Historie

František Palacký. Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm

15. duben 2018 četba na 5 minut
PALACKÝ PŘI REVOLUCI. V revolučním roce 1848 se stal i politickým představitelem českého národa, i když spíše jeho uvážlivého a konzervativnějšího křídla.

PALACKÝ PŘI REVOLUCI. V revolučním roce 1848 se stal i politickým představitelem českého národa, i když spíše jeho uvážlivého a konzervativnějšího křídla.

Foto: internet

V letošním roce si připomínáme velké výročí vzniku samostatného Československa. Deník přináší seriál, který čtenáře provede těmi méně známými, ale pro naši zemi neméně významnými výročími. Před 220 lety se v malé vesničce Hodslavice na východní Moravě narodil František Palacký. 

Pro svůj přínos českému národu a jeho samostatnosti se mu přezdívá Otec národa a řadí se po bok největších Čechů v naší historii. I díky jeho práci mohli Češi, Moravané a Slezané vyjít z I. světové války jako samostatný národ s vlastním státem.

František Palacký se narodil v době habsburského Rakouska a měl se stát dle přání svého otce protestantským pastorem a učitelem. František ale z předem dané cesty sešel a stal se z něj úspěšný politik, spisovatel, historik a organizátor veřejného kulturního a vědeckého života soudobé Prahy. K buditelské činnosti měl výtečné předpoklady. I přesto, že nedokončil studia tak, jak si přál jeho otec, stal se vychovatelem v aristokratických rodinách. Tím si otevřel cestu k srdcím mnohých šlechticů-donátorů a v jejich knihovnách mohl dál studovat filozofii, estetiku a jazyky. Údajně ovládal jedenáct jazyků včetně archaické staroslověnštiny.

„I když František Palacký pocházel z chudé rodiny, mohl si svá studia a vědeckou práci dovolit díky výhodnému sňatku s Terezií Měchurovou, dcerou významného pražského advokáta,“ vysvětluje Palackého poměry historička Dana Přenosilová z Národního muzea.

Vlastní dějiny

František Palacký si jako jeden z prvních buditelů z období tzv. Národního obrození uvědomil, že svébytný národ musí mít své vlastní dějiny. Do té doby neexistoval ucelený přehled dějin národa českého a tak se Palacký vypravil do Prahy za Josefem Jungmannem, aby ho naučil práci historika. Od roku 1836 do roku 1876 pak sepisoval monumentální šestidílné historické dílo Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, kde představil koncepci národních dějin. Silně v něm vymezil český národ proti národu germánskému, pod jehož nadvládou tehdy Češi byli. Krátce po svém příchodu do Prahy se Palacký stal ve vlasteneckých kruzích známou osobností, o jejímž výrazném talentu a intelektuálních kvalitách se nepochybovalo.

Idea státu rakouského

Umírněný, ale silný Palacký vstoupil do politiky v revolučním roce 1848 někdy označovaném také jako Jaro národů. I když hájil národní zájmy, stavěl spolu s Karlem Havlíčkem Borovským hlavně na myšlence austroslavismu ideji rakouského státu zastřešujícího různorodé rovnoprávné národy. Dnes bychom tento koncept nazvali federací. Po propuknutí revoluce v Praze byl Palacký označen za původce revolučního komplotu. I přes toto nařčení se ale krátce na to stal říšským poslancem a zaujal vůdčí roli mezi poslanci z Čech a Moravy.

V té samé době odmítl nabídku pozice ministra kultury a vyučování. V březnu 1849 se neustálými politickými pletichami unavený Palacký stáhl z politického života, čímž vyšel vstříc i přání své manželky Terezie. V 60. letech se pak do politiky opět vrátil jako vůdce konzervativní strany Staročechů a bojoval za české ústavní právo.

Dá se říci, že pražský byt Františka Palackého byl ve své době významnější než Pražský hrad. Právě u Palackých doma se scházeli vlastenci a vzdělanci a rozhodovalo se o budoucnosti české kultury, vědy a politiky.

Národ sobě

Palacký měl obrovský přehled, nadhled, kontakty a průraznost. Dokázal se nenuceně pohybovat v aristokratických kruzích a šlechta, tohoto „venkovana“ přijímala s respektem a naslouchala mu.

Díky podpoře šlechty Palacký zakládal instituce, jako například Národní muzeum a Matici českou, které existují dodnes. Obě instituce měly pozvednout český národ na roveň zavedeným národům s vlastním státem. V roce 1831 tak vzniká Matice česká, osvětová organizace, která vydávala českou literaturu a usilovala o povznesení českého jazyka. Roku 1868 mu bylo svěřeno slavnostní poklepání na základní kámen Národního muzea. Ostatně to byl on, kdo se vedle hraběte Kašpara Marii Sternberga zasloužil o vznik Národního muzea nejvíce.

„Palacký byl vizionář. Už v době příprav muzea předjímal, že bude potřeba mnohem více prostoru, než o jakém se původně uvažovalo. Zároveň založil a vedl první český vědecký Časopis společnosti vlasteneckého Musea v Čechách,“ upřesňuje Dana Přenosilová. Přezdívku Otec národa si vysloužil také proto, že patřil k čelným řečníkům na různých národních oslavách. Nakonec od roku 1868 až do své smrti v roce 1875 zastával pozici prezidenta Královské české společnosti nauk.