Jan Hus byl vzorem Mussoliniho. Jeho vztah k českému kazateli měl ukázat film

22. srpen 2018 četba na 6 minut
Socha Jana Husa na pražském Staroměstském náměstí.

Socha Jana Husa na pražském Staroměstském náměstí.

Foto: Deník/Šimánek Vít

Vero eretico. Pravý kacíř. Tak své rané články podepisoval někdejší italský socialistický žurnalista a pozdější fašistický diktátor Benito Mussolini. Inspirací pro tuto přezdívku se mu stal český kazatel ze začátku 15. století Jan Hus. Toto "duchovní napojení" nepřestává zajímat umělce.

FOTOGALERIE

Natáčení televizního filmu České televize Jan Hus. Natáčení televizního filmu České televize Jan Hus. Natáčení televizního filmu České televize Jan Hus.

Je to už šestnáct let, co na Barrandově vznikl námět na velkofilm nazvaný Vero eretico - Pravý kacíř. Šlo o fantaskní příběh, který se měl odehrávat napříč stoletími a spojovat prostřednictvím italské dívky Husovu osobnost s mladým Benitem Mussolinim. Literární scénář tehdy připravil Václav Dušek, historické podklady dodal historik Pavel Helan a projekt se snažil získat podporu zahraničních koproducentů.

Film nakonec nevznikl, ale jeho předběžná prezentace i tak zviditelnila jednu skutečnost, která do té doby nebyla v souvislosti s českým kazatelem z doby pozdního středověku tak známá: Italský fašistický diktátor totiž jistou dobu viděl v Janu Husovi svůj velký vzor.

Mussolini sepsal ve svém mládí, ještě jako radikální socialista, monografii nazvanou Giovanni Huss il Veridico, tedy Jan Hus, hlasatel pravdy. Mussolini se s Husem do určité míry ztotožňoval, o čemž svědčí i již zmíněný pseudonym, jímž pozdější diktátor podepisoval některé ze svých žurnalistických textů. Přívlastek "veridico", tedy "hlasatel pravdy" či "pravdomluvný" totiž blízce souzní se zvoleným "vero eretico", tedy "pravý kacíř". Mussolinimu imponovalo i nábožensko-mystické pojetí revoluce, které bylo pro husitství charakteristické.

Podle historika Pavla Helana vnímal Mussolini českého kazatele Jana Husa jako toho, kdo shrnoval a řídil veškeré úsilí, což bylo Mussoliniho pojetí úlohy osobnosti v dějinách. Husovu smrt bral jako prvek, který „zušlechťuje“ předchozí učení, přičemž poukazuje na hanebnost jeho soudců, tedy katolické církve.

V knize Vero eretico - Pravý kacíř Mussolini komentoval i charakter husitského hnutí, jeho rozštěpení na radikální a umírněnější skupinu, a reflektoval skutečnost, že hnutí skončilo kompromisem a že „bylo zabito politickou stranou“ – tedy jednou ze stran, která vznikla po rozštěpení, a to konkrétně tou umírněnější, která zlikvidovala stranu radikální. Mussolini nahlížel na společnost jako na stranický boj štěpící síly.

Mladému italskému socialistovi, který v té době ještě neměl za sebou krvavou minulost, bylo vůbec české prostředí sympatické, což lze vysledovat i v některých dalších jeho pracích. Například ve své próze Claudia Particella, milenka kardinála z roku 1909 vylíčil Mussolini v postavě kardinálova kočího "Čecha, schopného udržet tajemství i za nejtěžšího mučení".

Během 1. světové války pak Mussolini psal mimořádně oslavně o československých legiích. Jejich boj pro něj představoval navázání na vojenské tradice Jana Žižky a duchovní učení právě Jana Husa. V roce 1918 si dokonce poznamenal: "Češi, a pod tímto obecným určením pojímáme ty pocházející z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska, jsou snad nejlepšími vojáky na světě… Tento válečnický národ má ještě kvality z dob Husa… Nic a nikdo nemůže zadržet syny Bohemie. Hlásí se o své místo, kdekoli se bojuje za spravedlnost a za svobodu…"

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST