Historie

Z místa učitelky ji komunisté vyhodili. Vrátila se až po 20 letech

26. duben 2018 četba na 9 minut
Jiřina Čechová (druhá zprava) v roce 1960 jako studentka FF UK

Jiřina Čechová (druhá zprava) v roce 1960 jako studentka FF UK

Foto: Archiv Paměti národa

Příběhem Jiřiny Čechové připomeneme dobu normalizace, kádrování, sledování komunistickou Státní bezpečností, ale také nové naděje, které přišly po sametové revoluci. Seriál Příběhy pamětníků připomíná skrze autentická vyprávění historické události a osobnosti 20. století. 

Když chce člověk zůstat poctivý a rovný, musí se umět něčeho vzdát. Jiřina Čechová se tohoto pravidla vždy držela. Před listopadem 1989 nebyla ve vězení, není známá disidentka (byť mimo jiné podepsala Chartu 77), „jenom“ žila slušně a snažila se dělat smysluplné věci. Zaplatila za to tím, že hned na počátku normalizace ztratila zaměstnání gymnaziální profesorky, obtěžovala ji Státní bezpečnost a musela se vzdát představ o kariéře.

FOTOGALERIE

Jiřina Čechová v roce 1955 Malá Jiřina na konci 30. let se psem Malá Jiřina (zcela vpravo) s rodinou v roce 1938

V době komunistického převratu v únoru 1948 bylo Jiřině Čechové teprve deset let: „Vzpomínám si, že byl otec tehdy nervózní. Ptala jsem se ho, co má za starosti. Maminka mi řekla: ‚Víš, komunisti by nás chtěli prodat Rusům. Ale to Beneš nedovolí.‘ Beneš to ovšem dovolil a tatínek za půl roku zemřel, praskla mu aorta. Před smrtí nám říkal: ‚Bude to trvat nejméně dvacet let, ale my se z toho dostaneme!´ Když potom přišel rok 1968, máma jásala: ´Akorát těch dvacet let!‘ Jenomže se ukázalo, že to bude dvacet let ještě jednou…“

Po základní škole pokračovala Jiřina ve studiu, přijali ji do Znojma na gymnázium – měla štěstí, protože prý tamní studenti vcelku bez obtíží propluli krutými padesátými lety. Po maturitě (1955) nastoupila na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Začala studovat historii - a jelikož jí byly nepříjemné komunistické manipulace, raději přestoupila na archivnictví, o němž předpokládala, že bude jako obor svobodnější.

Když se po pár letech (1965) uvolnilo na znojemském gymnáziu učitelské místo, změnila Jiřina Čechová povolání a po práci ve znojemském archivu nastoupila jako pedagožka. Těšilo jí to, říká, že v uvolněnější atmosféře přicházejících reforem mohla učit svobodně a držet se pravidla, že propaganda do školy nepatří. Pražské jaro 1968 vítala s nadějí, dokonce tehdy vstoupila do komunistické strany, což odůvodňuje tím, že chtěla – se značnou mírou naivity - přispět k rozšiřování svobody. V KSČ ale zůstala jen jeden rok.

Přišli Rusové a „spadla klec“

Normalizace na Jiřinu Čechovou tvrdě uhodila už na jaře roku 1970. Vyhodili jí z učitelského místa. Prověrková komise prý tehdy položila učitelům několik zásadních otázek: „Souhlasíte s dokumentem 2000 slov? - Souhlasíte s politikou současné vlády?‘ – na to první jsem odpověděla kladně, na to druhé záporně.“ Podobně se k věci postavilo i několik dalších profesorů. Všichni byli propuštěni. Kvůli novému kádrovému profilu si paní Jiřina úplně zkazila profesní budoucnost. Z gymnaziální profesorky se najednou stala odečítačka plynoměrů, pradlena a brigádnice. Takto žila až do roku 1975, kdy se jí ozval známý (rovněž postižený normalizačními čistkami) a zařídil jí místo účetní na Vysočině.

Onen známý se jmenoval Miloslav Kabelka, Jiřina se za něj provdala (nechala si své jméno) a brzy spolu čekali dítě. To byla další rána, protože těhotenství nedopadlo a téměř ji stálo život. Brzy se jí ale narodil syn Vojtěch. Manželé tehdy pracovali v hospodě v Horní Cerekvi, a tam jim také začaly potíže se Státní bezpečností: „Každý den jsme poslouchali Svobodnou Evropu a několikrát tam opakovali text Charty 77. Manžel uměl těsnopis a hned si ten text zapsal. Pak jsme to rozdali několika známým, s kterými jsme si taky půjčovali zakázané knihy a různé strojopisy,“ vzpomíná Jiřina Čechová.

Překládání Orwella a zájem tajných

V březnu 1978 předvolala Jiřinu i její muže StB a obvinila je z rozšiřování Charty. Estébáci nakonec pouze sepsali protokol a nic víc. Kdyby věděli, že Jiřina také tajně překládala z němčiny zakázanou literaturu (mimo jiné i román Farma zvířat George Orwella) možná by to dopadlo jinak.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST