Historie

Až na vrchol. Před 40 lety dobyli Messner s Habelerem bez kyslíku Everest

7. květen 2018 četba na 7 minut
Reinhold Messner

Reinhold Messner

Foto: ČTK

"Kdo použije kyslík, degraduje Everest na šestitisícovku," prohlásil před víc než 40 lety odvážně tyrolský rodák Reinhold Messner. A spolu s rakouským horolezcem Peterem Habelerem se to rozhodl dokázat. Ignorovali veškeré pochybnosti a 8. května 1978 skutečně stanuli na vrcholu nejvyšší hory světa, aniž by použili kyslíkové lahve. Ze svého triumfu si však odnesli smíšené pocity.

Lékaři byli proti a mnozí další horolezci je považovali za blázny. Reinhold Messner a Peter Habeler si však vedli svou. Lidský organismus musí být schopen adaptovat se i na víc než osmitisícovou výšku, a mají-li být himalájští velikáni dobýváni skutečně lidskou silou a ne technikou, neměl by horolezec používat doplňkový kyslík.

FOTOGALERIE

Reinhold Messner Reinhold Messner Reinhold Messner

Dne 8. května 1978 to pak skutečně dokázali. Téměř na den přesně čtvrt století poté, co Edmund Hillary a Tenzing Norgay vystoupili na vrchol nejvyšší hory světa (8848 metrů nad mořem) poprvé, stanuli na špici světa i Messner s Habelerem, na rozdíl od svých předchůdců však nebyli vybaveni kyslíkovými přístroji. Navždy se tak zapsali do dějin světového horolezectví. 

"Nešlo o rekord. Šlo o myšlenku, která se následně stala zavedenou praxí," sdělil agentuře DPA ke 40. výročí svého nejslavnějšího úspěchu Reinhold Messner. Muž, kterého jeho fanoušci obdivují jako průkopníka alpského stylu lezení ve velehorách a jehož jeho kritici obviňují z nepřiměřených ambicí a egoismu. 

Zkušení alpinisté tehdy dávali dvojici jen malou naději, že uspěje, a lékaři ji varovali, že lidská bytost bez použití kyslíkové masky v takové výšce nemůže přežít. "Nakonec, mí kritici dodnes prohlašují, že můj mozek utrpěl," prohlašuje Messner, kterého toto nepodložené obvinění zlobí. Trvá na tom, že on i Habeler jsou dnes v nejlepším zdravotním stavu.

Ve svých 73 letech však už na nejvyšší horu nepomýšlí. "Samozřejmě, že bych mohl vystoupit na Everest ještě jednou - po cestě, která je předem připravena, s kyslíkovým vybavením a s lékaři, kteří by se o mě starali. Ale Everest, na který jako první vylezl Hillary, dnes už neexistuje. Jistě, je to pořád táž hora, ale dnes ji pokrývají kilometry fixních lan a řetězů. Šerpové pracovali celé měsíce jako cestáři, aby z výstupu na Everest udělali za cenu nemalého osobního rizika turistickou stezku," podotýká kriiticky Messner.

Tento proces je podle něj už nevratný, zejména kvůli penězům, které přináší zájem horolezců Nepálu. "Povolení k výstupu na Everest stojí jedenáct tisíc dolarů. Pokud se o výstup pokusí tisíc lidí, je to jedenáct milionů dolarů," ilustruje to slavný tyrolský rodák.

Na vrcholu stanuli Messner s Habelerem tenkrát před čtyřiceti lety ještě před 13. hodinou, tedy i s určitou časovou rezervou proti obecně uznávanému pravidlu, že na špičku Everestu je třeba dostat se do 14 hodin - to je totiž doba, která zaručuje možnost sestupu do nižší nadmořské výšky ještě před setměním. Jen málokdo přežije noční bivak ve více než osmi tisícech metrech. A málokdo o tom ví víc než právě  Messner, který tenkrát už jeden takový bivak musel zvládnout - v roce 1970, kdy se svým bratrem Güntherem úspěšně dobyl osmitisícovku Nanga Parbat, ale následně zůstali oba uvězněni pod vrcholem.

Noc přežili, ale aby se další den dostali dolů, zvolili cestu po opačné straně hory, než kudy vylezli nahoru, namísto Rupálskou takzvanou Diamírskou stěnou - vyčerpanému Güntherovi se totiž zdála snadnější. Dolů se dostali, ale u paty stěny zavalila Messnerova bratra lavina ve chvíli, kdy Reinhold sám vpředu prošlapával cestu. Z Diamírského údolí se Reinhold Messner dostal až po dlouhé době dík místním pastevcům, a za toto dobrodružství zaplatil nejen ztrátou několika prstů na nohou, ale i tím, že byl vystaven mnohaleté, byť neopodstatněné kritice, že svého bratra obětoval pokusu uskutečnit přechod hory a při sestupu ho opustil.

Na druhé straně si při tomto výstupu vyzkoušel, že osmitiscovka se dá bez kyslíku opravdu zvládnout a začal se na další výstupy cílevědomě připravovat. Stálým partnerem se mu přitom stal Peter Habeler, s nímž Messner začal zdolávat vysoká převýšení s minimálním oddychem a vytvářet svůj vlastní nezaměnitelný alpinistický styl lezení. Jedním z prvních úspěchů dvojice byla severní stěna Eigeru ve švýcarských Alpách, kterou zdolali během devíti hodin. Předešlá horolezecká skupina, dobývající 3970 metrů vysoký Eiger klasickým způsobem, zatím stihla jen postavit tábor na noc. "Byli jsme nesmlouvaví," popsal přístup obou horolezců agentuře DPA Habeler. Zatímco zavedenou tradicí bylo zdolávat velehory s nosiči, několikakerými tábory a fixními lany zavěšovanými v různých úsecích stěn, Messner a Habeler vyráželi jen s minimem vybavení.

Když stanuli na Everestu, dokázali něco, co většina tehdejší odborné i široké veřejnosti považovala za nemožné. "Neměl jsem ale žádný pocit vítězství, spíš jsem cítil prázdnotu," napsal později Habeler ve své knize "Das Ziel ist der der Gipfel" (česky vyšla pod názvem Osamělé vítězství, pozn. red.). Messner uvedl, že tento pocit sdílel.

Reinhold Messner poté začal stejným stylem dobývat osmitisícovky i sólově a v roce 1981 opětovně ohromil svět, když jako sólový horolezec vystoupil i na Everest, opět bez kyslíku. Také při tomto výstupu mu šlo o život - při cestě ledopádem se zřítil do trhliny, neměl rádio, kterým by si přivolal pomoc, a jen se štěstím se mu podařilo vylézt. Ale neotočil se a připsal si další světové prvenství. Další pak přibývala: byl prvním, kdo vylezl na tři osmitisícovky během jednoho roku, a také prvním, kdo bez kyslíku zdolal všech 14 osmitisícovek na světě.

Zatímco Habeler prohlašuje, že ze všech svých expedic se bál nejvíc právě na Everestu, Messner nepovažuje tuto horu za svou nejtěžší výpravu. "Větší výzvou bylo zkoumání pouští a zemských pólů. A vůbec nejhorší, co jsem kdy zažil, byla ztráta bratra na Nanga Parbat," řekl DPA.

Zmínkou o pouštích a pólech narážel na své pěší expedice, při nichž prošel napříč Antarktidou, Grónskem a pouštěmi Taklamakan a Gobi a neúspěšně se pokoušel přejít Arktidu ze Sibiře do Kanady.

V současnosti chce Messner rozpustit svou nadaci, převést své muzeum v jižním Tyrolsku na dceru a stáhnout se z veřejného života. Zároveň ale ještě spolupracuje jako poradce na životopisném filmu o jeho výstupu na Everest s názvem "Der letzte Schritt" (Poslední krok). Roli Reinholda Messnera v něm hraje jeho vlastní syn Simon, kterého má se svou třetí životní partnerkou Sabinou Stehleovou. 

Zaznamenávání skutečných příběhů má podle slavného horolezce smysl i cenu, protože "příběhy s reálnou zkušeností jsou lepší než všechny naše představy".