Historie

Ani odkryté dokumenty neukázaly konspiraci. Od atentátu na JFK uplynulo 55 let

22. listopad 2018 četba na 16 minut
John F. Kennedy s manželkou Jacqueline při průjezdu Dallasem chvíli před atentátem

John F. Kennedy s manželkou Jacqueline při průjezdu Dallasem chvíli před atentátem

Foto: Wikimedia Commons

Bylo krátce před půl jednou místního času, když vjela prezidentská limuzína v Dallasu na náměstí Dealey Plaza. Všude kolem byla spousta jásajících lidí. Manželka místního guvernéra Nellie Connallyová se otočila k Johnovi F. Kennedymu na zadním sedadle a vřele pronesla: "Pane prezidente, nemůžete říct, že vás Dallas nemiluje." "Ne, to se říct nedá," odtušil s úsměvem prezident. O chvíli později se ozvaly výstřely.

FOTOGALERIE

John F. Kennedy s manželkou Jacqueline JFK s chotí při průjezdu Dallasem Agent Clint Hill bezprostředně po výstřelech naskočil na stupátko a zatlačil zpět do vozu Jacqueline Kennedyovou

Americký prezident John Fitzgerald Kennedy zahájil onoho dne 22. listopadu 1963 v Dallasu kampaň za své znovuzvolení v následujícím roce. Proto, aby začal právě v tomto městě hluboko na jihu Spojených států, měl jeden zásadní důvod. Za prvé, navzdory optimistickým slovům guvernérovy manželky, jimž s radostí přitakal, měl právě tady nejmenší podporu - při předchozích volbách v roce 1960 byl Dallas městem, kde Kennedy dopadl vůbec nejhůř.

Ani tentokrát nezačala cesta nejlíp - prezidentův poradce ukázal svému šéfovi ještě v letadle čerstvé vydání místních novin, kde ironický titulek "Vítejte do Dallasu, pane Kennedy" provázel černý rámeček.

To mimo jiné ovlivnilo systém, s nímž byl prezidentský pár usazen do osudné otevřené limuzíny - JFK i jeho krásná choť seděli vedle sebe, ale nedívali se spolu z vozu - oba měli trvale zdravit přihlížející na své straně ulice a usmívat se na ně, aby nikdo ani na okamžik neměl pocit, že se k němu prezidentská dvojice snad obrací zády.

Spolu s oběma manželi nasedl do limuzíny guvernér John Connally a jeho žena Nellie. Ti seděli na prostředních sedadlech, Kennedyovi byli usazeni vzadu. Limuzínu řídil pracovník americké tajné služby William Greer, vedle něj usedl další tajný agent a Greerův nadřízený Roy Kellerman. Celá prezidentská kolona, sestávající z řady dalších vozů a doprovodných motocyklů, měla z letiště Love Field, kde Kennedy přistál, pokračovat do centra Dallasu, projet parkem Dealey Plaza a zakončit cestu v budově Dallas Trade Mart, kde měl prezident přednést projev. Limuzína jela v první třetině kolony.

Během jízdy do centra Dallasu nechal prezident kolonu dvakrát zastavit. Poprvé se tak stalo ve chvíli, kdy spatřil houf malých dětí, které společně nad hlavami držely transparent s nápisem: "Pane prezidente, prosíme, zastavte a potřeste si s námi rukou." 

Podruhé zastavil u skupinky řádových sester, které pozdravil a prohodil s nimi pár slov. Na rohu Reaganovy ulice zahlédl Kennedy v davu lidí kněze s bílým kolárkem, zvedl se ze sedadla a široce se na něj usmál. Tímto knězem byl shodou okolností Oscar Hubert z dallaského Kostela Nejsvětější trojice, který o několik desítek minut později Kennedymu udělil poslední pomazání.

Všude byla krev

Když limuzína minula budovu Texaského knižního velkoskladu, začala vjíždět do ulice Elm Street a blížila se k podjezdu. Nedaleko blízkého parčíku čekal na jednom z betonových bloků kinoamatér Abraham Zapruder, který chtěl natočit příjezd Kennedyho limuzíny. Když se konvoj blížil, začal točit a jeho film vstoupil do historie. Ve 12:31 se ozvala první rána.

"Když jsem natáčel, jak prezident přijíždí od Houston Street a pomalu zabočuje do Elm Street, uslyšel jsem najednou ránu, a prezident sebou škubnul doprava. Posléze jsem uslyšel další dva výstřely, nejsem si ale zcela jistý, zda byly dva nebo jeden, a uviděl jsem, jak Kennedyho hlava takřka explodovala, všude byla krev… Já jsem ale pořád točil," popsal Zapruder strašnou událost jen o necelé dvě hodiny později v rozhovoru s televizním reportérem WFAA Dallas Jayem Watsonem.

Film, který měl stále v kameře, v tu chvíli ještě nebyl vyvolán. Když se tak konečně stalo, vyvolalo to šok. Celkem 486 filmových políček zachycovalo bezmála celý průběh atentátu včetně zmíněného děsivého zásahu hlavy, při němž doslova vyletěly do vzduchu kousky Kennedyho lebky a mozku. Osudný okamžik zachytil snímek číslo 313, který se neměl zveřejňovat. První zasažení prezidenta nicméně na filmu zachyceno není, protože Kennedyho vůz v tu chvíli projížděl kolem informační cedule, která zastínila Zapruderovi výhled, a tím informační hodnotu snímku trochu snížila.

Většina svědků vyslechnutých po atentátu podobně jako Zapruder uváděla, že padly celkem tři výstřely. První ránu považovali často za ohňostroj, dělobuch nebo vadný výfuk. Kennedy a Connally se po ní začali dívat kolem sebe, Connally poznal, že jde o pušku velké ráže, a přes pravé rameno se ohlédl na prezidenta.

Můj Bože, trefili mě

Na Zapruderově snímku je vidět, jak se pak vůz na okamžik ztrácí za cedulí. Když se vynořuje, Kennedy se předklání dopředu, a poté klesá doleva do náruče manželky, která mu přikládá na hlavu kapesník. Roy Kellerman, sedící úplně vepředu, ho v té chvíli slyšel údaně zachroptět: "Můj Bože, trefili mě."

Otázkou zůstává, která kulka Kennedyho zasáhla. Podle zprávy FBI hned ta první, která zasáhla Kennedyho zezadu, prorazila mu krk a vyšla jeho jícnem. Druhý výstřel pak zranil guvernéra Conallyho. Podle vyšetřovací Warrenovy komise, jíž FBI později předala svou zprávu, první střela cíl minula a Kennedyho i Connallyho zasáhla až druhá (jde o takzvanou "teorii jedné kulky").

Pak přišel poslední výstřel, který úplně rozbil pravou část Kennedyho hlavy - byl to ten okamžik, jenž Zapruder označil za její "takřka explozi". Jacqueline Kennedyová, potřísněná manželovou krví a v šoku, vylezla na zadní kapotu limuzíny. Svědci kolem ji slyšeli křičet: "Můj bože, co to dělají? Můj bože, zabili mi manžela! Ach Jacku, Jacku!"

Tajný agent Clinton Hill, který jel v doprovodném vozidle za prezidentovým autem, stoje na levém stupátku, seskočil už po prvním výstřelu a rozběhl se k limuzíně s cílem dostat se ke Kennedymu. Naskočit se mu podařilo právě ve chvíli, kdy Jacqueline vylezla na kapotu, v té chvíli ale řidič vozu Greer konečně přidal a Hillovi se sesmekla noha. Jacqueline ho v té chvíli bezděčně přidržela, on se ji poté snažil zatlačit zpět do vozidla a také ji pomohl udržet. "Je obtížné rozeznat, kdo komu pomáhal," glosoval to francouzský dokument Atentát na Kennedyho zblízka, který v pondělí 19. listopadu odvysílala Česká televize.

Postup řidiče Greera vyvolal mimochodem později nemalou kritiku kvůli pomalé reakci. Postupy tajné služby, platící v oné době, údajně neumožňovaly Greerovi jednat bez Kellermanových příkazů. Ten tvrdil, že hned po prvním výstřelu křičel: "Rychle odsud, zasáhli nás!", ale Greer se místo toho, aby šlápl na plyn, ohlédl dozadu na prezidenta. "Greer se pak podíval dozadu do auta, možná mi nevěřil," poznamenal později Kellerman v rozhovoru s novinářem Williamem Manchesterem. Právě během tohoto osudového zaváhání padly další výstřely, po nichž řidič konečně zrychlil a zmizel ze zásahové oblasti. S autem pak zamířil k nemocnici Parkland Memorial Hospital.

Ačkoli žádný z agentů nebyl za svůj postup během atentátu nijak postižen, Jackie Kennedyová krátce po tragédii nešetřila výtkami a o Greerovi se vyjádřila, že líp a rychleji by snad reagovala i "Maud Shaw" (anglická chůva Kennedyových dětí). Později se mu ale omluvila.

Otázka více střelců

Reportéři doprovázející prezidentskou kolonu začali okamžitě zpovídat očité svědky události, zejména z řad přihlížejících, kteří při střelbě popadali na zem a snažili se krýt. Mediálními hvězdami se stala rodina manželů Billa a Gayle Newmanových, kteří vlastními těly kryli své dvě malé děti (dvouletého syna Cliftona a čtyřletého Billyho) a byli dobře viditelní na většině fotografií z místa atentátu. Oba byli na pravé straně silnice, kde diváky zdravil prezident a v okamžiku atentátu byli od něj vzdáleni jen deset stop. Oba jsou také po léta přesvědčeni, že minimálně jeden výstřel přišel zpoza jejich zad, tedy přímo z travnatého pahorku. Kupodivu je ale nikdy nevyslechla Warrenova komise, která atentát později vyšetřovala.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST