Britové promluvili. Ne tak, jak si to většina z nás přála, ale tak, jak se někteří z nás obávali. Nemá cenu vracet se k tomu, proč se to stalo. Je zbytečné polemizovat o sobeckém a naprosto zbytečném vypsání referenda Davidem Cameronem jenom proto, že chtěl zůstat premiérem. Britské konzervativce rozložil ještě více než před referendem, stejně tak jako Velkou Británii a její anglickou část.

Nemá ani smysl mluvit o oportunistické, populistické a nacionalistické rétorice plné lží (jak sami hned po referendu někteří přiznali) od Nigela Farage, Borise Johnsona a jiných zastánců brexitu.

Kam zmizela známá anglická politická kultura, kvůli níž mnoho zemí, hlavně skandinávských, ale i jiných, vstoupilo do Evropské unie? Maškaráda, která momentálně probíhá ve Velké Británii jak mezi konzervativci, tak labouristy, je toho jenom jasným důkazem.
To, co se stalo ve Velké Británii, není vítězství demokracie, jak se mnozí domnívají. Je to vítězství demagogie, populismu a nacionalismu. A to je veliký rozdíl!

Evropa a EU musí zůstat sjednocena. Už jen proto, aby měla váhu v dnešním globálním světě, který jsme si sami vymysleli.

Jak už jsem dříve uvedl, brexit bude mít nedozírné důsledky pro nás všechny. Dominový efekt, který jsem předvídal, se již nepřímo spustil. Někteří nacionalističtí a antievropští politici jako Wilders, Le Penová, Klaus a jiní již na ten vlak skočili. To se samozřejmě dalo čekat. Také rozvod mezi Skotskem a Velkou Británii je jen otázkou času. Severní Irsko může následovat. Britové mají, co si zvolili: konec Velké Británie. Jaky paradox!

Pykat budeme všichni

Má ale cenu se bavit o tom, co brexit dal České republice a celé Evropské unii. Lépe řečeno, musíme o tom zahájit co nejdříve seriózní diskuzi. Nemusíme se unáhlovat a hledat rychlá řešení, je zbytečné ukazovat prstem na toho, kdo to zavinil a kdo má pykat. Pykat budeme všichni, pokud se nám nepodaří změnit Unii tak, aby byla blíž k lidem, aby to, co se děje v Bruselu, bylo více transparentní. Aby se EU zabývala věcmi a otázkami, kterými se zabývat má, a nezaobírala se někdy neskutečnými maličkostmi, jež si mají řešit členské země.

Prohlubování evropské integrace v tomto okamžiku nemá naprosto žádnou cenu. Jenom by to některé země, v to počítaje Dánsko, Nizozemsko či Českou republiku, odradilo a Unie by se začala rozpadat.

Chybou by byla i dvou- či tří rychlostní Evropa. Hodně zemí by zůstalo mimo a nakonec by se vytvořilo tvrdé jádro, složené pravděpodobně z původní šestice (Německo, Itálie, Francie a země Beneluxu).

Evropa a EU musí zůstat sjednocena. Už jen proto, aby měla váhu v dnešním globálním světě, který jsme si sami vymysleli. Aby byla rovnocenným partnerem Spojeným státům, Číně, Indii anebo Rusku.

Oslabením EU oslabíme také NATO. Oslabíme svoji bezpečnost a ekonomický potenciál. Není to v zájmu obzvlášť České republiky, která je se zeměmi EU ekonomicky velice provázána. Také na Unii a samozřejmě na našem členství v NATO závisí naše bezpečnost. Asi nikdo se nechce vracet před rok 1989. A už vůbec ne o dalších padesát let zpět. Bez silné a fungující EU se to klidně může stát.

Co je důležité při rozvodu

Je škoda, že energii, kterou dnes musíme věnovat řešení migrační, řecké, ukrajinské, ekonomické krize a dalším problémům, budeme muset částečně věnovat otázce odchodu Velké Británie a řešení našich budoucích vztahů. Ať je to Anglie, či Velká Británie.

Rozchod bude velice složitý, nikdo nemá zdání, co to bude znamenat a jak se nové vztahy budou vyvíjet. A hlavně musí nastat okamžitě, protahování nikomu neprospěje. Nechápu, proč Velká Británie stále váhá tento proces zahájit. Lituji svého rozhodnuti? Z toho, co se nyní za kanálem děje, mám dojem, že hodně těch, kteří hlasovali pro brexit, by svůj hlas dnes změnilo.

Zbylým 27 zemím potřebujeme co nejdříve vrátit stabilitu a alespoň nějaký stupeň jistoty v naše instituce – jak pro byznys, tak hlavně jejich občany. Po tom, co se stalo, by nám hlavně mělo záležet na Evropské unii. Protože britští politici nikdy nemluví o tom, že jim není jedno, jak nová situace dopadne na EU. Mluví jenom a jenom o tom, jak je důležité, aby podmínky odchodu byly výhodné pro Velkou Británii. Tato jejich rétorika je skutečně neuvěřitelná a naprosto nepřijatelná.

Tak jako se Britové vůbec nestarají o to, jaký vliv bude mít jejich rozhodnutí na nás, neměli bychom se my zabývat tím, jaký vliv bude mít jejich odchod na ně.

V prvním projevu poté, co byly známy výsledky referenda, se premiér Cameron ani jednou nezmínil o dopadu na EU. Přitom jsou až do konečného vystoupení stále jejím členem. Nevidím žádný důvod, proč my bychom se měli starat o to, jak rozvod skončí pro Velkou Británii. Mělo by nás hlavně zajímat, aby negativně nedopadl na nás.

Ne, neměli bychom se v žádném případě snažit potrestat Brity za to, že odešli. Ale tak jako oni se vůbec nestarají o to, jaký vliv bude mít jejich rozhodnutí na nás, neměli bychom se zabývat tím, jaký vliv bude mít jejich odchod na ně. Do té doby, než si uvědomí, že na tomto světě nejsou sami.

Před námi je strmý kopec

Diskuse, která se rozvine v příštích týdnech a měsících o budoucnosti EU, je velikou příležitostí pro Českou republiku. Aby se konečně dostala ze čtvrté ligy a hrála v této diskusi konstruktivní a aktivní roli. Měli bychom být konečně mostem přes příkop, který se v posledních letech – hlavně kvůli nahromadění krizových situaci – obrazně řečeno vytvořil mezi Západem a Východem. Tedy mezi většinou zemí, které do Unie vstoupily po roce 2004, a mezi starými členy. East West divide existuje a Česko má ideální polohu, aby most mezi oběma částmi Evropy začala budovat.

Měli bychom být konečně mostem přes příkop, který se v posledních letech obrazně řečeno vytvořil mezi Západem a Východem.

Ze všech zemí Visegrádské čtyřky jsme nejblíže ke středu Evropy a hodně členských zemí se na nás tak i dívá. Je jenom třeba příležitost uchopit a začít hrát v EU důstojnější roli. To je také spojeno s nutností vysvětlovat lidem, co pro nás Evropská unie znamená, ekonomicky a geopoliticky, co nám přináší. To musí byt úkolem médii, vlády a vůbec všech politiků – kromě těch, kteří EU nenávidí. A každý ví, o kom je řeč. Kdo nás do této nepohodlné situace zatáhl.

Ano, Evropská unie zdaleka nefunguje ideálně. Ale máme možnost ji změnit tak, aby sloužila svým občanům. Aby řešila problémy, které se na úrovni EU řešit musí. Aby dále zaručovala mír a prosperitu pro nás všechny. Je to strmý kopec, ale jiný zde momentálně nemáme.