Inspirace

Nejen Krakonoš, také Ódin, Mojžíš a anděl. Kde vzal svůj původ čaroděj Gandalf?

4. říjen 2018 četba na 9 minut
Gandalf Iana McKellana, inspirovaný obrazem Johna Howea

Gandalf Iana McKellana, inspirovaný obrazem Johna Howea

Foto: ČTK/AP

"Duch hor" česko-polsko-německého pomezí, známý v Česku jako Krakonoš, byl inspirací k Tolkienovu čaroději Gandalfovi, oznámil polský historik. Dlužno dodat, že jeho objev není nový. Geneze Gandalfova vzniku je poměrně známá a objevují se v ní i jiné mytické postavy: třeba severský bůh Ódin nebo anděl. Jak se Gandalfova podoba vyvíjela v čase?

FOTOGALERIE

"Předloha Gandalfa," napsal Tolkien k tomuto obrázku "Rýbrcoula" od německého malíře Josefa Madlenera Vlastní Tolkienovo zobrazení jeho čaroděje Nová verze Madlenerova obrazu (s již "zavedeným" Gandalfem) od malíře Rogera Garlanda

"Mytická postava českých, německých a polských pověstí známá jako Krakonoš, Rübezahl či Liczyrzepa se stala předobrazem jedné z postav knížek slavného britského spisovatele J. R. R. Tolkiena," napsala ČTK s odvoláním na článek polského historika Lukasze Kozaka pro německý Goethův institut. Přesnější by možná bylo uvést, že postava "Rýbrcoula", jak se výše uvedenému "Pánu hor" také přezdívá (jde o českou zkomoleninu německého označení), byla jednou z inspirací. Pravděpodobně první, ne však jedinou.

Od Rýbrcoula k Ódinovi

Otázkou Gandalfova "původu" se zabývají fandové Tolkienova díla už řadu let. Jedním z nich je také dnes osmašedesátiletý americký blogger z Texasu, známý pod přezdívkou Brer, který už v roce 2009 zveřejnil obsáhlejší materiál, jenž se genezí Gandalfova vzhledu zabýval. Také on zaznamenal inspiraci postavou Krakonoše, nezůstalo ale jen u ní.

"Někdy ve druhé polovině dvacátých let minulého století si J. R. R. Tolkien zakoupil pohlednici s reprodukcí obrazu Josefa Madlenera nazvaného Der Berggeist (Duch hor). Zachycuje starého muže s kloboukem s širokou krempou, v červeném plášti, jak hladí bílého srnečka; jsou poblíž malého potůčku v širokém horském údolí lemovaném stromy. O několik let napsal Tolkien na papírový přebal, v němž tento obrázek pečlivě uchovával, slova ´Předloha Gandalfa´(Origin of Gandalf)," uvedl v roce 2009 blogger.

Pohlednice s motivem postavy ze středoevropského foklóru, zachycená německým romantickým malířem, se stala původním semínkem, které po zasetí vzklíčilo v obraz druhého nejznámějšího čaroděje (po Merlinovi) západní literatury i kultury. 

Nebyl to však jediný zdroj. Tolkien už nepřevzal "Rýbrcoulovu" osobnost a popravdě se při popisu svého hrdiny ani příliš neinspiroval Madlenerovým ztvárněním a jeho rozprostřením barev (například o červeném plášti nijak neuvažoval). Gandalfův popis od Tolkiena je poprvé zachycen v Hobitovi: "Vše, co v noci viděl nic netušící Bilbo, byl starý muž s berlou. Měl vysoký špičatý modrý klobouk, dlouhý šedý plášť a stříbřitý šál. Dlouhé bílé vousy mu spadaly až pod pás a na nohou měl obrovské černé boty."

Právě tak Tolkien zachytil svého Gandalf i na jediném dosud publikovaném barevném náčrtku. Tento obrázek je zajímavý především tím, že nás seznamuje s konkrétní Tolkienovou představou výšky Gandalfova klobouku a délky jeho hole.

"Věřím, že použití modrého klobouku a šedého pláště mohl inspirovat vzhled Ódina poutníka; takto se nejvyšší norský Bůh maskoval, když cestoval v přestrojení po zemi. A takto vypadá Gandalf, než se z něj stane Gandalf Šedý. Tento titul, který nosí pouze v Pánovi Prstenu, ho charakterizuje jako člena vysokého a vznešeného řádu. Monochromatické ztvárnění Gandalfa na Tolkienově náčrtku zdůrazňuje právě odstíny modré, stříbrné a černé barvy," uvádí blogger. 

V této souvislosti stojí za zmínku, že také Ódin je podle některých teoretiků převzatým ztvárněním Krakonoše. Tvrdí to například trutnovský malíř Jaroslav Švandrlík. "Ty atributy poutníka jsou tam stejné: Vousatý obr s holí, širokým kloboukem a pláštěm. Oba, Ódin i Krakonoš, mají kouzelnou moc, jsou doprovázeni vlky či krkavci, umí číst tajná znamení, potírají nepravosti, pocestným kladou záludné otázky a podobně," uvedl na regionálním trutnovském portále Trutnovinky malíř, podle nějž analogie mezi Ódinem a Krakonošem vznikla díky migrací národů včetně Germánů přes naše území. "Navíc v Krkonoších Germáni žili," dodává Švandrlík.

Jeho teorie má ale slabinu v tom, že Krakonoš původně vůbec nebyl ztvárňován v podobě, v jaké ho známe dnes - vypadal naopak jako netvor se zvířecíma nohama s kopyty, ptačí hlavou a jeleními parohy. Současná "idylická" podoba dobrotivého starce pochází až z 19. století a je tedy výrazně pravděpodobnější, že vzhled Ódina inspiroval vzhled Krakonošův, než aby to bylo naopak.

Spojit původní Madlenerovu romantickou horskou krajinu s "ódinovským" vzhledem Gandalfa se pokusil v roce 1984 Roger Garland v kalendáři věnovaném dílu J. R. R. Tolkiena. V malbě věnované měsíci listopad se tak objevuje Gandalf na břehu obdobného potůčku v horském údolí, jako na někdejším Madlenerově obrazu, jen už nekrmí srnečka (namísto něj se v pozadí pase jelen) a je daleko podobnější Gandalfovi podle Tolkienova popisu - jen nemá tak dlouhý vous a jeho boty jsou žluté, nikoli černé. Skutečnost, že jelen je na rozdíl od původního obrazu od čaroděje notně vzdálen, může naznačovat Gandalfovu osamělost při cestě za splněním svého poslání, a jeho výraz zase napovídá, že uvažuje o tom, co všechno je v sázce.

Gandalf je anděl

Aby toho nebylo málo, je tu Tolkienem potvrzená inspirace ještě další záhadnou bytostí.

"Gandalf je anděl," napsal Tolkien v dopise svému fanouškovi o mnoho let později. A další desítky let trvalo, než trochu víc objasnil, jak to asi myslel. Gandalf byl v jeho pojetí nejdřív poslem či vyslancem, což je přesný překlad hebrejského pojmu "mal'akh" (též malach) nebo latinského "angelus" čili anděl.

Ale Gandalf je také Maia, fiktivní božská bytost z Tolkienova světa Středozemě, duch, který ve své pozemské inkarnované podobě může cítit únavu, hlad, strach i bolest, ale současně ho posiluje andělská část jeho osobnosti, díky níž je vytrvalý, dlouhověký a téměř nestárne.Spolu s nejméně pěti dalšími duchy Ainuru ho ze Západu vyslaly vyšší božské bytosti Valar jako protipól vůči rostoucí hrozbě Saurona ve Středozemi. Nemají přitom proti němu bojovat svými nadpřirozenými schopnostmi, jež v minulosti vyvolaly rozsáhlé katastrofy a zničily strukturu světa, ale mají vycvičit a povzbudit lid Středozemě, aby proti Sauronovi povstal a ubránil se mu. Maiar nepůsobí jako hrdinové, vystupují spíš jako moudří starci.

"Zatímco na podobnost Gandalfa s Ódinem nebo s Merlinem (čarodějem známým zejména z legendy o králi Artušovi) upozorňují mnozí autoři, méně se mluví o možné inspiraci biblickými příběhy, například o jeho vzkříšení po souboji s Balrogem a proměně v Gandalfa Bílého, která připomíná zmrtvýchvstání Ježíšovo," upozorňuje Brer.

"Zdá se také, že si vzal něco i ze starozákonních proroků, zejména od Mojžíše, Eliáše a Samuela. Má skvěle fungující zázračnou hůl jako Mojžíš, má plášť jako Eliáš a korunuje nového krále, podobně jako Samuel uděloval pomazání Saulovi a Davidovi. Jeho vliv je především morální: putuje světem, radí, povzbuzuje, posiluje, ukazuje vládci jeho chyby a špatnosti jako Eliáš Achabovi nebo Nátan Davidovi, a uzdravuje nemocného krále jako Izaiáš Ezechiáše. Jsem proto přesvědčen, že zobrazení Gandalfa bylo jemně, ale nepochybně ovlivněno i křesťanstvím," uvedl blogger, jenž v této souvislosti zmiňuje také to, že Gandalfovy atributy (vysoký špičatý klobouk, berla, prsten) připomínají základní atributy biskupa katolické církve.

Gandalf v pop kultuře

Tolkienovo dílo neinspirovalo přirozeně pouze režiséra Petera Jacksona. V 70. letech minulého století začaly vznikat například takzvané Tolkienovy kalendáře s krajinami inspirovanými autorovým dílem, v nichž se objevovaly i postavy z jeho románů. V roce 1975 vytvořil takový kalendář Tim Kirk, jenž stanovil ve ztvárňování "tolkienovské ikonografie" řadu precedentů, na něž později navázali další autoři. Jeho zpracování Gandalfa odkazuje pravděpodobně ke slavnému obrazu Ódin od George Von Rosena.

V roce 1978 vznikl nedokončený animovaný film Pán Prstenu režiséra Ralpha Bakshiho. Ten použil techniku zvanou rotoskopie, kdy je nejdřív natočen "živý film" s lidmi v kostýmech, načež animátor překreslí filmové rámečky, které obsahují hranou stopáž, rámeček po rámečku do kreslené podoby.

Slavné je také zobrazení Gandalfa v kalendáři od Johna Howea, jež ukazuje slavného čaroděje při osamělém putování Středozemí, bez ohledu na nečas po cestě. Právě tento obraz si získal snad největší oblibu Tolkienových fanoušků, a to ještě předtím, než si ho Peter Jackson vybral jako předobraz pro Gandalfa ve svých filmech. Dá se tedy říci, že Ian McKellan je filmovým zpodobněním právě Howeova díla.