Když se faraonovi Amenhotepovi III. z 18. dynastie staroegyptských panovníků a jeho ženě, královně Teje, narodil druhý syn, dostal po otci jméno Amenhotep. Příliš pramenů z doby jeho mládí se nedochovalo, s největší pravděpodobností působil jako velekněz boha Re, egyptského ztělesnění Slunce a jednoho z nejvyšších bohů, a vládl městu Iunu, které je známé i pod řeckým označením Heliopolis.

Pro budoucí roli faraona byl podle egyptské tradice vychováván prvorozený syn Amenhotepa III. Thutmose. Jeho jméno však z historických záznamů během 30. roku otcovy vlády mizí. Podle předpokladu archeologů předčasně zemřel, což roli následníka trůnu přisoudilo mladému Amenhotepovi. Ten údajně od mala trpěl záchvaty a vidinami a věřil, že přes něj promlouvá sluneční bůh Aton, což poznamenalo celou éru jeho vlády.

Pozvolné změny

Podle některých odborníků na starověký Egypt panoval po dobu dvou až dvanácti let po boku svého otce, většina se však shoduje, že pravděpodobně usedl na trůn až po jeho smrti. Během prvních let vlády kráčel Amenhotep IV. převážně v otcových šlépějích, některé novinky v oblasti náboženství, architektury i umění však již tehdy naznačovaly, že říši čekají bouřlivé změny.

Na počátku svého panování se mladý faraon oženil s krásnou Nefertiti, která v následujících letech měla sehrát po boku svého muže významnou roli. Původ ženy, jejíž jméno se stalo synonymem krásy, je dodnes zahalen tajemstvím. Jméno, které v překladu znamená „přišla krásná žena“, však podle odborníků napovídá, že mohla být princeznou království Mittani na území dnešní Sýrie. Podle jiných teorií však mohla být dcerou vysoce postaveného kněze.

V době jeho nástupu na trůn se velké přízni těšil kult boha Amona. Mladý faraon nechal v blízkosti Karnaku, jednoho z hlavních bašt Amonových kněžích v severní části tehdejšího sídla egyptských panovníků Vesetu (řecky Théby), vystavět několik nových chrámů, zasvěcených bohovi Re.

Na významu začal nabývat dosud nevýznamný kult boha Atona, který zároveň přestal být zobrazován v lidské podobě, ale namísto toho přijal podobu slunečního kotouče na nebesích, zářícího několika paprsky nad královskou rodinou.

Revoluce v umění

Nástup nového kultu přinesl i změny v umělecké oblasti. Příslušníci královské dynastie začali být zobrazováni s přehnaně upravenými částmi těla, zejména protaženou spodní čelistí, tenkým krkem či širokými boky. Egyptologové dodnes hledají odpověď na otázku, za šlo o přenesení typických rysů panovníka i na ostatní členy královské rodiny, nebo pouze o umělecké zpracování.

Podobné rysy vykazují i sochy z tohoto období v oblasti Karnaku. Pozornost přitom vzbuzuje zejména ta, která panovníka zobrazuje bez mužských genitálií. Mohlo by jít o snahu zpodobnit v jednom těle mužské i ženské principy, podle jiné teorie jde však jednoduše o ztvárnění královny Nefertiti.

Novinky v umělecké sféře byly důsledkem úzké vazby mezi uměním a náboženstvím. Kvůli přechodu na zcela odlišný náboženský kult musel panovník vyvinout unikátní umělecké prvky, které zdůrazní odlišnost od předchozí éry. Přímé zapojení faraona dokazuje zachovaný text, ve kterém se jeden z předních sochařů říše zmiňuje, že dostal pokyny od samotného krále.

Náboženská reforma

Změny začaly nabírat na obrátkách během pátého roku faraonovy vlády. Panovník se zřekl otcova jména Amenhotep („Amon je spokojen“) a místo něj přijal jméno Achnaton („sloužící Atonovi“). Přizpůsobit se musela i panovníkova žena, která přijala nové jméno Neferneferuaten („krásná je krása Atonova“).

Královský pár také opustil tradiční sídlo panovníků Veset a přibližně na půli cesty mezi ním a hlavním městem z období staré říše Mennoferem (řecky Memphis) nechal na východním břehu Nilu založit nové město, které dostalo jméno Achetaton („Atonův obzor“) a mělo sloužit k uctívání boha Atona nezávisle na ostatních zavedených kultech.

Achnaton nechal původní kult boha Amona, jehož kněží vlastnili více půdy než panovník, zakázat a jeho chrámům veškerý majetek zabavil. Amonovo jméno bylo navíc na příkaz faraona odstraňováno ze všech textů i staveb. Zákaz uctívání se během následujících let dotkl i ostatních bohů a Aton se tak stal de facto jediným oficiálním božstvem starověkého Egypta.

Významnou roli přitom sehrála i Achnatonova manželka Nefertiti, která představovala významný ženský element v posvátném trojúhelníku mezi bohem Atonem, panovníkem a jeho ženou. Nefertiti se i díky svým ženským tvarům a neustálé přítomnosti šesti dcer stala symbolem sexuality a byla uctívána jako ztělesnění bohyně plodnosti.

Oslabení říše

Achnatonovy reformy představovaly jeden z prvních projevů monoteistického náboženství na světě, což je podle historika Willa Duranta „úžasný pokrok od doby starých kmenových božstev“. Další odborníci však argumentují, že to byla právě bohatost panteonu Egypťanů a vysoká míra náboženské tolerance, která přispěla k úspěšnému rozvoji jedné z nejobdivuhodnějších říší historie.

Náboženská reforma zasáhla všechny aspekty běžného života obyvatel. Chrámy tehdy nesloužily pouze jako střediska víry, ale také jako ekonomická a kulturní centra. Ztráta rozsáhlých pozemků tak výrazně oslabila egyptské hospodářství a konec náboženské svobody vyvolal mezi obyvateli vlnu nevole.

„Náboženské pronásledování bylo pro Egypťany něčím zcela novým. Byli zvyklí uctívat celou řadu božstev a často panteon obohacovali o nové. Kult boha Atona byl přitom pravým opakem. Výhradním náboženstvím úzce spjatým z královskou rodinou, s faraonem jako jediným prostředníkem mezi bohem a člověkem,“ vysvětlila v jedné ze svých knih historička Barbara Wattersonová.

Nezájem o politiku

K postupnému rozkladu společnosti a oslabení Egypta přispěl i Achnatonův nezájem o politické záležitosti spojený s odporem k válčení. Sám sebe označil za inkarnaci boha Atona, pro kterého jsou záležitosti státu něčím podřadným a přestal se starat prakticky o většinu svých povinností. Nesnažil se proto rozšiřovat egyptské území, ani nechránil kolonoie.

Dokazují to i dochované dobové artefakty, které zachycují zprávy vládců egyptských kolonií, které faraon vesměs ignoroval. Bybloský král Rib-Hadda například opakovaně žádal o pomoc v boji proti Amoritům, jeho prosby však zůstaly nevyslyšeny a Byblos se stal součástí Chetitské říše. Kvůli Achnatonově nečinnosti ztratil Egypt i Babylon, Sýrii či na zlato bohatou Nubii a říše Mitanni se zcela rozpadla.

Reformu zavál písek

Krátce po přesunu královského dvora do Achetatonu panovník prohlásil, že město nikdy neopustí, a svůj slib beze zbytku dodržel. Achnaton zemřel během sedmnáctého roku vlády a jeho tělo bylo pohřbeno v hrobce na území města.

Faraon, který byl podle egyptologů s největší pravděpodobností zavražděn, po sobě zanechal šest dcer s královnou Nefertiti, neznámý počet dětí s dalšími ženami a oslabenou říši zmítanou nepokoji.

O událostech po Achnatonově smrti panují mezi odborníky spory. Na trůn po něm usedl zřejmě faraon Smenkhkare, o kterém se však nedochovaly prakticky žádné informace. Není jasné ani to, zda se jednalo o muže, či ženu. Někdy dokonce bývá spojován s osobou královny Nefertiti, která měla Egyptu vládnout pod svým pozdějším jménem Neferneferuaten.

Jasnější informace se objevují až s nástupem devítiletého faraona Tutanchamona. Chlapec, který byl s největší pravděpodobností synem Achnatona a jeho druhé manželky Kije, během své devítileté vlády opustil Achetaton a přestěhoval královský dvůr do Vesetu a ostatky svého otce nechal přesunout do hrobky v Údolí králů.

Již za vlády Tutanchamona začal proces návratu Egypta do starých kolejí. K likvidaci následků Achnatonovy reformy docházelo ještě dalších přibližně třicet let za vlády Aje II. a Haremheba. Definitivní tečku za neúspěšnou reformou učinili první faraoni 19. dynastie Ramesse I. a Seti I., kteří zničili poslední zbytky chrámů boha Atona. Poslední památkou na období Achnatonovy vlády tak zůstal opuštěný Achetaton, který na dlouhá staletí přikryly vrstvy písku.