Před 80 lety padla vláda a nová vyhlásila mobilizaci. Předcházely tomu masakry

22. září 2018 četba na 15 minut
Českoslovenští vojáci bránili pohraničí před terorem

Českoslovenští vojáci bránili pohraničí před terorem

Foto: ČTK

Ve dnech 22. a 23. září 1938 se vystupňovala krize v českých Sudetech. Henleinovcům obsadili ve čtvrtek 22. září celý Varnsdorf a zbytek Šluknovského výběžku, Británie a Francie naléhala na Československo, aby své pohraničí odstoupilo Hitlerovi. Hodžova vláda, která se rozhodla tomuto požadavku vyhovět, padla pod tlakem generální stávky. O den později vyhlásila nová československá vláda všeobecnou mobilizaci.

FOTOGALERIE

V některých městech na české straně Sudet bylo vyhlášeno stanné právo Českoslovenští vojáci bránili pohraničí před terorem Českoslovenští vojáci bránili pohraničí před terorem

"Dostaneme-li svá práva, pověsím tuhle na zeď tři obrazy. Budu tam mít Henleinův obraz, Hitlerův uprostřed a pak tam pověsím i obraz Chamberlainův," prohlásil v pondělí 19. září 1938 v rozhovoru s britským žurnalistou Sydneym Morrellem sudetský Němec provozující hospodu v Zinnwaldu, obci ležící v Krušných horách přímo na hranici mezi tehdejším Československem a Německem. Do značné míry tak správně odhadl dění několika dalších dnů.

Povstání henleinovců, které začalo v úterý 13. září 1938 po předchozím Hitlerově projevu, bylo potlačeno ještě týž den, ale na území Sudet nezavládl klid. Z uprchlých členů Sudetoněmecké strany, která povstání vedla, začaly vznikat teroristické organizace. V sobotu 17. září byla založena ozbrojená sudetoněmecká organizace Sudetendeutsches Freikorps (SdF), jejímž úkolem bylo provokovat české pohraničí ozbrojenými akcemi, vyvolávat nepokoje, srážky a zajímat rukojmí. Ordneři SdF, vyzbrojení z Německa pistolemi a puškami, začali v pohraničí pronásledovat ideové a rasové odpůrce (zejména Židy, sociální demokraty, ale také komunisty). Ti čelili častým přepadům, bití a občas také střelbě ze zálohy. Bezprostředně na hranici začali ordneři zavlékat Čechy do německého vnitrozemí.

Územní teror úzce souvisel s tím, jak se vyvíjela situace na politické scéně. A nebyl to pro Československo vývoj příznivý.

Britský ministerský předseda Arthur Neville Chamberlain udělal ve čtvrtek 15. září zásadní ústupek Hitlerovi a odletěl za ním do německého Berchtesgadenu, kde mu říšský kancléř předložil návrh na odstoupení Sudet. V opačném případě pohrozil Československu (v té době poslednímu vzdorujícímu evropskému státu) vyhlášením války.

V neděli 18. září se v Londýně sešli zástupci britské i londýnské vlády, kteří se rozhodli Hitlerovy požadavky přijmout a tlumočit je československé vládě.

Následovala nóta, již v pondělí 19. září 1938 ve dvě hodiny odpoledne odevzdali na Pražském hradě francouzský velvyslanec Léopold Victor de Lacroix a britský velvyslanec Basil Newton do rukou československého prezidenta Edvarda Beneše. 

Podle této nóty mělo Československo postoupit Hitlerovi ty oblasti, které měly přes 50 procent německého etnika. Své spojenecké smlouvy s Francií a s tehdejším Stalinovým Sovětským svazem měla Československá republika vyměnit za novou "záruku" nových hranic, poskytující Československu i status neutrální země.

Odpověď československé vlády měla být odevzdána do 21. září 1938.

Těžká noc z 20. na 21. září

V důsledku těchto kroků, z nichž bylo zřejmé, že Británie ani Francie nebudou Hitlerovým územním požadavkům čelit, se 20. září vystupňovaly i násilné útočné akce v českém pohraničí.

Zblízka zažila teror například šumavská pohraniční obec Kaplické Chalupy, nacházející se v roce 1938 na česko-německé hranici v okrese Český Krumlov. Obec se stala ve dnech 20. až 25. září 1938 dějištěm hned několika útoků, zaměřených proti místnímu celnímu úřadu.

Ten nejtěžší se odehrál v noci z úterý 20. na středu 21. září 1938. Deset minut po půlnoci zaútočila na celní úřad ze tří stran osmdesátičlenná tlupa Freikorpsu, současně začal proti oknům celnice pálit ze tmy kulomet. Mezi obránce úřadu patřil mimo jiné František Binder, pozdější příslušník 311. československé bombardovací perutě RAF v Británii, který ostřeloval útočníky kulometem ZB26 z kryté pozice za překážkami u hraniční závory Ippen.

"Vystřílel čtyři zásobníky, a když z pátého zásobníku vyslal po útočnících další dávku, opakovaný útok Freikorpsu se definitivně zhroutil. Několik vážně zraněných soukmenovců útočníci odtáhli za hranici a u celnice nastal opět klid. Na bojišti zůstal zásobník do německého samopalu, 108 vystřílených nábojnic a 68 rozbitých okenních tabulek. Hlavní vchod celnice byl rozstřílený jako řešeto…" uvádí k této události muzeum Borovany (Borovany jsou obec v českobudějovickém okrese. Samotná obec Kaplické Chalupy se dnes řadí mezi zaniklé, pozn. red.).

Tutéž noc došlo v českém pohraničí i k sérii vražd příslušníků československých ozbrojených sil. Na stráži tvrze Babí na Trutnovsku byl zastřelen vojín Josef Beran. Při německém přepadu celnice Pozemní boudy přišel o život strážmistr Eduard Šiman. U východočeských Petříkovic byl zastřelen dozorce finanční stráže František Opočenský. Ve Frýdlantu bylo 20. září vyhlášeno stanné právo.

Zprávy československé zpravodajské služby byly i nadále alarmující a hovořily o soustřeďování německých divizí na hranicích Čech a Moravy. Proti nim stálo 20. září večer ve zbrani asi půl milionu Čechoslováků.

Téže noci zazvonil na Pražském hradě telefon a velvyslanci Francie a Velké Británie de Lacroix a Newton požádali o okamžitou audienci u prezidenta republiky Edvarda Beneše. "Tajemník spěchal v županu do Benešovy ložnice a vzbudil spícího prezidenta," popisoval tuto situaci novinář Sydney Morrell, který od března 1938 pobýval na území Československa a informoval britskou veřejnost o vývoji krize.

Kolem třetí ráno vstoupili oba velvyslanci do Benešovy pracovny a bez okolků mu sdělili, že "…jestliže vláda československá návrhy francouzsko-britské nebude moci okamžitě přijmout a jestliže z takto vytvořené situace vznikne válka, bude za ni odpovědno Československo a Francie a Velká Británie se k této válce nepřipojí…"

"Rád bych, abyste si představili Benešův tehdejší stav - jak byl unavený, ve čtyřiapadesáti letech předčasně zestárlý, trpící vážným nervovým napětím -, když vycházel z ložnice k britskému a francouzskému vyslanci, aby stanul tváří v tvář tomu, o čem musel být přesvědčen, že bude nakonec nevyhnutelné," popisoval tehdejší prezidentovo rozpoložení Morrell (nezmiňoval se ovšem o tom, že by československý prezident byl v tomto okamžiku nahý, jak to ztvárnil televizní seriál České století režiséra Roberta Sedláčka). 

Schůze vnitřního vládního kabinetu ve složení pět členů rady na obranu státu a ministerský předseda Milan Hodža byla zahájena v půl čtvrté ráno. Po dvanácti hodinách, v půl čtvrté odpoledne, podmínky Británie a Francie přijala. De Lacroixovi a Newtonovi předal odpověď ministr zahraničních věcí Kamil Krofta. 

Kapitulace Československa povzbudila Maďarsko a Polsko, aby se připojily k Hitlerovi a přihlásily se se svými požadavky také. Už v 19 hodin odevzdal polský vyslanec československé vládě nótu vypovídající část polsko-československé smlouvy z roku 1925 a žádající pro polskou menšinu žijící v republice obdobné rozhodnutí, jako pro menšinu německou.

"Dejte nám zbraně"

Zlou zprávu se večer 21. září 1938 dozvěděla z úst herce Zdeňka Štěpánka i československá veřejnost. Také tato scéna získala své televizní zpracování v režii Roberta Sedláčka, tentokrát v první dílu seriálu Bohéma.

"Začal jsem číst zvolna s největším úsilím, s nepředstavitelnou bolestí a smutkem, prohlášení o kapitulaci, o zmrzačení naší vlasti, o odtržení pohraničních území. Ani jsem nepozoroval, že sem vstoupil ještě někdo jiný, až teď, kdy škrtá nějaké odstavce v mém hlášení. Když jsem došel k odstavci o Chodsku, vzpomněl jsem si na maminku, na své dětství. Slzy mi zalily oči, hlas se mi sevřel, nemohl jsem dál. Dočetl to Schmoranz," vzpomínal na tento okamžik Štěpánek ve svých pamětech, které vyšly pod názvem "Herec. Vzpomínky národního umělce Zdeňka Štěpánka" v nakladatelství Mladá fronta v roce 1961 (Zdeněk Schmoranz byl vedoucí tiskového odboru předsednictva vlády, později popravený za odbojovou činnost na počátku okupace).

Po odvysílání se začalo české obyvatelstvo okamžitě bouřit. Do ulic Prahy i mnoha dalších měst vyběhli lidé. "Zástupy lidí se valily do kopce Nerudovou ulicí a příkrou vidlicovitou zatáčkou k průčelí Hradu. Viděl jsem siluety jízdních policistů, seskupených na jedné straně nádvoří… Trojbarevný prapor se třepetal z vrcholu vysokého stožáru, přitesaného z borovice z moravských lesů. Zástup se vinul kolem něho," popsal Sydney Morrell největší z demonstrací, při níž dav Pražanů pronikl na třetí nádvoří Pražského Hradu a žádal vydání zbraní a vyhlášení mobilizace (později proslulým skandováním "Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!").

Lidé se nakonec rozešli až na výzvu armádního generála Jana Syrového.

Masové protesty proti kapitulaci nakonec přinutily Hodžovu vládu k demisi. Novým ministerským předsedou jmenoval Beneš narychlo právě Syrového, a to navzdory jeho protestům. 

Pohraniční jednotky proti přesile

Zcela jiná situace však byla ve čtvrtek 22. září v pohraničních oblastech s převahou německého obyvatelstva. Předsunutým prvosledovým pohraničním jednotkám Stráže obrany státu (SOS) zasadila rozhlasová zpráva o kapitulaci Hodžovy vlády tvrdou ránu. Demoralizovaní a vyčerpaní hraničáři zůstali na svých stanovištích izolováni, bez informací, za to ale vázáni striktním rozkazem ministerstva vnitra, které jim zakazovalo použít střelné zbraně proti henleinovcům. Napjatá situace vznikla především v Ašském, Šluknovském, Javornickém a Osoblažském výběžku.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST