Letiště, rozhlas i ničivé bombardování. Pražské Kbely mají pohnutou historii

12. únor 2019 četba na 6 minut
TGM – Na letiště v Kbelích se přijel roku 1922 podívat i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl velkým podporovatelem letectví.

TGM – Na letiště v Kbelích se přijel roku 1922 podívat i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl velkým podporovatelem letectví.

Foto: ČTK

První historické zmínky o Kbelích pocházejí z doby Přemyslovců. Podle záznamu v Zemských deskách je český kníže Soběslav I. roku 1130 daroval vyšehradskému klášteru. Za dobu jejich existence se z vesničky stala prosperující pražská městská část, kterou poznamenal průmysl, rozvoj nejnovějších technologií doby, ale i ničivé neštěstí. Do Kbel zveme na procházku po významných momentech let 1918 až 1992.

FOTOGALERIE

Přílet – Československá vláda přistála na kbelském letišti 10. 5. 1945 při cestě z Košic. Na fotce je její předseda Zdeněk Fierlinger (uprostřed) v doprovodu sovětského generála P. S. Rybalka (vlevo) a generála D. D. Bachmetěva, náčelníka tankové armády. Vztyčování – Týmy techniků musely vztyčit několik 40 metrů vysokých anténních stožárů, aby se mohl rozhlas z Kbel rozléhat po celé republice. TGM – Na letiště v Kbelích se přijel roku 1922 podívat i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který byl velkým podporovatelem letectví.

Kbely byly převážně zemědělské. Průmysl se začal rozvíjet po stavbě pivovaru v roce 1758, který postavili Černínové. Pivovar vlastnili do roku 1923. Pak bylo vlastníkem Sociálně demokratické družstvo bednářské a pivovar měl název Družstevní pivovar Kbely u Prahy. Pivo se v pivovaru vařilo do roku 1930, pak zde zůstala pouze stáčírna. Později se měla budova přestavět na byty, ale nakonec došlo v roce 1965 k její demolici. „Po skoro 90 letech se ale pivovarnictví do Kbel vrátilo,“ říká Ivana Zámyslická z kanceláře starosty Prahy 19. „Letos byl otevřen nový Kbelský pivovar.“

Velký rozvoj průmyslu nastal ve Kbelích po skončení 1. světové války a vyhlášení samostatné republiky v roce 1918. Především letiště, které se budovalo na vykoupených pozemcích Černínů na okraji Kbel, dostalo obec na mapu. Podle místní kroniky však byly jeho začátky velice skromné. „Krátce po převratu přišli do obce vojáci, ubytovali se v cihelně čp. 92 a postavili na pravé straně směrem k Vysočanům stan pro dvě letadla. Byla to obyčejná rakouská bitevní letadla typu Branden-burg. První lety byly provázeny velkým zájmem obyvatel.“

Porodní bolesti rozhlasu

Kbely byly také na čas středem pozornosti, protože právě odtud ve svých počátcích vysílal Československý rozhlas (tehdy Radiojournal). Poprvé si jej mohli posluchači naladit 18. května 1923 krátce po osmé večer. Jako studio posloužil půjčený skautský stan, nacházející se jen šest metrů od samotného vysílače. Ze stanu se mělo původně vysílat jen pár dní, ale nakonec fungoval několik měsíců. Trávu pracovníci přikryli kobercem, na který rozmístili klavír, dvě židle a mikrofon s papírovým kornoutem usměrňujícím zvukové vlny.

První slova pronesl technik Vlacha: „Halo, haló. Zde radiostanice O. K. P. Kbely u Prahy, prozatímní vysílací stanice Radiojournalu, která vysílá na vlně 1025 metrů zprávy a program,“ pronesl a oslovil tak první posluchače, shromážděné kolem jediného přijímače v pražském kině Sanssouci v dnešní Opletalově ulici.

Poté už začala první hudební čísla včetně hymny. Vysílání se však neobešlo bez komplikací. Do stanu například vlezl zmoklý pes a bez ohledu na historické okamžiky začal štěkat na všechny strany. Citlivost mikrofonu ovšem ne-byla nijak valná, takže ho stej-ně nikdo neslyšel. Nakonec ho chytili a vynesli ven. Provizorní stanice se zprvu také musela potýkat s nedostatkem mikrofonů. Když u nich zpívali zpěváci, nebylo slyšet klavír a obráceně. Proto musel třeba tenorista Dušánek zpívat vleže pod klavírem. Všichni přítom-ní si ale pak velice pochvalovali, jak pěkně to zní… Vysílání ze stanu v Kbelích bylo nakonec v prosinci 1924 ukončeno a přesunuto do budovy poštovní nákupny na dnešní Vinohradské třídě v Praze.

Den, který mnohým změnil život

Zatímco za první republiky Kbely prosperovaly a díky letišti, rozhlasu a průmyslu byly na výsluní, za druhé světové války je stihlo veliké neštěstí. Osudnou se stala neděle 25. března 1945. Tehdy se uskutečnil nálet namířený na kbelské letiště, ale odnesli to především místní obyvatelé. „Bylo nás celkem sedm, moji rodiče, dvě sestry roční Zdenka a šestiletá Jana, mně bylo devět, a babička s dědou,“ vzpomíná kbelská rodačka Eva Hervířová.

„V poledne jsem se sestrou přišla z kbelského kostela domů a maminka nám ani nestačila dát oběd a už začaly houkat sirény. Nálety byly skoro obden, ale nikdy se nic nestalo. Tatínek nás všechny popadl a museli jsme utíkat přes pole do rokle. Tam ale byli němečtí vojáci s protileteckými děly, což nikdo nemohl tušit, ale to už bylo pozdě. Tatínek s ostatními zalehli do křoví, ale mě babička popadla za ruku a utíkala se mnou na druhou stranu rokle, daleko od ostatních. Zalehla mě svým tělem, čímž mi zachránila život a sama při náletu zemřela. Střepiny z bomb mě zasáhly do levé ruky, o kterou jsem málem přišla.“

Nikdo z rodiny paní Hervířové nepřežil. „Nakonec se mne ujala teta, která mne vychovávala až do mých 18 let v Ústí nad Labem,“ dodává Eva Hervířová. Tehdy 208 amerických bombardérů shodilo na Kbely 53 851 pum a zničilo dvě třetiny všech obytných domů. O život ve Kbelích přišlo 117 lidí a 184 bylo zraněno.

Věděli jste, že …

… tzv. Kbelský maják se stal roku 2004 chráněnou kulturní památkou? Vodárenská věž, která sloužila také jako maják, byla vybudována v roce 1928. Tehdy měl maják svítivost údajně jako 1 000 000 svíček. Celkem stavba stála tehdejších 830 000 korun.

… 10. května roku 1945 letiště v Kbelích přivítalo první zástupce československé exilové vlády, která se po osvobození rychle vracela do vlasti, aby nastolila pořádek. Mezi členy tzv. Košické vlády byl její předseda Zdeněk Fierlinger, Klement Gottwald a Zdeněk Nejedlý. Na počest jejich návratu do vlasti byla Rudou armádou uspořádána vojenská přehlídka.

… 20. prosince roku 1943 se u železničního přejezdu silnice ze Kbel do Satalic stala tragická nehoda. Čelně se zde srazily dva osobní vlaky č. 1111 a 1160, které svážely pracující do vysočanských, letňanských a čakovických továren. Při srážce zemřelo na místě 23 osob a 110 jich bylo zraněno, dalších 19 osob zemřelo později v nemocnicích na následky zranění. Příčinou bylo nedorozumění na výhybně u zastávky Praha-Kbely.

… Ve Kbelích se nejen létalo, ale také jezdilo. V roce 1949 Autoklub Praha Střed uspořádal mezinárodní motocyklový závod o Velkou cenu hl. města Prahy. Jel se na okruhu Kbely-Letňany-Prosek-Kbely a dlouhý byl 8070 metrů. Přes nepříznivé počasí přihlíželo závodům asi 60 tisíc diváků.