Francoise se z chůvy nemanželských dětí stala utajenou manželkou Ludvíka XIV.

5. leden 2019 četba na 4 minuty
Françoise d'Aubigné později markýza de Maintenon.

Françoise d'Aubigné později markýza de Maintenon.

Foto: volné dílo: Pierre Mignard/wikimedia.org

Její život byl jako napínavá pohádka, která se směle může rovnat s filmovou Angelikou. Francoise d´Aubigné (1635-1719) zažila ústrky, lásku, bolest i zářivé úspěchy.

FOTOGALERIE

Françoise d'Aubigné později markýza de Maintenon. Françoise d'Aubigné později markýza de Maintenon. Françoise d'Aubigné později markýza de Maintenon.

Její otec Constant d´Aubigné patřil k nižší šlechtě, ale vedl velmi dobrodružný život plný milostných výpadů a politických eskapád. Měl řadu nepřátel a ještě více dluhů, takže opakovaně končil ve vězení v Niortu na západě Francie.

Ani za mřížemi však nezahálel. Okouzlil mladičkou dceru ředitele káznice a vzal si ji za ženu. Narodili se jim dva synové a v roce 1635 přišla na svět Francoise. Do sedmi let žila na zámku Mursay u své tety, která ji vedla k protestanství. Pak si ji vzali k sobě rodiče a vydali se s ní na dlouhou a strastiplnou cestu do Karibiku.

Peklo na ostrově

Na ostrově Marie-Galante v Malých Antilách měl tatínek slíbenou funkci guvernéra, ale z exotického pobytu se stala noční můra. Už cestou tam malá dívka málem zemřela vyčerpáním, na místě se navíc ukázalo, že se Constant pravděpodobně stal obětí podvodu, protože funkce guvernéra byla už obsazená.

Rozezlený šlechtic se vydal zpět do Francie zjednat nápravu a manželku s dětmi nechal na ostrově prakticky bez prostředků. Následující dva krušné roky nepřežil jeden z Francoisiných bratrů, rodina poté navíc dostala zprávu, že mezi živými už není ani Constant.

Matka se s dětmi vydala na dlouhou cestu domů. Francoise opět skončila u tety v Mursay, ale šťastné dny neměly dlouhého trvání. O dívčinu výchovu se přihlásila prateta z matčiny strany, zapřísáhlá katolička, která nesnesla pomyšlení, že by Francoise vyrůstala mezi protestanty.

Dívka putovala do kláštera na převýchovu a pak přímo do domu přísné pratety v Paříži. Čekala ji další léta v ponížení. Pratetu musela na slovo poslouchat, ale díky jejímu společenskému postavení získala přístup ke dvoru francouzského krále.

V 16 letech potkala o 25 staršího Paula Scarrona, což byl oblíbený básník s bystrou myslí, který měl vinou paralýzy pokroucené tělo a nedokázal chodit. Mezi nesourodou dvojicí vznikl zvláštní vztah, na který si prstem ukazovala celá Paříž.

Odstrkovaná dívka se za těžce nemocného umělce nakonec provdala a nelitovala. Scarron ji vzdělával a uvedl ji do nejvyšších pater společnosti. Když po osmi letech zemřel, ocitla se Francoise znovu sama. Společnost jí dělaly pouze manželovy dluhy.

Delikátní úkol

Uchýlila se do kláštera, ale díky náhodě a vlivným příbuzným se dostala k madame de Montespan, milence krále Ludvíka XIV. Francoise na ni udělala dojem skromností i vzděláním, takže jí nabídla delikátní místo chůvy nemanželských dětí, které měla s panovníkem.

Nové funkce se Francoise ujala v roce 1670 a o děti pečovala v přísném utajení v nenápadném pařížském domě. Idylka ale dlouho nevydržela. Madame de Montespan potomky rozmazlovala, naopak Francoise se je snažila držet zkrátka. Do napjatých vztahů se ještě připletl panovník, který v chůvě nacházel stále větší zalíbení.

V roce 1675 jí ke všeobecnému překvapení udělil titul markýzy de Maintenon a oficiálně ji uvedl mezi dvořany. V té době s ní nejspíš ještě neměl milostné pletky, ale za tři roky bylo vše jinak. Madame de Montespan se nikdy nesmířila s tím, že ji nahradila chůva nízkého původu, které tehdy bylo více než 40 let. Ludvík ale měl svou hlavu.

Francoise na rozdíl od jiných králových milenek nezpychla a nezačala rozhazovat jmění. Dokonce panovníka nabádala, aby se více věnoval manželce Marii Tereze. Když královna v roce 1683 zemřela, Ludvík XIV. si Francoise podle všeho tajně vzal. Dvojici rozdělila až vladařova smrt v roce 1715.

Vdova pak rozdala šperky i šatstvo a veškeré úsilí věnovala dívčí škole, kterou založila nedaleko Paříže. Zemřela v roce 1719 v tehdy nevídaných 83 letech.