Trendy v demografii

Feministická skupina teoložek vydala „Ženskou Bibli“. Reaguje tak na hnutí MeToo

28. listopad 2018 četba na 6 minut
Po 120 letech vychází nová Ženská Bible. Vydávají ji teoložky z Ženevy

Po 120 letech vychází nová Ženská Bible. Vydávají ji teoložky z Ženevy

Foto: Repro Facebook

Feministicky zaměřené teoložky napříč protestantskými i katolickými církvemi se daly dohromady, aby společně vytvořily "Ženskou Bibli". Prý je už unavuje zneužívání "Písma svatého" k tomu, aby se jím ospravedlňovalo podmaňování žen. Informuje o tom agentura AFP.

FOTOGALERIE

Sedm z kolektivu autorek Ženská Bible kolektivu autorek pod vedením Lauriane Savoyové a Elisabeth Parmentierové Nová kniha si rychle získává ohlas

Důvodem k tomuto kroku bylo i hnutí MeToo. Jak totiž tato iniciativa pokračuje v pranýřování sexuálního zneužívání v různých kulturách i průmyslových odvětvích, začali se podle feministických teoložek někteří křesťanští učenci dovolávat těch interpretací Bible, které negativní obraz žen údajně zakořenily ve společenském povědomí.

Ženy totiž vystupují podle feministické teologické skupiny v přepisech a interpretacích biblických textů nejen jako svaté, ale velmi často také jako služebnice a prostitutky, popřípadě jako postavy, jejichž úkolem je potěšit či vyzdvihnout muže kolem sebe: tančí pro svého krále (jako Salome), nebo kajícně poklekají, aby pomazaly Ježíšovi nohy (jako hříšnice, ztotožňovaná někdy s Marií Magdalénou). 

Některé feministky proto podle AFP požadují, aby se Bible, křesťanství a náboženství do diskuse o zneužívání žen vůbec nezatahovaly. Výše zmíněná skupina teoložek, v níž se najdou zástupkyně nejrůznějších církví, však trvá naopak na tom, že "Písmo svaté" může sloužit i k podpoře ženské emancipace.

Bible a feministky nejsou proti sobě

"Četba Bible a zastávání feministických hodnot není neslučitelné," prohlásila letos v říjnu Lauriane Savoyová, jedna ze dvou profesorek teologie na Teologické fakultě v Ženevě, když se poprvé začalo mluvit o návrhu vydat "Une Bible des Femmes", tedy "Ženskou Bibli". Savoyová podle svých vlastních slov připadla na tuto myšlenku poté, co si spolu s kolegyní Elisabeth Parmentierovou všimla, jak málo lidí zná či chápe biblické texty.

"Hodně lidí si myslí, že jsou úplně zastaralé a nijak nezohledňují dnešní hodnoty, například rovnost," sdělila AFP třiatřicetiletá Savoyová. Ve spolupráci se sedmapadesátiletou Parmentierovou se spojila s 18 dalšími teoložkami z celé řady zemí, zastupujícími různá náboženská sdružení a církve, a společně vytvořily sbírku textů, jež polemizují s tradiční interpretací biblických příběhů, v nichž jsou ženy vykreslovány jako slabé a podřízené mužům kolem nich.

Parmentierová uvádí v této souvislosti jako příklad třeba pasáž z Lukášova evangelia, kdy Ježíš navštěvuje dvě sestry, Martu a Marii. "Říká se, že Marta Ježíše obsluhovala, což se většinou interpretuje tak, že mu chystala jídlo. Ale řecké slovo diakonia může mít i jiné významy. Například by to mohlo znamenat, že Marta byla diakonem, tedy jáhnem neboli duchovním nejnižšího svěcení," zdůrazňuje Parmentierová (diakon či jáhen je označení pro pověřeného člověka, který v křesťanských církvích vykonává službu charitativního a administrativního charakteru, podílí se na bohoslužbách, předčítá posvátné texty, vyučuje náboženství a podobně, pozn. red.).

Jak překonat náboženskou ortodoxii

Jak upozorňuje AFP, feministické teoložky nejsou první, kdo chce vykládat biblické texty tak, aby byly k ženám vstřícnější a význam žen v nich zesílil. Už v roce 1898 iniciovala americká sufražetka Elizabeth Cady Stantonová, zastupující výbor dalších 26 žen, vznik "Ženské Bible", v níž byly náboženské pravomoci změněny tak, aby ženy už nebyly podřízeny mužům.

Právě tato žena inspirovala podle jejich vlastních slov obě profesorky ženevské Teologické fakulty. Původně plánovaly jendoduše přeložit tehdejší Ženskou Bibli do francouzštiny, ale zjistily, že 120 let starý text je přece jen příliš zastaralý. Rozhodly se proto vytvořit nové dílo, které by mohlo v 21. století víc zapůsobit.

"Chtěly jsme pracovat ekumenickým způsobem," uvedla Parmentierová, podle níž tvoří přibližně polovinu žen zapojených do projektu katoličky, druhou polovinu ženy, které se hlásí k různým směrům protestantismu.

V úvodu k "Ženské Bibli" její autorky uvedly, že si daly za cíl prozkoumat v rámci jednotlivých kapitol "posuny v křesťanské tradici, tendenční překlady, neúplné interpretace a věci, které zůstaly skryté".

"Bereme si na paškál přetrvávající partiarchální čtení, které odůvodňuje nejrůznější omezování žen," napsaly autorky.

Savoyová v této souvislosti zmínila například postavu Marie Magdalény, v evangeliích zřejmě nejčastěji zmiňované ženské postavy (vedle Panny Marie), s níž podle ní nakládá většina interpretací biblických textů velmi neuctivě až surově.

"Stála Ježíšovi po boku dokonce i ve chvíli, kdy umíral na kříži a kdy se k němu báli přiblížit všichni jeho žáci a následovníci. Byla první, kdo přišel k jeho hrobu a zjistil, že byl vzkříšen. Je to naprosto zásadní postava, ale popisují ji jako prostitutku… A v nedávné fikci dokonce jako Ježíšovu milenku," uvedla Savoyová se zřejmou narážkou na knihu Dana Browna Šifra mistra Leonarda.

Teoložky se také snaží zasadit biblické texty do historického kontextu. "Bojujeme proti jejich doslovnému čtení," prohlásila Parmentierová a poukázala například na listy svatého Pavla z Tarsu, které poslal vznikajícím křesťanským komunitám. Tyto listy, odrážející jeho učení a život jednotlivých společenství, které měl Pavel sám založit a o něž se podle Bible nadále staral, obsahují konkrétní situace a "povzbuzení i napomenutí bratrům a sestrám" v podobě teologických hledisek, jež se stala základem křesťanského náboženství.

Podle Parmentierové lze ale některé pasáže z těchto dopisů velmi snadno interpretovat jako radikálně antifeministické. "Kdyby se měly brát jako návod, jak s ženami jednat v dnešní době, bylo by to šílené," uzavírá Parmentierová.