Nechtějte, abych vzpomínal na jednání s Mrázkem a Pitrem, odpálkoval novináře Andrej Babiš v podmračený červnový den roku 2009, kdy slavnostně otevíral svůj trucpodnik, novou fabriku Preol. Tak dlouho a beznadějně se ucházel o ústeckou Setuzu, až si v blízkých Lovosicích postavil svou. Do vínku dostal Preol luxusní daňové prázdniny.

Agrochemický magnát si nemohl nechat utéct byznys s bionaftou, o jejíž trvalý odbyt se svědomitě postaral stát. Tím, že od září 2007 přikázal míchat povinný podíl biosložky do motorové nafty. Od té doby ho dvakrát zvýšil – z původních dvou procent na 4,5, až na současných šest procent. K tomu stát daňovými úlevami v řádu miliard podporuje prodej čistých a vysokoprocentních biopaliv.

Co nastartoval Lux

Jízdu na bionaftu popoháněl stát různými podporami už mnohem dříve. Takzvaným Oleoprogramem ji nastartoval v první polovině 90. let tehdejší ministr zemědělství Josef Lux. Inspirován sedláckými lisovnami řepkového oleje v Rakousku zavedl bezúročné státní půjčky na výstavbu menších výroben metylesteru z řepkového oleje. Stát do nich během čtyř let nasypal více než tři čtvrtě miliardy korun. Po republice vyrostlo asi 17 menších provozoven.

Teoreticky mohly všechny vyrobit za rok něco přes 60 tisíc tun metylesteru. Podporu získala i průmyslová výrobna v podniku Milo Olomouc s kapacitou velkou jako ostatní drobné provozy dohromady. Nejvyšší kontrolní úřad si pak na celý Oleoprogram posvítil a dospěl k tristnímu závěru: výroba ve finálním roce 1995 nedosáhla ani pětiny oproti předpokladům.

Peníze tudíž nebyly efektivně využity, konstatovali kontroloři. A to ještě tenkrát netušili, jak jepičí život budou zpracovny mít. Ani jedna ze státem podpořených výroben metylesteru už řadu let žádný neprodukuje.

Stát přitom naléval peníze do biopalivových děr, seč mu rozpočet stačil. Dotoval výrobce metylesteru i míchače takzvané směsné nafty (s 31 procenty metylesteru). Během let 1997 až 2003 věnoval státní rozpočet na konto biopaliv formou kompenzací a daňových úlev téměř 14 miliard korun, rekapituloval tehdy týdeník Euro.

Česko tedy už dávno před vstupem do Evropské unie najelo u biopaliv na její rozdávačnou dotační politiku. Stát dokonce jeden čas nakupoval na volném trhu řepku, aby ji pak se slevou prodával fabrikám na metylester.

Kdo přilákal dotovaný byznys

Drobné regionální provozy průběžně ustupovaly větším biopalivářským chemičkám s mocnějším lobbistickým vlivem. Dotovaný byznys si užíval především Tomáš Pitr v Setuze, která bionaftu dělala ve dvou závodech – v olomouckém Milu a jihočeských Mydlovarech.

V roce 2007 spustila v domovském Ústí novou fabriku na metylester řepkového oleje s roční kapacitou 100 tisíc tun čili dvakrát větší než Milo a Mydlovary dohromady. Do doby, než se rozjela ústecká „meřárna", byl největším tuzemským výrobcem biopaliva z řepky jihlavský Agropodnik. Ani v tamním provozu s roční kapacitou 70 tisíc tun se už nevyrábí.

V roce 2009 rozjela v Liberci produkci metylesteru firma Oleo Chemical. Novou výrobnu s kapacitou 70 tisíc tun stavěla pražská firma ČKD DIZ, která mimochodem dodávala také technologii do tunelu Blanka. Magistrát ji nyní chce kvůli Blance žalovat.

Žalobami se to hemží také kolem Oleo Chemical. Policie nyní podala návrh na obžalobu deseti lidí včetně Ivo Rittiga. Podezřívá je z tunelování firmy. Ve stejném roce jako Oleo Chemical spustil výrobu bionafty také Agrofert v lovosické fabrice Preol. Ředitelem se stal Petr Voborník, který coby dřívější šéf přinesl zkušenosti ze Setuzy. Po dvou letech se Voborník s Preolem rozloučil. Od té doby ho řídí Petr Cingr, dlouholetý místopředseda představenstva Agrofertu. V čele dozorčí rady Preolu je Babišův zeť Martin Bobek.

Za Topolánkovy vlády si Babiš pro svůj strategický podnik na poli biopaliv vyjednal daňové prázdniny. Státní pobídku v přiznané výši 612 milionů korun uplatňuje Preol od roku 2010 formou slevy na dani z příjmů. Tržby Preolu utěšeně rostou. Zisk sice neustále klesá, což ovšem v rámci konglomerátu a vnitřní konsolidace nemusí nic znamenat.

Pohon na státní miliardy

Loňský rok byl pro biopaliva v Česku mimořádně úspěšný. Projezdili jsme jich rekordní objem. S rostoucí spotřebou každým rokem stoupá i státní podpora čistých a vysokoprocentních biopaliv. Za uplynulých pět let se v nich utopilo téměř 6,4 miliardy korun. Tolik by jinak stát vybral na spotřební dani, nebýt úlev.

Do roku 2020 včetně letoška dosáhne podpora podle vládního plánu velkorysých 11,4 miliardy korun, které by mohly jít třeba do školství. Ještě k loňskému rekordu: tuzemská spotřeba bionafty vzrostla meziročně téměř o třetinu na 300 tisíc tun. Z toho 220 tisíc tun dodali domácí producenti. Oproti předchozímu roku tak vyrobili o pětinu víc. Trh zásobovaly z Česka z výrobců pouze čtyři firmy, dvě z nich jsou součástí Agrofertu (viz Velká čtyřka).

K vypuzení menších hráčů pomohlo zavedení certifikátů o takzvané udržitelnosti biopaliv. Bez tohoto osvědčení, které vyjadřuje úsporu emisí, nikdo neprodá ani litr. Výrobci je musí předkládat každý rok, přičemž certifikát stojí kolem sto tisíc korun. Z bývalých producentů bionafty se tak někdy stali dovozci.

A vyhrává... bionafta od Babiše

Největším odběratelem biopaliv je státní Čepro. Dodavatele si vybírá v dvoukolovém tendru. V prvním kole si společnost v minulém roce zvolila pro dodávky bionafty na období 2014 až 2015 deset firem. Jsou mezi nimi jak výrobci, tak dovozci. Na seznamu, který týdeníku Dotyk poskytla mluvčí Čepra Lenka Svobodová, jsou: Slovnaft-Meroco, Preol, Kratolia, Primagra, Fabio Produkt, Agropodnik Jihlava, Temperatior, Twintrans, Unipetrol a Glencore. Tento výčet ale ještě mnoho nevypovídá.

„Pro každý měsíc pak vyhlašujeme konkrétní poptávku formou minitendrů. A to na potřebné objemy, aby společnost splnila zákonem stanovený obsah biosložek za celý kalendářní rok," doplnila Svobodová. Nejlépe se do představ Čepra loni strefil Preol. Státní podnik, který spadá pod Babišovo ministerstvo financí, nakoupil od Babišovy firmy téměř polovinu z celkového množství bionafty. Spolu s milínskou Primagrou, která je rovněž součástí skupiny Agrofert, je to víc než 55 procent.

Ústecká Kratolia, na kterou nedávno nastoupila daňová kobra, jak informoval Babišův list MF Dnes, se na nákupech Čepra podílela čtvrtinou. Dalších 12,5 procenta dodala firma Ekopetrol, propojená s Kratolií (viz Odkud tečou biopaliva do Čepra).

Letošní seznam dodavatelů bionafty do Čepra každopádně nebude kopírovat ten loňský. Poměry sil mezi tuzemskými výrobci se mění, trh se pročišťuje. V konkurenčním boji se ale nevítězí podle ceny, kvality a spolehlivosti dodávek. Nasazeny byly jiné zbraně. Od té doby, co ústeckou Kratolii spojovanou s Tomášem Pitrem navštívili detektivové a berňáci, výroba stojí. Ještě v lednu a únoru Kratolia obstála v minitendrech Čepra. „Nasmlouvané dodávky splnila," potvrdila mluvčí Čepra Svobodová. „Hlásila se také v březnu. Její nabídky naše společnost nevyužila," doplnila Svobodová.

A Ekopetrol spojovaný s Kratolií? „S firmou Ekopetrol sice byla uzavřena rámcová smlouva, byla jí ovšem zrušena registrace distributora pohonných hmot, takže v letošním roce už nabídky podávat nemůže," vysvětluje mluvčí Čepra, do kterého ministr financí Andrej Babiš již dosadil své lidi. Jeho Agrofert tak zůstal jediným tuzemským výrobcem, který státnímu podniku dodává bionaftu.