě, bude nadále trvat a sílit.