Historie

Krásná Agnes Bernauer. Bavorský vévoda ji nechal utopit v Dunaji

11. duben 2018 četba na 4 minuty
Agnes Bernauer

Agnes Bernauer

Foto: archiv Deníku

Rodiče se někdy neshodnou se svými potomky při výběru partnera, ale vévoda Arnošt Bavorský to přehnal. A to dokonce i na středověké poměry. Dívku, kterou miloval jeho syn, nechal zabít.  

Nadpozemsky krásná, plavovlasá, modrooká a s průsvitnou pletí. Taková prý byla Agnes Bernauer. O jejím životě se nedochovalo mnoho zpráv, přesto se z ní stala nejen slavná mučednice, ale také velmi plodná umělecká múza. Spisovatelé, malíři a sochaři se jejím tragickým osudem nechávají inspirovat už déle než pět set let.

Krutý plán

Kdy se narodila, není jasné, nejčastěji se uvádí rok 1410. Stejné je to s místem jejího příchodu na svět, obvykle se uvádí okolí Augsburgu. Podle všeho byla dcerou lazebníka Kašpara Bernauera, jenže ani jeho existence není spolehlivě doložena. Naopak o druhém hlavním protagonistovi příběhu je informací dostatek. Albrecht se narodil 27. března 1401 jako syn bavorského vévody Arnošta, který pocházel z mocného rodu Wittelsbachů, a jeho manželky Alžběty, jež byla dcerou milánského vévody Bernaba Viscontiho.

V roce 1429 se měl Albrecht oženit s dcerou würtemberského vévody, jenže dívka na poslední chvíli z dohodnutého sňatku vycouvala a raději si vzala jiného šlechtice. Albrecht zůstal na ocet, což jeho otec nesl dost těžce, protože šlo o jeho jediného syna. Sice měl ještě tři dcery a jen tak mimochodem i několik levobočků, ale jak bylo tehdy zvykem, přežití rodové linie leželo zejména na Albrechtových bedrech.

Ten navíc otci přichystal další nepříjemné překvapení. Kdy přesně se s Agnes setkal, není jasné, ale obvykle se uvádí, že se tak stalo počátkem roku 1428 v průběhu rytířského turnaje v Augsburgu. Tenkrát měl mladý šlechtic před svatbou, takže musel na románek zapomenout. Když ale z vdavek sešlo, ke sličné lazebnici se vrátil. Nedbal na její prostý původ ani na nářky svého otce.

Zda se z milenců stali manželé, není známo, ale je to pravděpodobné. Arnošt se tak nejspíš oprávněně děsil okamžiku, kdy dívka porodí první dítě a na rodu Wittelsbachů navždy ulpí cejch „nečisté“ krve. Rozhodl se, že tomu za každou cenu zabrání a zosnoval krutý plán. Vhodná příležitost se mu naskytla v říjnu 1435, kdy jeho syn odjel na hon a Agnes nechal samotnou. Arnošt ji vzápětí obvinil z čarodějnictví. „Usvědčení“ bylo dílem okamžiku a nebohá dívka byla utopena v Dunaji nedaleko Straubingu.

Na pokraji války

Když se strašlivou zvěst Albrecht dozvěděl, odmítl se vrátit domů a hnaný ukrutnou bolestí v srdci začal sbírat vojsko proti svému otci. Země se ocitla krůček od občanské války. Situace byla tak vážná, že se rodinný rozpor snažil uklidnit i císař Zikmund Lucemburský.

Vášně po několika měsících opadly, Albrecht se v roce 1436 s otcem, který jako projev usmíření nechal postavit kapli zasvěcenou Agnes, znovu setkal. Ozdobou stavby se stal náhrobek z červeného mramoru, na němž je spící dívka zobrazena v životní velikosti. Pod hlavou má malý polštář, v ruce drží růženec a u nohou jí jako hlídači sedí dva malí psi.

Albrecht se ještě téhož roku oženil s vévodkyní Annou Brunšvickou, s níž zplodil deset dětí. V roce 1438 Arnošt zemřel a jeho syn se stal jeho nástupcem jako Albrecht III. Patřil mezi mocné hráče na evropském politickém kolbišti, v roce 1440 se mohl stát českým králem, ale nabídku odmítl.

Na milovanou Agnes přesto nikdy nezapomněl, snažil se o její očištění, v jejím jménu pořádal mše a církvi věnoval nemalé finanční prostředky. Není divu, že mu lidé začali přezdívat Zbožný. Zemřel v roce 1460, ale jeho nešťastná láska ke krásné lazebnici žije dodnes.