Historie

Byli neandrtálci hlupáci? Vypěstované minimozky odhalí jejich tajemství

15. květen 2018 četba na 2 minuty
Rekonstrukce tváře neandrtálce v londýnském Natural History Museum

Rekonstrukce tváře neandrtálce v londýnském Natural History Museum

Foto: Flicker.com/Allan Henderson

Když přišli naši předkové Homo sapiens před zhruba 45 tisíci roky z Afriky do Evropy, našli zde starousedlíky, kteří zde žili stovky tisíc let. Byli to neandrtálci, kteří zhruba před 30 tisíci roky za nejasných okolností vymřeli. Dlouho se tradovalo, že neandrtálci byli proti naším předkům duševně zaostalí, což se jim v konkurenčním boji stalo osudným. Je to pravda, nebo se jedná pouze o mýtus?

FOTOGALERIE

Rekonstrukce vzhledu neandrtálského muže a ženy Lebka neandertálce má proti lebce moderního člověka výrazné nadočnicové oblouky a nízké čelo Srovnání lebky moderního člověka (vlevo) s lebkou neandrtálce

Na tuto otázku hledá odpověď tým vedený švédským genetikem Svantem Pääbem z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku. S pomocí neandrtálských genů hodlá vypěstovat neandrtálské minimozky, které umožní odhalit, nakolik se liší od těch našich.

„Uvidíme, jestli najdeme základní rozdíly v tom, jak fungují nervové buňky, což může být základem toho, proč se lidé zdají, tak kognitivně zvláštní,“ řekl Pääbe. 

Vědci během několika příštích měsíců hodlají vypěstovat z lidských kmenových buněk, do které byly vložené neandrtálské verze některých genů, malé hrudky tkáně tzv. organoidy. Ty jsou velké přibližně jako lentilky a nejsou schopné schopné myšlení nebo pocitů jako mozek. Mají však stejnou vnitřní strukturu jako dospělý mozek.

Tkáň poprvé ukáže, zda existují významné rozdíly mezi neandertálskou a lidskou mozkovou biologií. „Neandrtálci jsou nejbližší příbuzní dnešních lidí. Pokud bych se měli definovat jako skupina nebo druh, tak jsou to opravdu oni, s kým bychom se měli sami porovnávat,“ podotkl Pääbe v rozhovoru pro britský list Guardian.

Až třetina neandrtálských genů

Právě díky odlišnostem v genech byli neandrtálci na rozdíl od našich předků, kteří migrovali z Afriky, dokonale přizpůsobeni chladnějšímu počasí, které v té době v Evropě panovalo. Díky křížení obou druhů si část neandrtálské genetické informace neseme jako dědictví v našich genomech. Odhaduje se, že lidé, kteří nepochází z Afriky, mají v sobě jedno až čtyři procenta neandrtálské DNA.

Protože všichni nemáme stejné neandrtálské geny, podařilo vědcům zrekonstruovat z genomu Evropanů a Asiatů více než třetinu kompletní neandrtálské dědičné informace. Za to, že neandrtálský genom známe do takových podrobností jako náš vlastní, přitom vděčíme právě Pääbemu a jeho kolegům z Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku, kterým se ho povedlo přečíst už v roce 2010.

Jeho laboratoř v dalších výzkumech také vložila neandertálské geny pro vývoj obličejové části lebky do myší a neandrtálské geny pro vnímání bolesti do žabích vajec, aby zjistili, zda měli odlišný práh bolesti než Homo sapiens.