Truchlení nevydrželo. Půvabná Antoinette místo v králově posteli rychle zabrala

19. listopad 2018 četba na 4 minuty
Antoinette de Maignelais

Antoinette de Maignelais

Foto: ČTK

Služba vlasti může mít různé podoby. Někdo se ohání mečem na bitevním poli, jiný ostrým jazykem v diplomatických kruzích. Antoinette de Maignelais si svou službu „odpracovala“ v urozených postelích.

Vraťme se ještě jednou do středověké Francie. V minulém díle jsme zemi opustili v roce 1422 po smrti sice šíleného, ale mezi poddanými velmi oblíbeného krále Karla VI. Dva roky před svým skonem, patrně ve stavu zatmění mysli, podepsal dohodu v Troyes, v níž za nástupce označil svého zetě a anglického krále Jindřicha V., přestože měl vlastního syna a následovníka Karla. Ten se také nehodlal svých práv vzdát a po králově skonu v zemi vypukla vleklá občanská válka.

Dauphin Karel se nakonec díky velkému přispění slavné bojovnice Jany z Arku nechal v roce 1429 korunovat králem Karlem VII. a také získal nad Angličany vojenskou převahu. U moci se udržel i poté, co Jana v roce 1430 padla do zajetí a o rok později byla v Rouenu upálena.

Slavná Panna orleánská ale zdaleka nebyla jedinou slavnou ženou, která prošla životem Karla VII. V roce 1422 se oženil s Marií z Anjou, s níž zplodil 12 dětí, přesto měl několik dalších milenek. Jeho nejznámější favoritkou byla Agnès Sorel, s níž se stýkal osm let a měl s ní tři potomky.

Dívka se podílela na řadě politických rozhodnutí a zamilovaný král jí na oplátku věnoval řadu šperků, pozemků a honosných sídel. Nejznámějším je zámek Loches, kde ho Jana z Arku kdysi přesvědčila, aby se nechal korunovat. Když v roce 1450 krátce před porodem čtvrtého dítěte Agnès zemřela ve věku 28 let, panovník se ponořil do hlubokého smutku. Často se totiž nechal slyšet, že právě Agnès byla největší láskou jeho života. Truchlení mu ale dlouho nevydrželo. Na královském dvoře se pohybovala Agnèsina půvabná a velmi mladá sestřenice – Antoinette de Maignelais.

Schválená nevěra

Dívka se narodila v roce 1434, takže byla o třináct let mladší než Agnès. Do královy blízkosti se díky sestřenici podívala už ve čtrnácti letech a Karel si jí dobře všiml. Zda se mezi nimi něco odehrálo ještě za Agnèsina života, není jasné, každopádně už v roce 1449 se Antoinette stala držitelkou několika pozemků, které jí všímavý Karel věnoval. Není divu, že uvolněné místo v králově posteli rychle zabrala.

Později se sice vdala za barona Andrého de Villequier, ale styky s králem nepřerušila. Její choť ji v tom ostatně podporoval, neboť měl sám z panovníkovy přízně prospěch. Manželská dvojice dostávala každoroční štědrou rentu, král jim věnoval několik ostrovů na pobřeží Atlantského oceánu a nakonec i panství Cholet na západě Francie.

Antoinette porodila dvě dcery, ale dodnes není jasné, kdo byl jejich otcem. Král se k nim totiž oficiálně nikdy nepřiznal. Panovníkův prvorozený syn Ludvík milenku svého otce upřímně nesnášel, a když Karel VII. v roce 1461 zemřel, nenáviděnou ženu od dvora vykázal. Antoinetta poslechla, ale na dráhu „profesionální milenky“ rozhodně nerezignovala. V té době byla už dávno vdovou, neboť baron André de Villequier zemřel čtyři roky po jejich sňatku. Nic jí tedy nebránilo v tom, aby navázala intimní kontakt s bretaňským vévodou Františkem II., s nímž přivedla na svět další čtyři děti.

Zemřela pokojnou smrtí pravděpodobně v roce 1474 na svém panství Cholet a podle přání ji pochovali v místním františkánském klášteře. V 16. století byl její hrob zničen při náboženských válkách a dlouho byl považovaný za ztracený. Při rekonstrukčních pracích v roce 1880 ale archeologové objevili náhrobní kámen, který je nyní k vidění v choletském muzeu.