Budoucnost médií

Falešné zprávy se šíří šestkrát rychleji než pravdivé, říká nová studie

12. březen 2018 četba na 6 minut
Fake news, ilustrační foto

Fake news, ilustrační foto

Foto: Shutterstock

Falešné zprávy neboli fake news se šíří na Twitteru šestkrát rychleji než pravdivé informace. V jejich rozšiřování přitom nehrají klíčovou roli boti, tedy umělé počítačové programy, ale samotní uživatelé, tedy lidé. Ukázala to nová studie amerického časopisu Science.

Skutečnost, že šíření falešných zpráv může ovlivnit politický, hospodářský i sociální rozvoj, vyvolává znepokojení v řadě zemí. Akademický časopis Americké asociace pro vědecký pokrok Science se proto pokusil prozkoumat mechanismus, jakým se falešné zprávy šíří. Využil k tomu data z twitterových příspěvků od roku 2006 do roku 2017, na nichž sledoval šíření nejrůznějších drbů.

FOTOGALERIE

Kybernetický útok, ilustrační foto Kybernetický útok, ilustrační foto Kybernetický útok, ilustrační foto

Autoři analýzy přitom úmyslně zanesli do svého výzkumu algoritmus odhalující takzvané boty, tedy počítačové programy šířící zprávy automaticky a opakovaně, a tyto boty z analýzy vyřadili. Její výsledky proto odpovídají tomu, jak falešné i skutečné zprávy rozšiřují reální uživatelé.

Podle Science bylo mezi zhruba tři miliony lidí rozšířeno kolem 126 tisíc fám. Falešná zpráva přitom zasáhla víc lidí než pravdivá: podle studie se jedno procento falešných zpráv dokázalo rozšířit v řetězcích mezi tisíc až sto tisíc lidí, zatímco pravdivá zpráva se jen zřídka dostala k více než jednomu tisíci lidí.

Fake news se také šíří rychleji. Důvodem mohou být emoční reakce příjemců a pociťovaná novost informace. Jde o to, že fake news vždy působí jako nová informace, čímž vyvolávají větší emocionální odezvu – proto pak mají uživatelé i silnější zájem a chuť se o ně podělit.

V této souvislosti je ale třeba zmínit, že namísto pojmu "fake", tedy "falešná", operovali autoři studie důsledně s pojmem "false", tedy "nepravdivá". Vedla je k tomu zejména současná politická a mediální atmosféra, která je i na Západě podobně jako u nás hodně polarizovaná, přičemž zvlášť politici mají ve zvyku označovat za "falešné" všechny zpravodajské zdroje, které je nepodporují. Termín "falešná zpráva" tak podle autorů studie ztratil se skutečnou pravdivostí předkládaných informací jakoukoli souvislost a pro použití při akademické klasifikaci je nepoužitelný. Proto se přiklonili k pojmům, které jsou objektivněji ověřitelné, tedy pravdivá a nepravdivá zpráva.

"Termín falešná zpráva nebo dezinformace také podsouvá úmyslné zkreslení pravdy, ale my nechceme vynášet v našich analýzách o záměrech dodavatelů informací žádné soudy. Místo toho se soustředíme na věrohodnost a na to, zda uváděné příběhy byly ověřeny jako pravdivé, či nepravdivé," konstatovali autoři studie.

Podle jejich závěrů je "retweetování" (tedy další šíření) nepravdivé zprávy o 70 procent pravděpodobnější, nežli v případě zprávy pravdivé. Jedním z možných vysvětlení podle nich vychází z teorie informací a Bayesovské normativní teorie rozhodování, která vysvětluje, jak se mění pravděpodobnostní očekávání ve světle nových údajů.

Novinka přitahuje lidskou pozornost, přispívá k rozhodování a podporuje sdílení informací, protože aktualizuje naše chápání světa. Když je informace nová, vnímáme ji nejen jako překvapivou, ale také jako cennější, neboť máme dojem, že nám jednak poskytuje největší pomoc při rozhodování, jednak z nás dělá někoho, kdo má přístup k jedinečným informacím "zevnitř", jinými slovy vylepšuje naše sociální postavení.

Dopad nepravdivých zpráv může být značný, autoři studie zmiňují například nesprávné přidělování zdrojů po přírodních katastrofách nebo teroristických útocích na základě neověřených údajů, ovlivnění obchodních investic a samozřejmě také ovlivnění voleb.

Počet nepravdivých zpráv se přitom ve veřejném prostoru zvyšuje. "Naše analýza všech ověřených pravdivých a nepravdivých zpráv, které se šíří na Twitteru, potvrzuje, že falešné zprávy se šíří v online prostoru mnohem víc než pravda. Vede k tomu vyšší pravděpodobnost, že lidé budou nepravdivou informaci opakovat spíš než pravdu, a to navzdory síťovým a individuálním faktorům, které pravdu upřednostňují," uvádí studie.

Dále konstatuje, že přestože se nedávná svědectví před výbory amerického Kongresu soustředila v otázce šíření nepravdivých zpráv na roli robotů, lidské chování k tomu přispívá víc než automatické programy. "Politika týkající se eliminace chybných informací by se proto neměla soustředit jen na omezování robotů, ale měla by se zaměřit i na chování uživatelů, například označovat nepravdivé zprávy nebo lidi vybízet, aby dezinformace nešířily," uzavírají autoři studie.

Možné cesty, jak čelit fenoménu "fake news", hledá také Evropská unie. Evropská komise proto letos v lednu sestavila skupinu složenou ze čtyř desítek vědců, novinářů a zástupců občanských organizací. Ta má komisi nabídnout podklady pro úvahy o všech otázkách souvisejících s šířením fake news v tradičních i sociálních médiích a doporučit, jak zvládnout výzvy, které v sociální i politické oblasti tento fenomén představuje. Komise se chce k tématu vrátit tento rok na jaře.

Členové skupiny byli vybráni z více než 350 uchazečů, jsou mezi nimi zástupci sociálních sítí a internetových firem (například Facebooku, Twitteru či Googlu), zástupci médií (mimo jiné francouzské tiskové agentury AFP, německé televize ARD) a lidé z akademického prostředí, třeba představitelé univerzit z Rigy či Bukurešti. Česko v komisi nezastupuje nikdo, je tam ale Juraj Polák ze slovenské veřejnoprávní rozhlasové a televizní stanice RTVS.

Podle komisařky pro digitální ekonomiku a společnost Mariye Gabrielové je cílem skupiny najít co nejlepší přístup k problematice "fake news". "Plně podporujeme svobodu vyjadřování a právo na přístup k informacím. Nikdo nenavrhuje nutit občany, zda mají určité zprávě věřit či ne," tvrdí Gabrielová.