Média veřejné služby stojí a padají s liberální demokracií, zaznělo na semináři

10. říjen 2018 četba na 16 minut
Ilustrační foto

Ilustrační foto

Foto: DENÍK/Jiří Sejkora

Jaká je kondice veřejnoprávních médií v Česku, jakým problémům čelí a jak by měla vypadat jejich budoucnost včetně možností financování? A proč jsou veřejnoprávní média důležitá pro liberální demokracii? Těmto otázkám se v úterý 9. října věnoval seminář, pořádaný Masarykovou demokratickou akademií v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.

FOTOGALERIE

Generální ředitel České televize Petr Dvořák. Petr Dvořák Generální ředitel České televize Petr Dvořák.

Politická diskuse na téma médií veřejné služby se i v Česku stále častěji stáčí ke spekulacím o jejich možném zrušení, popřípadě ke změně způsobu financování tak, aby byla hrazena přímo ze státního rozpočtu a byla tak více závislá na vůli politických sil v aktuálním rozložení.

"Jsem rád, že vláda vyjádřila vůli zachovat veřejnoprávní média a podporovat jejich nezávislost. Současný způsob financování je standardním systémem obdobným jako v evropských zemích, které nás obklopují, a myslím, že je třeba tuto cestu zachovat, ne upravovat směrem k jiné formě financování. Myslím, že tato forma je zárukou k zachování svobody a poskytování nezávislých informací. Svoboda médií je něco, co považuji v demokratické společnosti za naprosto nezpochybnitelné," uvedl na úvod debaty ministr kultury Antonín Staněk.

Také místopředseda sněmovny Tomáš Hanzel, pod jehož záštitou se seminář konal, zdůraznil potřebu zachování veřejnoprávních médií i jejich nezávislosti. "Je třeba je nezestátňovat a dělat vše proto, aby mohla plnit svou roli informační, kulturní a kontrolní," řekl Hanzel.

Veřejná služba v ohrožení

Existence nezávislých médií veřejné služby už není v dnešní Evropě samozřejmá. Především platí, že tato média stojí a padají s liberální demokracií, a všude tam, kde je liberální demokracie omezována, se mění z médií veřejné služby v média propagandistická, sloužící vládnoucímu politickému směru. To uvedl jeden z bývalých šéfredaktorů Lidových novin, publicista a komentátor Jaroslav Veis, který v této souvislosti zmínil zejména proměnu médií veřejné služby v Maďarsku pod Orbánovým vedením, kde se velmi rychle změnila z nezávislého média v hlásnou tvorbu Orbánovy politiky.

(Mediální analytik Milan Šmíd o něco později podotkl, že sledovanost maďarské veřejnoprávní televize činí jen asi 15 procent, mimo jiné právě proto, že ji lidé berou pouze jako propagandistický nástroj. Placení formou koncesionářského poplatku muselo být nahrazeno financováním ze státního rozpočtu, protože lidé podnícení opozicí odmítali za televizi jakožto vládní nástroj platit.)

"Maďarská cesta naštěstí pořád ještě není náš případ, byť si současný český premiér maďarskou politiku dost oblibuje a vzývána je i nemalou částí českého parlamentu. Také pro českého prezidenta se útoky vůči veřejnoprávním médiím staly denní rutinou," konstatoval Veis, přičemž zkritizoval i hlasy ozývající se z Institutu Václava Klause, označující liberální demokracii za výmysl osmašedesátníků a neomarxistů. 

"Kritici média veřejné služby obviňují, že neposkytují dostatek prostoru jejich názoru, čili jejich stranické propagandě. Naposledy to předvedli členové SPD po uplynulém volebním víkendu. Ale bez takzvaného gatekeepingu (proces výběru informací vpuštěných do médií, pozn. red.) by se média proměnila v pouhé posunovače informací. Jak by to dopadlo, ukázala opět SPD, jejíž předseda obvinil migranty ze šíření západonilské horečky a opičího moru. To první není podle zdravotních odborníků možné, to druhé neexistuje. V tomto směru je gatekeeping důležitý," konstatoval Veis. 

Zůraznil také, že podkopat důvěru ve veřejnoprávní média se kritikům nikdy nepodařilo, k čemuž se přihlásili i další diskutující. "Jsme v krajní nevýhodě například proti sociálním médiím, protože zatímco pro nás platí striktní pravidla a striktní regulace, existuje zde obrovská masa médií, která žádná pravidla nemají a ve finále dávají divákovi informace, jež třeba vůbec nejsou pravdivé. Ale v momentě, kdy nastane nějaká krizová situace, povodně a podobně, okamžitě vidíme, že lidé přepínají na Českou televizi a Český rozhlas a ověřují si tam informace," uvedl generální ředitel České televize Petr Dvořák. 

Podle něj se pozice a role médií veřejné služby změnila v celé Evropě, podobně jako se změnila konzumace médií proti době, kdy vznikaly zákony, jež upravují jejich fungování. Otázku nezávislosti médií veřejné služby Dvořák rozdělil na část politickou a faktickou.

"V politické oblasti situace zhrubla a ataků na veřejná média se objevuje poměrně hodně. Nicméně politickým tlakům jsou dostatečně silná veřejná média s lidmi s vnitřní novinářskou integritou schopna čelit," prohlásil Dvořák, který v této souvislosti zmínil své "předvolání" ze strany předsedy parlamentního školského výboru Václava Klause ml., který chtěl projednat jeden konkrétní pořad odvysílaný dětskou stanicí Déčko (šlo o díl věnující se otázce Palestiny a Izraele). "Myslím, že parlamentnímu výboru nepřísluší, aby řešil jednotlivé problémy nebo třeba i chyby, jež se objeví ve vysílání, a neočekávám, že mě kvůli pořadům o zemědělství budou zvát zemědělské výbory, nebo kvůli sportovním pořadům výbory, co řeší sport, kdykoli odvysíláme něco, co se jim nelíbí. Proto jsem pozvání odmítl," uvedl Dvořák. 

Faktickou nezávislost pak ředitel České televize definoval tím, že televize existuje v prostředí, kde ví, co se od ní požaduje, má dostatek prostředků na to, aby mohla poskytovat svou službu, a může plánovat.

"Základním parametrem faktické nezávislosti by mělo být, aby systém financování kopíroval vývoj společnosti i ekonomiky. Jinak se budeme muset znovu a znovu vracet ke stolu s politiky, což řada z nich bude využívat k tomu, aby naši nezávislost omezila. Myslím, že by také stálo za to definovat rozsah veřejné služby, který máme poskytovat," řekl Dvořák, jehož v těchto bodech podpořil i generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

"Přál bych si zamyslet se nad zákonem o Českém rozhlasu i nad zákonem o televizním a rozhlasovém vysílání, protože stávající zákon o Českém rozhlasu z roku 1991 je velmi zastaralý a obsahuje řadu přežitých záležitostí. Na příklad by stálo za to nově definovat, co je či není rozhlasový přijímač. Na druhé straně jsem opatrný v tom otevírat tento zákon v současné politické situaci, protože si umím představit kreativitu některých politických subjektů a vím, že by mohla být pro Český rozhlas i zničující," řekl Zavoral.

Podle poslance Mariana Jurečky (KDU-ČSL) mohou k vytváření neoprávněně negativního obrazu médií veřejné služby přispívat sociální sítě, představující obrovský fenomén - v sociálních sítích se totiž lidé hodně sdružují kolem určitých názorových skupin, jejichž názory však ne vždy vycházejí z reality. I to může být problém pro vnímání veřejnoprávních médií v Česku. "Nevolám po regulaci sociálních sítí, ale je-li v nich něco tlačeno velkou finanční podporou a je to přitom nepravdivá informace, měli bychom se tomu věnovat," konstatoval Jurečka.

Víc regionů, větší rozmanitost

Poslanec Lubomír Zaorálek (ČSSD) za Moravskoslezský kraj vznesl na semináři vůči médiím veřejné služby námitku, že před patnácti až deseti lety se s nimi lidé identifikovali víc a že by mělo být patrnější, za koho média veřejné služby mluví a že je to i za chudší lidi v regionech. "Televize by měla chápat regiony jako svou sílu a šanci. Nám by to zjednodušilo situaci v tom, že bychom pak nemuseli tyto lidi přesvědčovat, že veřejnoprávní média jsou tu pro ně a že je potřebují," řekl poslanec. Lehké pobavení pak vyvolal sociolog Libor Prudký, který vyzvedl regionální zpravodajství s tím, že dnes už je jediné, které vysílá také dobré zprávy.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST