První krůček k cestě na Měsíc. Před 50 lety vzlétlo do vesmíru Apollo 7

11. říjen 2018 četba na 7 minut
Členové posádky Apolla 7 Walter Schirra, Donn Eisele a Walter Cunningham

Členové posádky Apolla 7 Walter Schirra, Donn Eisele a Walter Cunningham

Foto: ČTK

Dne 11. října 1968 odstartoval do vesmíru první pilotovaný let v rámci amerického programu Apollo, jehož cílem bylo dovést Američany na Měsíc. Tříčlenná posádka Apolla 7 strávila na oběžné dráze celkem 11 dní. Jejím úkolem bylo otestovat schopnosti lodi, navržené tak, aby cestu na Měsíc a zpět zvládla. Do historie se však astronauti Apolla 7 moc slavně nezapsali: neustále se hádali s řídícím střediskem.

FOTOGALERIE

Členové posádky Apolla 7 Walter Schirra, Donn Eisele a Walter Cunningham Členové posádky Apolla 7 R. Walter Cunnigham, Walter Schirra, JR., Donn F. Eisele Výcvik kosmické posádky

Mise Apolla 7 začínala ve stínu tragédie, který potkal o dvacet měsíců dřív posádku Apolla 1 - při běžném nácviku startovací fáze došlo k požáru ve velitelském modulu a muži uvnitř se kvůli vzpříčeným dveřím nedostali ven. Americká vesmírná agentura NASA proto tvrdě pracovala na lepším zajištění bezpečnosti posádky a věnovala hodně pozornosti astronautům. Let Apolla 7 tak nakonec skončil úspěšně - a to navzdory tomu, že někteří členové posádky ve vesmíru onemocněli a že vzniklo značné napětí mezi posádkou a pozemním řídícím centrem.

Apollo 7 byl v podstatě v rámci tohoto programu první zkušební pilotovaný let. Po katastrofě Apolla 1 následovaly tři další bezpilotní starty, označené jako Apollo 4, 5 a 6, které postupně vyzkoušely funkce lunárního modulu, vleitelského modulu a rakety Saturn (žádná mise ani let nebyly nikdy označeny jako Apollo 2 a Apollo 3).

Posádku vedl zkušený veterán

Velitelem posádky Apolla 7 se stal Wally Schirra, veterán programu Mercury, což byl první program vesmírných letů s lidskou posádkou, který NASA zavedla. Schirra byl pátým Američanem ve vesmíru, který se 3. října 1962 zúčastnil letu Sigma 7, při němž šestkrát obletěl Zemi (půldruhého roku po Gagarinovi).

Schirra byl také zařazen do vesmírného programu Gemini, v jehož rámci letěly do vesmíru dvě dvoučlenné posádky současně. Schirra byl velícím pilotem Gemini 6, která měla ve vesmíru uskutečnit setkání s lodí Gemini 7. Díky tomu se stal jediným astronautem v historii Spojených států, jenž se současně zúčastnil programů Merkur, Gemini a Apollo a se všemi vzlétl do vesmíru. 

S Schirrou letěli v Apollu 7 dva nováčci. Walter Cunningham byl pilotem amerického námořnictva a před nástupem do NASA pracoval také jako vědec na obranných studiích pro společnost Rand Corporation. Donn Eisele byl zkušebním pilotem vojenského letectva, který dříve pracoval na vývoji speciálních zbraní.

Jabadubadu!

Poté, co kosmická loď dosáhla oběžné dráhy, stočil Schirra velitelský modul tak, aby simuloval přistání a spojení s třetí částí rakety Saturn IB, zvané Saturn IV B. Budoucí cesta na Měsíc totiž vyžadovala, aby se lunární a velitelský modul uměly vzájemně spojit, takže správné nacvičení tohoto manévru bylo velmi důležité.

Posádka také testovala motor velitelského modulu. Bylo totiž potřeba, aby při nadcházející cestě na Měsíc bezchybně pracoval. Motor byl navržen tak, aby dovedl posádku k Měsíci, zpomalil kosmickou loď při vstupu na jeho oběžnou dráhu a naopak ji zrychlil při opouštění této dráhy a konečně aby vydržel zpáteční cestu a dovedl posádku bezpečně na Zemi.

Podle žargonu NASA měl motor osm "téměř dokonalých zážehů", kdy ho posádka zapnula a vypnula. Při prvním zážehu s sebou loď silně škubla, což posádku lehce překvapilo. Schirra, s nímž trhnutí výrazně zavibrovalo, to ocenil výkřikem "Jabadubadu!", což byla oblíbená fráze postavičky Freda Flintstonea z kresleného seriálu Flintstoneovi, k níž se uchyloval tehdy, kdy se chystal k nějaké akci.

Ačkoli byl celý let z velké části úspěšný, ve velitelském modulu se objevilo několik technických chyb. Okna modulu se zamlžila, takže astronauté uvnitř hůř viděli (ale viděli). Menší problémy vykazoval také elektrický a palivový systém a - podle názoru posádky - v kabině až moc hlučely ventilátory. Všechny tyto problémy byly pečlivě zaznamenávány, aby se je podařilo opravit dřív, než Apollo opravdu zamíří k Měsíci. 

Posádka se hádala se Zemí

Nebyly to ale technické problémy, co nakonec nejvíc zkomplikovalo Apollu 7 jeho pobyt ve vesmíru. Kosmická loď představovala pro posádku i za těch nejlepších podmínek přece jen hodně stísněný prostor, a ten vytvářel další potíž - snadno se v něm přenášela nákaza z člověka na člověka a lehce také vyvolával ponorkovou nemoc.

Jen patnáct hodin po startu onemocněl Schirra chřipkou a nákaza se přenesla i na Cunnighama a Eiseleho. Ve stavu beztíže, jaká panuje ve vesmíru, tekutiny neodtékají tak jako na Zemi. Členové posádky tak trpěli zalehlýma ušima a plným nosem a léky proti chřipce moc nepomáhaly. "V normálním stavu má hlen tendenci vytékat z nosních dírek, ale ve stavu beztíže se v nich úporně drží. Bylo to hodně těžké, měli jsme strach z protržení ušních bubínků při náhlé změně tlaku za přistání," vzpomínal na tyto potíže Schirra.

Posádka se i tak snažila během jedenáctidenního letu plnit své úkoly.

Životopisné vzpomínky astronautů a členů pozemního řídícího střediska mluví o tom, že posádka začala se Zemí komunikovat nevrle a podrážděně. Popis této situace se však liší podle toho, kdo právě vzpomíná.

Několikero biografií udává, že se Schirra stal do té míry předrážděným, že vyškubl z elektrického připojení jednu z kamer, která let živě snímala - Apollo 7 se totiž stalo prvním vesmírným letem, z něhož běžel na Zemi přímý přenos. Pro lidi dole to byla atrakce, ale astronauty kamery znervózňovaly.

Eisele si zase stěžoval na jeden z testů, který musela posádka provést, a prohlásil, že "by rád mluvil s člověkem, který tuhle nádheru vymyslel" (šlo o vysoce postaveného manažera NASA - řídícího letu Glynna Lunneye).

Těsně před návratem se astronauti rozhodli, že si nenasadí helmy kvůli už zmíněné obavě z náhlé změny tlaku, jež by jim mohla protrhnout ušní bubínky - chtěli mít proto možnost pořádně se vysmrkat a vyfouknout nos, aby se tlak v jejich hlavě snížil. To zase rozčílilo pozemní tým.

"Byla to neukázněnost… Tahle posádka by už víckrát letět neměla," napsal letový režisér Christopher Kraft ve svých pamětech vydaných v roce 2001.

Schirra se ve svém vlastním životopisu snažil hájit a vysvětloval, že neshody mezi astronauty a pozemním týmem pramenily z toho, že řídící letové středisko nebralo na psychický stav astronautů moc velký ohled. "Byl jsem přesvědčena, že muži v Houstonu některé nepostižitelné věci přehlížejí," napsal Schirra.

Zmínil přitom také to, že všichni tři astronauti se připravovali společně po dobu tří let a znali vzájemně své schopnosti.

Odhlédneme-li od těchto hádek, byl let Apolla 7 úspěšný: prokázal schopnosti velitelského modulu a posunul tak program Apollo do další fáze, jíž byla příprava vlastního přistání na Měsíci. Je nepochybné, že bez zkoušek, které provedlo Apollo 7, by byl tento úkol mnohonásobně riskantnější.