Většina politiků po celém světě vyjadřuje respekt vůči hlasu britského lidu odejít z EU. I já jsem mezi nimi. Přiznávám, že toho respektu bych měl víc, kdyby všichni Britové věděli, o čem hlasují, a kdyby za zjevné lži v kampani následoval trest.

Je všeobecně známo, že mnozí voliči hlasovali pro brexit jen proto, že výsledek „remain" považovali za samozřejmý. Po referendu vyšlo najevo, že Britové na internetu nejvíce hledali, co znamená vystoupit z EU. Nevěděli ani, co Evropská unie je. Ex post se Cornwall ptá po osudu dotací, které dosud od „osmadvacítky" dostával.

Přímá demokracie zjevně vyžaduje jiný typ voliče. Voliče, který si obstarává informace sám a přemýšlí o nich.

To o něčem vypovídá – přímá demokracie zjevně vyžaduje jiný typ voliče. Voliče, který si obstarává informace sám a přemýšlí o nich. Voliče, který věří, že jeho hlas něco znamená a může změnit. V opačném případě se jedná o voliče, který se rozhoduje jen na základě emocí. A jak víme, s těmi umějí nejlépe pracovat populisté. Negativní emoce se velmi snadno vypouštějí do davu, zatímco komplikovaná pravda o komplikovaném světě se prodává jen velmi těžko. Dějiny 21. století tak píše neinformovaný a vystrašený sedlák.

Dnešní Británie vypadá jako po mejdanu, dostavila se kocovina. Britové se dnes ptají, kde byli včera večer, co pili a co vlastně dělali.

Slabost demokracie

Již v den vyhlášení výsledku i představitelé brexitu, alespoň nepřímo, uznali, že lhali. Lhali o britských nákladech do unijní pokladny a v případě brexitu o jejich přesměrování do sektoru zdravotnictví. Migraci prý nechtějí omezit, ale „kontrolovat" a tak dále. Tímto odhalili jednu slabost demokracie – nemá politickou obranu proti lži. Snad už by bylo lepší zapírat, protože tu hrozí devastace názoru voliče na politiku. Zatracení demokratické politiky se všemi jejími nedostatky je přímá cesta k totalitě.

Nyní bude zajímavé sledovat počínání britského parlamentu. Ten musí zmocnit vládu, aby podala oficiální oznámení o vystoupení Evropské radě. Jak správně poznamenal Petr Jantač v komentářích na Facebooku, my, kteří jsme odkojeni francouzským pojetím parlamentu podle zásady vox populi – vox dei, ještě můžeme být překvapeni britským konceptem suverenity parlamentu, zejména když 70 % jeho poslanců je proti brexitu.

Britové se dnes ptají, kde byli včera večer, co pili a co vlastně dělali.

Výsledek referenda tedy respektujeme, ale nyní je zapotřebí začít se starat o české zájmy. Českým zájmem je rozhodně správně nastavená a fungující Unie a ne život v izolaci. Nejsme Británie.

Zůstává tu však řada důležitých otázek. Má EU pravomoci k tomu, aby mohla naplnit očekávání unijních občanů v záležitostech jako například migrace či bezpečnosti? Jak je možné, že představitelé států ignorují volání lidu, které vytýká EU nedostatky v těchto oblastech? Lídři zemí osmadvacítky nepředali Unii v těchto otázkách pravomoci, to snad nevěří hlasu lidu?! Proč se nedaří „prodávat" výsledky unijní spolupráce?

V tomto případě si myslím, že dokud se šéfové států plně nepřihlásí k unijnímu projektu a budou nadále vlastní selhání házet na „Brusel", jsou veškeré reformy zbytečné a nikam nepovedou. A v neposlední řadě se také musíme ptát, zda má Unie v čele ty správné vůdce.

Je v zájmu Česka přijmout euro

Pokud někdo žije v mýtu, že lze vystoupit z EU a zachovat si výhody vnitřního trhu, např. dohodami à la Norsko či Švýcarsko, doporučuji k přečtení například červnové analýzy respektovaného týdeníku The Economist. Ten se snažil najít správné řešení pro Británii (a opakuji – my nejsme Británie). I přes všechny nevýhody členství, výhody jasně převažují a nemají rovnocennou alternativu.

Jak dál v Unii? Není zájmem Česka, aby se EU rozpadla na dvě části. A pokud by se tak stalo, nevidím ve V4 protisílu k eurozóně, a to mimo jiné i proto, že eurozóna má od roku 2014 v Radě Evropy tzv. kvalifikovanou většinu při hlasování. Pokud jde o ekonomiku, tak vzhledem k tomu, že 80 % českých exportů jde do eurozóny a většina z toho do Německa, vidím jako eminentní český zájem co nejužší vztahy s Německem.

Českým zájmem je rozhodně správně nastavená a fungující Unie a ne život v izolaci.

Vzhledem k tomu, že hranice zlomu při vytváření dvourychlostní Evropy patrně povede mezi eurozónou a zbytkem, bylo by ku prospěchu Česka přijmout euro. Ekonomové dokladují, že země eurozóny mají rychlejší růst a nižší nezaměstnanost. To znamená, že nemít euro se rovná ekonomickému a v budoucnu i politickému sebepoškozování. Mimo eurozónu spadneme do druhé ligy a budeme se litovat, že musíme dodržovat předpisy dnešní eurozóny, které však nebudeme moci ovlivňovat. Budeme v té druhé lize opravdu suverénnější než v eurozóně? Ani náhodou.