Historie

Jana Vacíková: Manželovi řekli, že z komunistického vězení živý neodejde

18. květen 2018 četba na 6 minut
Dům seniorů Chodov - Jana Vacíková

Dům seniorů Chodov - Jana Vacíková

Foto: DENÍK/ Dimír Šťastný

/ROZHOVOR/ Jana Vacíková se narodila v roce 1933 ve Veltrusích u Kralup nad Vltavou. V životě se nenechala řídit ostatními. Naopak byla rebelkou, která se nebála říci ne a za svou láskou si dokázala tvrdě stát až do samého konce.

Svého o dvanáct let staršího manžela, se kterým má tři děti, milovala. Zakoukala se do něj ještě v době, kdy chodila do měšťanky a on jim jako mladý kněz přednášel náboženství. Podle ní se zkrátka líbil všem děvčatům. Komunistický režim se ale s oběma vůbec nemazlil.

Vzpomenete si na nějaký silný zážitek z války?

Pamatuji si na nálet bombardérů na Kralupy. Bylo to před koncem války. Na místě bylo hodně mrtvých. Můj otec byl svědkem celé této hrůzy, pomáhal odnášet mrtvé. Ukládali je do kralupského kostela na podlahu po několika vrstvách.

Jaká byla situace po válce?

Byla velká nezaměstnanost. Živila nás babička, která měla na náměstí krámek. Tatínek vstoupil do strany, byl do toho zapálený. Otevřel si živnost jako instalatér. Ale strana s tím měla problém, nechtěli mezi sebou živnostníka. Živnost mu sebrali.

Takže jste musela také pracovat?

Nejdřív ne. Šla jsem na zdravotní školu v Kladně. Na Dušičky jsem se vrátila domů s kufrem, že už se na školu nevrátím. Otec řekl, že si musím najít práci. Jezdila jsem proto na kole do Nové Vsi, kde jsem šila rukávy, límečky. Protože jsem ale měla ráda děti, dostala jsem později nabídku jít pracovat do Kralup do jesliček.

FOTOGALERIE

Dům seniorů Chodov - Jana Vacíková Dům seniorů Chodov - Jana Vacíková Dům seniorů Chodov - Jana Vacíková

Vrátila jste se pak do školy?

Ano, dodělala jsem si dětskou sestru. Ale měla jsem namále. Přednášela nám jedna paní, polská židovka, a zrovna jsme se učili, že dělníci v Jáchymově pracují jen půl roku. Řekla jsem, že můj muž, který tam byl zavřený, v Jáchymově pracoval dva a půl roku v kuse. Přišel za mnou ředitel a řekl, co si to dovoluji, že mu dalo práci, aby mě nevyhodili.

Kde jste se s mužem seznámili?

Na měšťance. Přednášel nám náboženství a chodili jsme na faru i zpívat. Pak se ale přestěhoval. Do toho ho v roce 1948 zavřeli, pak ho pustili a v roce 1949 znovu zavřeli. Na šestnáct let. Po jedenácti letech, po amnestii, ho pustili.

Proč byl ve vězení?

Kněží tehdy dostali takzvaný pastýřský list, který měli určitou neděli v kostele po kázání přečíst. Jenže to bylo protistátní, protože komunisté byly proti katolické církvi. Jakmile to přečetl, sebrali ho. Pak si na něj ještě vymysleli, že byl v ozbrojené skupině a převáděl lidi přes hranice. Mezi zatčenými byl i sedlák, kterého jsem znala a pořád nechtěl podepsat doznání. Nakonec mu přivedli krutě zmláceného syna a řekli, že když to nepodepíše, už syna neuvidí.

Jak dlouho byl váš muž v Jáchymově?

Prošel téměř všechny věznice v republice, ale tam byl skoro tři roky. Říkal, že když přišli se zkoušečkou, svítili jim montérky, ale říkali jim, ať nečumí, protože z vězení stejně neodejdou živí, tak jim to může být jedno.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST