Prokletý den lodních trajektů: s 26. zářím se pojí řada námořních katastrof

26. září 2018 četba na 14 minut
Zkáza japonské lodi Toya Maru

Zkáza japonské lodi Toya Maru

Foto: ČTK/ZUMA/Keystone Pictures USA

/ VIDEO / V historii námořních neštěstí je mnoho dnů zapsáno černým písmem, ale málokterý tak silně jako 26. září. V tento den došlo ve světových mořích a oceánech hned k několika hrůzným katastrofám, které si počtem obětí nijak nezadají se zkázou Titaniku. A to bohužel i v době nedávné. 

FOTOGALERIE

Zkáza japonské lodi Toya Maru Zkáza japonské lodi Toya Maru Zkáza japonské lodi Toya Maru

Psalo se datum 26. září 1954, když se v Cugarském průlivu mezi japonskými ostrovy Honšú a Hokkaidó, spojujícím Japonské moře s Tichým oceánem, potopil trajekt Toya Maru. Tragédie, která dodnes zůstává nejhorší lodní katastrofou v japonské historii, si vyžádala 1159 lidských životů.

A bylo to opět datum 26. září, tentokrát roku 2002, kdy se nedaleko gambijského pobřeží potopila přeplněná a přetížená loď Joola, vezoucí kolem 2000 cestujících. Účet za toto neštěstí byl ještě děsivější než v případě Toya Maru a v konečném součtu činil 1863 zabitých (pro srovnání, při potopení Titaniku zahynulo kolem 1500 lidí).

Tragédie se 26. září nevyhnula ani vodám omývajícím Evropu, byť v tomto případě nedosahovala počtem obětí výše zmíněné katastrofy. V pondělí 26. září 2000 večer se v Egejském moři u řeckého pobřeží potopila loď Express Samina, která narazila na podmořský útes. Zahynulo 82 lidí. Za zmínku stojí, že v tutéž dobu se v Egejském moři plavila také populární česká zpěvačka s rodinou, jež unikla smrti jen o vlásek. 

Smrtící tajfun

Japonská loď Toya Maru, známá také jako vlajková loď Cugarského průlivu, patřila k pýchám japonského námořnictva. Na vodu byla spuštěna 21. listopadu 1947 a už v roce 1950 byla vybavena radarem, čímž se stala jednou z vůbec prvních japonských lodí, které tímto zařízením disponovaly. Trajekt dlouhý 118,7 metru a široký 15,8 metru byl schopný pojmout a ubytovat 1128 cestujících. Lodní posádka čítala celkem 120 lidí. O prestiži Toya Maru svědčí i to, že pouhý měsíc před katastrofou se na ní plavil i japonský císař.

Loď zajišťovala stálé spojení mezi přístavy Aomori na největším japonském ostrově Honšú a Hakodate na ostrově Hokkaidó. Vzdálenost mezi nimi překonávala za čtyři a půl hodiny a fungovala jako pendlová doprava.

Příčinou tragédie Toya Maru se stal tajfun "Marie", který se dne 26. září prohnal přes Japonsko směrem na severovýchod a dosahoval rychlosti přes 100 kilometrů v hodině. Kolem poledne dorazil do Japonského moře a v odpoledních hodinách udeřil právě na úžinu mezi severní částí Honšú a jižní částí Hokkaidó. Právě ve chvíli, kdy se v úžině nacházel trajekt, jehož kapitán bohužel nešťastně vyhodnotil situaci a rozhodl se, že plavbu, která byla původně kvůli bouři zrušena, přece jen uskuteční, protože se mu zdálo, že se počasí zlepšilo.

Loď toho dne dorazila do přístavu Hakodate ještě před tajfunem, tedy kolem 11 dopoledne. Zpátky přes průliv se měla vydat ve 14:40. Krátce předtím ale zrušil svou cestu kvůli rostoucí bouři jiný trajekt, a sice menší a méně kvalitní Seikan Maru. Jeho cestující proto byli přeloženi na Toya Maru, jejíž odjezd se z tohoto důvodu zpozdil. Když měla zhruba v 15:10 konečně vyplout, řádila v průlivu už tak silná vichřice, že se kapitán rozhodl odjezd zrušit a počkat v přístavu.

Kolem 17. hodiny se ale krátkodobě vyčasilo a zlepšil se i výhled. Kapitán se proto domníval, že tajfun se už úžinou přehnal a míří dál do vnitrozemí. V 18:39 proto Toya Maru vyplula z přístavu, plně naložená cestujícími a současně železničními vagony, protože mezi oběma ostrovy přepravovala i vlaky (postavily ji japonské národní železnice). Počet cestujících na palubě činil přibližně 1300 lidí.

Kapitán se bohužel ve svém odhadu tragicky zmýlil. Krátce poté, co trajekt opustil Hakodate, se vítr znovu zvedl a brzy dosáhl ničivé síly. Posádka proto vyhodila v 19:01 nedaleko přístavu kotvu a doufala, že se jí podaří přečkat bouři bez úhony na místě. Tajfun ale loď utrhl a vrhl ji proti skalám, kde byla vydána napospas jak vichru, tak vysokým vlnám. Voda, která se valila přes palubu, vnikla i do podpalubí a do lodní strojovny, takže posádce se už nepodařilo nahodit motor a loď se stala nekontrolovatelnou.

Lodní náklad v podobě železničních vagónů pak způsobil další eskalaci neštěstí - vozy se totiž v důsledku vlnobití utrhly z ukotvení, valily se napříč trajektem a drtily řadu cestujících. 

Kapitán učinil ještě poslední pokus o záchranu a pokusil se doplout se smrtelně zraněnou lodí na pláž Nanae, nacházející se na okraji přístavního města Hakodate. Ale při vysazení motorů a s neustále se vlévající vodou do podpalubí neměla Toya Maru šanci. Ve 22:26 vyslala poslední zachycené volání SOS. Přibližně ve 22:43 se převrátila a potopila jen několik set metrů od břehu Hakodate. 

Z 1309 lidí na palubě přežilo katastrofu pouze 150. Celkem 1159 lidí (1041 cestujících, 73 členů posádky a 41 dalších) na lodi zahynulo. Bylo mezi nimi i 35 amerických vojáků, příslušníků jízdního dělostřelectva, kteří měli zajišťovat výstavbu vojenského tábora Camp Younghans v japonské prefektuře Jamagata.

Tragédie, kterou japonský tisk v té době srovnával s potopením Titaniku, byla jedním z významných faktorů, který ovlivnil rozhodnutí vybudovat v Cugarském průlivu podmořský tunel zajišťující mezi oběma ostrovy železniční spojení. Tunel byl dokončen v roce 1988 a stal se nejdelším podmořským tunelem na světě. 

Zbývá dodat, že Toya Maru nebyla jedinou tehdejší obětí tajfunu Marie - ten potopil ještě čtyři další trajekty a vyžádal si celkem 1430 lidských životů.

Přetížená loď v bouři

Mořská bouře a přetížená loď byly také příčinou jedné z největších lodních katastrof nového tisíciletí, k níž došlo v pátek 26. září 2002 krátce po půlnoci nedaleko gambijského pobřeží v Africe. Přívozní trajekt MV Joola směřoval k pobřeží Senegalu, přičemž byl opravdu brutálním způsobem přeplněný: přestože jeho maximální kapacita činila 580 cestujících, plulo na něm ve skutečnosti kolem 2000 lidí. 

Když se loď dostala do nečekaně silné bouře, stačilo jen pět minut, aby se voda přelila přes její boky a loď zcela zaplavila. Joola šla ke dnu prakticky okamžitě… Protože pomoc dorazila až druhý den, přežilo tragédii jen 64 osob, z toho jediná žena. Oficiální počet obětí se udává na 1863, ale podle všeho je to velmi nízké číslo. Na Joole plula spousta lidí bez lístku – jen za úplatek posádce, navíc mnoho cestujících lístek ani nepotřebovalo (děti do pěti let věku).  

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST