Jeho výstřely zažehly křišťálovou noc. Příběh "zapomenutého zabijáka"

7. listopad 2018 četba na 11 minut
Herschel Feibel Grynszpan krátce po zadržení

Herschel Feibel Grynszpan krátce po zadržení

Foto: Wikimedia Commons

Psalo se datum 7. listopadu 1938, když se německým velvyslanectvím v Paříži rozlehly výstřely z pistole. Německý legační sekretář Ernst vom Rath se zhroutil k zemi, zasažený dvakrát do břicha. O dva dny později zemřel. Pachatelem atentátu byl sedmnáctiletý polsko-německý Žid Herschel Feibel Grynszpan. Aniž to tušil, právě spáchal čin, který poslouží nacistům k rozpoutání rozsáhlého protižidovského pogromu.

FOTOGALERIE

Herschel Feibel Grynszpan krátce po zadržení Herschel Feibel Grynszpan Ernst vom Rath

Kdo byl mladík, jehož čin se stal záminkou pro nejničivější a nejvražednější předválečný pogrom, otevírající cestu k masovému vyhlazování Židů? Dospívající polsko-německý židovský uprchlík, jehož dosavadní životní příběh jako by byl archetypem osudů mnoha jiných Židů té doby. Násilí, které bezděčně pomohl rozpoutat, smetlo i jeho samotného. Jeho krátký život zachytil v roce 1986 spisovatel Ron Roizen ve své práci "Herschel Grynszpan: Osud zapomenutého zabijáka".

"Všude mě honili jako zvíře"

Herschel Feibel Grynszpan se narodil v Hannoveru, ale od svých 14 let byl na cestách. V Německu, jež se dostalo pod nadvládu Hitlera a jeho soldatesky, nemohl židovský mladík najít uplatnění. Toužil proto po odchodu do Palestiny a ve Frankfurtu nad Mohanem absolvoval roční studium hebrejštiny v ješivě (židovské škole vyššího vzdělání) dr. Jacoba Hoffmana. Ani poté ale nezískal vízum, pravděpodobně z důvodu, že byl příliš mladý a příliš malý na to, aby ze sebe "udělal staršího". Vrátil se tedy do Hannoveru a zkusil se uchytit jako instalatérský učeň, ale bezúspěšně. Nikdo ho nepřijal, protože byl Žid. Obrátil proto svou pozornost k Francii, kde v té době už žili jeho strýc Abraham a teta Chawy Grynszpanovi. 

Na cestu do Francie nastoupil mladík v polovině července roku 1936, kdy mu bylo patnáct. V ruce měl platný polský pas a německé výjezdní vízum. Protože ale slyšel, že němečtí ani francouzští pohraničníci nepovolují průchod Židům, nezamířil přímo do Francie, ale vydal se do ní oklikou přes Brusel, kde měl dalšího vzdáleného příbuzného. Ten ho sice ubytoval, ale přivítání bylo chladné - Herschel směl zůstat jen pod podmínkou, že se nezdrží déle než pár dnů. V polovině září 1936 proto nelegálně přešel hranici do Francie, k čemuž mu posloužila spojovací ulička mezi přilehlými pohraničními městy Quievran a Valenciennes. Tuto cestu běžně využívali lidé, kteří žili v jednom městě a pracovali v druhém, proto zde byli cestující bez zavazadel jen málokdy kontrolováni. 

Francie se sice v předválečné Evropě řadila mezi země s kladným přístupem k uprchlíkům, ale z obavy před přistěhovaleckou vlnou z Německa svou imigrační politiku zpřísňovala. Složitá ekonomická situace pak vedla k tomu, že do práce byli přednostně přijímáni rodilí Francouzi. Herschel se téměř rok snažil svůj pobyt ve Francii zlegalizovat a dát si doklady do pořádku, v čemž mu pomáhal i strýc, včetně toho, že za něj zaplatil stofrankovou pokutu za chybějící vízum. Oficiální odmítavý postoj francouzských úřadů však vedl podle Roizena k tomu, že Grynszpanovi nikde neuspěli. Dne 11. srpna 1938 dostal Herschel vyrozumění, že musí během čtyř dnů opustit zemi. Odmítl tento příkaz uposlechnout a uchýlil se u svých příbuzných do tajného úkrytu v prázdném podkroví. V říjnu francouzská policie prohledala dům, ale nenašla ho.

Poté, co vypršela platnost jeho německého víza a polského pasu, se stal židovský mladík běžencem bez domovské země, kterou by mohl opustit zákonnou cestou. To u něj vedlo k nárůstu pocitů frustrace a bezmoci, jež později vyústily v násilí. Ve výpovědi, kterou po atentátu citovala francouzská policie, uvedl: "Být Žid není zločin. Nejsem pes. Mám právo žít a židovský lid má právo existovat na této planetě. Ať jsem byl kdekoli, všude mě pronásledovali jako zvíře."

Posledním spouštěčem atentátu se stala událost z konce října 1938. Grynszpanův otec, matka, sestra a bratr byli vyhnáni z hannoverského domu, v němž do té doby žili, a násilně deportováni gestapem do polského pohraničního města Zbaszyn na železniční trati mezi Berlínem a Varšavou. Spolu s dalšími dvanácti tisíci až sedmnácti tisíci polských Židů žijících v Německu se dostali do mlýnice mezi dvěma antisemitskými režimy, jedním německým a druhým polským.

Německá vláda se snažila deportovat ze svého území všechny Židy polského původu v reakci na vyhlášku, kterou 16. října 1938 vydala polská vláda. Ta v ní pohrozila, že všem polským občanům žijícím v Německu ukončí platnost jejich pasů, a tím je i zbaví práva vrátit se do Polska. Toto opatření bylo všeobecně vnímáno jako namířené vůči Židům. 

Německé úřady na základě tohoto výnosu uvěřily, že mají jen dva týdny, kdy zůstanou polské pasy v platnosti, a rychle vypověděly všechny Židy s polským občanstvím. Na takovou reakci ale nebyly polské orgány připraveny. Když na hranice dorazily gestapem vypravené nákladní vozy s židovskými občany, odmítli je polští pohraničníci vpustit do země. Tisíce lidí tak zůstalo v bídných podmínkách v zemi nikoho mezi hraničními přechody dvou zemí, kde těžce přežívali v železničních vagonech a v provizorních ubytovnách zřízených z kasáren a zrušených škol. Jen málo jich bylo natolik majetných, aby si mohli dovolit lepší ubytování v soukromí nebo pronajmout pokoj v penzionu.

Mladý Grynszpan se o těchto událostech pravidelně dočítal v pařížském židovském tisku, ale touhu po pomstě v něm vyvolal až dopis jeho sestry Berty z 3. listopadu. Starší sestra v něm podrobně popisovala situaci rodiny a prosila bratra o peníze. O čtyři dny později se ozvaly výstřely na německém velvyslanectví.

V ohnisku médií

Grynszpanův atentát přitáhl pozornost tisku po celém světě. Zvláštní péči mu věnovaly zejména německé noviny. už večer 7. listopadu vydal říšský ministr propagandy Joseph Goebbels prostřednictvím německé zpravodajské služby všem německým redakcím pokyn, že tento pokus o vraždu musí "zcela dominovat titulním stranám".

Grynszpanově aféře se však věnovala i média ve Spojených státech a ve zbytku Evropy. Americký reportér Quentin Reynolds přirovnal židovského mladíka ke Gavrilu Principovi, jehož atentát na arcivévodu Ferdinanda v Sarajevu de facto rozpoutal světovou válku. S širším úhlem pohledu přispěla do veřejné diskuse rozhlasová reportérka Dorothy Thompsonová, která také iniciovala veřejnou sbírku na Grynszpanovy právníky. Ale pozornost demokratického tisku se od atentátu rychle přesunula k jiným věcem - zatímco v listopadu 1938 zveřejnil například jen deník New York Times o Grynszpanově případu 16 textů, o měsíc později už jich bylo jen sedm, pak za celý rok 1939 deset, v roce 1940 čtyři, o rok později jeden a v roce 1942 už vůbec žádný.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST