Historie

Oběti dobývání vesmíru: výbuch sovětské rakety sežehl přes 70 lidí

10. květen 2018 četba na 9 minut
Maketa vesmírné lodi Sojuz ve výcvikovém středisku v Hvězdném městečku nedaleko Moskvy

Maketa vesmírné lodi Sojuz ve výcvikovém středisku v Hvězdném městečku nedaleko Moskvy

Foto: wikimedia.org/NASA

Každý pokrok je lemovaný řadou více či méně fatálních porážek a selhání. Nejinak je tomu i u vesmírného výzkumu, který vyžádal celou řádku mrtvých. V prvním díle se zaměříme na oběti sovětského kosmického programu, který byl zejména ve svých počátcích šit horkou jehlou a příliš se nehledělo na bezpečnost. Jejich smrt však nebyla marná. Poučili jsme se z nich do budoucnosti, aby se něco takového již neopakovalo. 

FOTOGALERIE

Památník obětí Nedělinovy katastrofy ve městě Bajkonur Raketa R-16, jejíž výbuch zabil více než 70 lidí Maketa vesmírné lodi Sojuz ve výcvikovém středisku v Hvězdném městečku nedaleko Moskvy

Katastrofa pojmenovaná po maršálovi

Kdy: 24. října 1960

Kde: SSSR

Počet obětí: oficiálně 74

Nejhorší katastrofa kosmického výzkumu, která si připsala smutný rekord v počtu obětí, se odehrála 24. října 1960 na sovětském kosmodromu Bajkonur při explozi nově vyvíjené tajné vojenské balistické rakety R-16. Své jméno dostala po maršálu Mitrofanovi Ivanoviči Nedělinovi (1902 – 1960), prvním veliteli Strategických raketových sil Sovětského svazu, který byl jedním z jejích obětí. Až do počátku 90. let přitom Moskva tajila, že by se zde tehdy něco stalo.

Sovětský svaz si připsal prvenství ve vesmírném výzkumu, když v roce 1957 vypustil na umělou dráhu kolem země první umělou družici Sputnik 1. Svůj náskok před Spojenými státy si chtěl za každou cenu udržet a podle toho vypadal i sovětský vesmírný program. Konstruktéři byly pod obrovským tlakem sovětského vůdce Nikity Sergejeviče Chruščova (1894 - 1971), který požadoval, aby k prvnímu zkušebnímu letu nové rakety R-16 došlo ještě před listopadovým výročím bolševického převratu v roce 1917.

R-16 byla teprve druhou operačně použitelnou sovětskou mezikontinentální raketou. Od roku 1959 jí vyvíjela konstrukční kancelář ОКB-586 pod vedením Michaila Jangela (1911 – 1971). Její motory vyvinul ukrajinský konstruktér raketových motorů Valentin Gluško (1908 – 1989), který později řídil projekty kosmických lodí Sojuz, Sojuz-T, Sojuz-TM a orbitální stanice Saljut.

Na startovací rampě byla R-16 připravena již v říjnu a datum startu bylo stanoveno na 23. října. První start však zmařila technická závada a bylo nutné provést opravy. Raketa přesto zůstala na rampě až po okraj naplněna paliva, což se ukázalo jako fatální.

Při odstraňování závad došlo k nechtěnému zážehu motorů druhého stupně. Tryskající plameny propálily stěny nádrží s palivem a okysličovadlem prvního stupně a raketa se v mžiku proměnila v obrovskou ohnivou kouli, která sežehla nejen samotnou startovací rampu, ale i její okolí.

Pracovníci, provádějící poslední úpravy na raketě, byly stejně jako vysoce postavení hodnostáři přihlížející na rampě, včetně samotného Nedělina, okamžitě spáleni na popel. Lidé nacházející dál od epicentra výbuchu byli popáleni nebo otráveni výpary z vysoce toxického paliva.

Počty obětí katastrofy se liší. Podle oficiálních zdrojů na místě zemřelo 74 lidí a dalších 49 bylo zraněno, ze kterých v následujících třech měsících zemřeli další čtyři v nemocnici. Konstruktér Boris Čertok (1912 - 2011) však ve svých pamětech napsal o 126 mrtvých (84 vojáků a 42 civilistů). Jiné zdroje pak hovoří o 92, 127 a 165 mrtvých.

Mezi oběťmi však chyběl samotný konstruktér rakety Michail Jangel, který při nehodě nezahynul jen shodou náhod. Život mu zachránila vášeň pro nikotin, protože si krátce před explozí odběhl zakouřit do podzemního krytu.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/3
DALŠÍ ČÁST