Historie

Jak se bavili Nomádi? Archeologové objevili stolní hru starou čtyři tisíciletí

12. prosinec 2018 četba na 4 minuty
Nejstarší verze hry ohaři a šakali objevená v Ázerbájdžánu

Nejstarší verze hry ohaři a šakali objevená v Ázerbájdžánu

Foto: Twitter/Prehistoria_UAB

Skalní přístřešek na území dnešního Ázerbájdžánu skrýval jednu z nejstarších stolních her na světě. Schéma tvořené malými otvory vytesanými do podlahy podle týmu archeologů napovídá, jakým způsobem se bavili nomádští pastevci před zhruba čtyřmi tisíci lety. Mladší verze stejné hry přitom vědci našli i v jiných částech Blízkého východu.

FOTOGALERIE

Set na hru ohaři a šakali objevený v egyptské hrobce faraona Amenemheta IV. Deska na hru ohaři a šakali Set na hru ohaři a šakali objevený v egyptské hrobce faraona Amenemheta IV.

Když se archeolog Walter Crist z Amerického muzea přírodní historie v New Yorku vydal do Ázerbájdržánu, měl jasný cíl. Najít další kopii hry, nazývané odborníky „58 děr“, kterou zahlédl v ázerbájdžánském magazínu. A zadařilo se.

Podobná hra přitom není vědcům neznámá. Častěji se jí říká „ohaři a šakali“ a herní desku se strukturou podobnou té z Ázerbájdžánu objevili archeologové společně s figurkami v podobě těchto zvířat v hrobce faraona Amenemheta IV., který vládl starověkému Egyptu v první polovině 18. století. 

K objevu přispěla náhoda

Skalní kresby nedaleko přístřešku napovídají, že by nově objevená verze hry mohla být ještě starší, než ta egyptská. Pocházet by mohla z počátku druhého tisíciletí před naším letopočtem, tedy z doby před přibližně čtyřmi tisíci let, kdy oblast dnešního Ázerbájdžánu obývali nomádští pastevci skotu. 

V přibližně stejném období se ohaři a šakali dostávají do různých koutů starověkého Blízkého východu, včetně Egypta, Mezopotámie a Anatolie (Malé Asie). „Hra se ve stejnou dobu najednou objevuje všude,“ řekl Crist magazínu Live Science. „Zdá se, že se rozšířila velice rychle.“

Jeho původní pátrání směřovalo na archeologické naleziště nedaleko ázerbájdžánského hlavního města Baku, to však podle magazínu Live Science padlo za oběť nové výstavbě. Pátrání po dalších nalezištích nakonec Crista přivedlo do národního parku Gobustan na jihozápadě země, lokality na seznamu kulturního dědictví UNESCO, která je známá nálezy skalních rytin a kreseb.

Starověké vrhcáby

Ázerbájdžánští archeologové o vyryté struktuře děr věděli, netušili však, že mohla být využívána jako desková hra. „Nemám sebemenší pochybnosti,“ je si jistý Crist. „Tyhle hry se hrály po zhruba 1500 let, a podle všeho velmi pravidelně.“

„Uprostřed jsou dvě řady děr a další díry jsou po obvodu. Každý pátá, desátá, patnáctá a dvacátá je nějakým způsobem vyznačená,“ popisuje archeolog. „Díra nahoře je o něco větší než ty ostatní, takže lze předpokládat, že sloužila jako cílový bod hry.“

Hráči podle něj mohli k určení, jakým způsobem se budou kameny pohybovat, používat hrací kostky nebo zvláštní tyčinky. Doposud se však u žádné objevené verze hry nepodařilo něco takového objevit. 

Ačkoli jsou pravidla hry neznámá, podle mnohých mohla připomínat dnešní vrhcáby (známé i pod anglickým označením backgammon) - kameny se posouvaly po hrací desce, dokud nedosáhly stanoveného cíle. Podle Crista však toto přirovnání není přesné. „V něčem jsou si podobné, ale vrhcáby vychází z mnohem pozdější římské hry tabula,“ vysvětluje archeolog.

Navzdory odlišnostem

Rozšíření stejné hry na tak velkém území podle Crista naznačuje, že dokázala překonat i výrazné kulturní rozdíly. „Lidé spolu díky hrám komunikovali,“ říká archeolog, podle kterého byly „unikátní lidskou činností, formou odreagování“. Pohybování kameny na podlaze nemá totiž na každodenní život člověka žádný vliv, kromě vzájemné interakce.

„Hra je proto zejména nástrojem komunikace, svým způsobem jde o druh jazyka. Společná cesta, jak být v kontaktu s jinými lidmi,“ dodává Crist ve svém výzkumu, který publikoval na výročním setkání výzkumníků zaměřených na oblast orientu v Denveru v americkém Coloradu.