Historie

Jde o to, co kdo udělal. Ne, co si zapsal estébák, říkal bývalý vězeň Navrátil

12. červenec 2018 četba na 8 minut
Jiří Navrátil (druhý zleva) na archivním snímku

Jiří Navrátil (druhý zleva) na archivním snímku

Foto: Post Bellum

Seriál Příběhy pamětníků připomíná skrze autentická vyprávění historické události a osobnosti 20. století. Dnešní díl je pokračováním vyprávění Junáka Jiřího Navrátila o věznění za snahu o protikomunistický převrat v roce 1949 a následném vedení v seznamech StB jako tajný agent.

FOTOGALERIE

Vězeňský samizdat Svatba s Bělou Válkovou Jiří Navrátil (druhý zleva) na archivním snímku

Skaut Jiří Navrátil se ve svém životě zachoval nejednou jako hrdina. U soudu v roce 1949 dostal za pokus o státní převrat dvacet let vězení. Před tím se morseovkou domluvil s ostatními zatčenými skauty, že na sebe vezme vinu.

U soudu tvrdošíjně trval na tom, že ostatní mladší junáci, kterých bylo kolem stovky, o chystané protikomunistické akci nevěděli a shromáždili se v klubovnách na noční hru. Jiří Navrátil si odseděl jedenáct let. Když čtete operativní svazky StB z roku 1949, policejní spisy z jeho jedenáctiletého věznění, neubráníte se slzám.

Navrátilovy posměšky iritovaly velitele věznice

Vyšetřovatelé StB, dozorci a velitelé věznice o něm mluví jako o zvlášť zavilém nepříteli, který svého činu nelituje: „Jeho chování je během výkonu trestu neukázněné. Byl již 3x kázeňsky potrestán za urážení příslušníků MV (Mírovské věznice), neuposlechnutí rozkazu, držení nepovolených předmětů.

Povahou je ješitný, domýšlivý a jízlivý,“ píše náčelník Mírova poručík Stříbrný v roce 1956. „Chování vězně Navrátila není dobré, protože byl už pětkrát disciplinárně potrestaný. A to nejvíc za urážení vedoucích činitelů KSČ. Hrubě se choval k příslušníkům MV. Svého činu nelituje. Povahy je domýšlivé, ješitné a posměškářské. Stýká se jen s těmi, kteří jsou nepřátelsky zaměření proti našemu zřízení,“ píše praporčík Ottinger, velitel věznice v Ilavě v roce 1957.

StB si ho zaevidovala pod krycím jménem JUNÁK

Jako studená sprcha působí kádrový spis spolupracovníka StB, který vznikl o pětadvacet let později. Jistý major StB Němec svazek založil roku 1974. Navrátila hodnotí jako schopného a seriózního spolupracovníka. Dává mu krycí jméno JUNÁK.

Hlášení z let 1974-78, které estébák sepisoval, poškodila skauta a bývalého politického vězně Navrátila snad víc než poválečná komise ministerstva národní osvěty. Ta ho v červnu 1945 prošetřovala kvůli jeho angažmá v tzv. Kuratoriu pro výchovu mládeže. Tam ho ovšem vyslali sami skauti, aby v tomto nacistickém úřadu vyvíjel ilegální činnost, za kterou ho za války vyšetřovalo gestapo.

Jiří Navrátil, vystudovaný právník, novinář, překladatel, tělem i duší skaut se obhájil po válce, tak i po roce 1989. Navrátila se zastal soud v roce 1994, který konstatoval, že byl u StB evidován neoprávněně.

Jako jednatel Klubu volných novinářů se s estébáky několikrát setkal

Jiří Navrátil po propuštění z vězení pracoval nejdřív jako čistič bazénů na pražském Výstavišti, časem začal překládat z němčiny, angličtiny a francouzštiny, publikoval v Československém rozhlase, Lidových novinách, vědecko-technickém magazínu Doba. V roce 1968 ho novináři zvolili jednatelem Klubu volných novinářů. Navrátil se ve své neplacené funkci v Klubu naučil trik, díky kterému pomohl několika přátelům – z politických důvodů vyhozeným novinářům. Dokázal jim zařídit obezličkou v úřadě Klubu, že dostali do svých občanských legitimací razítko o volném novinářském zaměstnání.

Znamenalo to pro dotyčného profesní svobodu. Mohli dál psát třeba pod pseudonymem, nemuseli si hledat jiné většinou dělnické zaměstnání, režim by je jinak pronásledoval za tzv. příživnictví. Kdykoliv by je třeba příslušníci SNB na ulici perlustrovali, mohli prohlásit, že jsou na reportáži: „Když se mi ozvali z ministerstva vnitra, měl jsem strach, jestli tohle neprasklo.

A oni naštěstí začali s úplnou pitomostí, že se u nás tajně skrývá Jiří Ruml. To jsem pookřál, protože jsem Jiřího Rumla v té době ještě neznal. Takže jsme se začali bavit na tohle téma. Potom tam padlo něco o Husákovi, já ho chválil. Vyvracel jsem, že bychom byli přátele z vězení,“ popisuje první schůzku s StB Jiří Navrátil, který se podle svazku setkal s tajným policistou v říjnu 1974. Jiří Navrátil znal komunistu Gustava Husáka z 50. let z vězení. Po propuštění se začala šířit nepravdivá legenda, že se s ním skaut Navrátil dobře zná a blízce se přátelí.

Podle Navrátila se sešel s estébákem ještě třikrát nebo čtyřikrát. Co si estébák zapisuje, netušil. Navrátil nepodepsal závazek mlčenlivosti ani vázací akt a ani mu prý nic takového nabídnutého nebylo. Mjr. Němec k tomu do spisu napsal, že k podpisu nedošlo, protože Navrátil mu sdělil, že cit.: „k Bezpečnosti mám plnou důvěru.“

Koho JUNÁK udával

V hlášeních, která si z několika schůzek s Navrátilem estébák sepsal, se vyskytují různá jména: „Furt chtěli vědět, jak je to v tom Klubu volných novinářů. Já jim říkal, přijďte se podívat! Vždyť je to otevřené. Budeme mít schůzi. Byl jsem vstřícný. Udával jsem jim, jak blbnou různí členové ÚV KSČ, třeba o řediteli rozhlasu jsem vyprávěl ošklivosti.

Já vím, že když se tam dneska někdo podívá a neví, co to bylo za chlapa, že to byl člen ÚV KSČ, že to vypadá, že jsem na někoho donášel. Ale nedonášel jsem. Nemohl jsem jim říct, já se s vámi o Klubu volných novinářů bavit nebudu, když jsem byl jednatelem,“ vysvětluje Navrátil v nahrávce pro Paměť národa.

Jiří Navrátil podle spisu nedostával za schůzky peníze, setkání se konaly v Dejvicích v restauraci Ústředního domu Armády nikoliv v konspiračním bytě. I to poukazuje spíše na to, že řídící důstojník svému údajnému spolupracovníkovi příliš nevěřil. Spis je vedený neobvykle: z kandidáta agenta se během krátké doby stává tajný spolupracovník, pak je přeřazen na důvěrníka. Tedy opačný postup než byl obvyklý. Poslední zápis majora Němce je zklamané konstatování, že se Navrátil nechce už ani sejít, má rodinu, spoustu práce a jiných starostí.

Soud se domnívá, že byl evidován neoprávněně

Před soudem v letech 1993-1994, který rozhodl, že Navrátil byl evidován neoprávněně, vystoupil estébák Němec s prohlášením, že si na Navrátila nepamatuje. Když mu soudce dal prostudovat jeho vlastní spis, prohlásil: „Byl mnou vytipován, ale byla tam určitá nedůvěra. Zprávy, které dával, měly informativní charakter a s žalobcem jsme se rozloučili. Informací od něj nebylo nikdy moc, abychom byli spokojení. Šlo o poznatky, které získal v minulosti. Ovšem styky s námi nemůže vyvrátit.“

Jiří Navrátil zjistil, že je uvedený v seznamech agentů StB na začátku 90 let. Byl to pro něj šok: „Jako právník musím říci jedno, rozhoduje skutkové podstata! A ne co někdy napíše nějaký estébák. Záleží na tom, co kdo udělal. Do těch seznamů se člověk dostane, ani neví jak,“ řekl Jiří Navrátil, který několikrát vyhrál soudní spor o ochranu svého jména. Žaloval ty, kteří ho veřejně pomluvili, že byl agentem StB. Peníze si nenechával, věnoval je skautské nadaci.

Autor: Mikuláš Kroupa

Rozhlasový dokument Příběhy 20. století i text volně navazuje na pořad z minulého týdne. Vzpomínky Jiřího Navrátila během několika posledních let zaznamenali lidé z neziskové organizace Post Bellum. Uložili je a zpřístupnili na portále Paměť národa.

Tento projekt je financován nikoliv ze státních dotací, ale především z drobných darů. Můžete-li přispět, vstupte do Klubu přátel Paměti národa. Nebo můžete podpořit poslední velký projekt Post Bellum – výstavu „Paměť národa“ k 100. výročí založení republiky, která bude od října pod bývalým pomníkem Stalina na Letné.