Historie

Krok od války. Před 35 lety sestřelili Rusové korejský letoun s 269 lidmi

1. září 2018 četba na 16 minut
Let KAL 007 v představách grafických designérů

Let KAL 007 v představách grafických designérů

Foto: Wkimedia Commons

Dne 1. září 1983 se nad sovětské území dostal civilní letoun Boeing 747 korejských aerolinek s 269 lidmi na palubě. Sovětský stíhač ho sestřelil. Všech 269 lidí na palubě zahynulo, šlo v té době o druhý největší počet obětí při letecké katastrofě. O tři a půl týdne později se celý svět dostal na samý pokraj jaderné války, když systém protivzdušné obrany Sovětského svazu spustil falešnou zprávu o jaderném útoku.

FOTOGALERIE

Letadlo korejských aerolinek ještě před osudným letem KAL 007 Pohled z kokpitu sovětského letadla Il-14 Crate zachycuje americké letadlo HC-130 Hercules, jež se podílelo na pátrací akci Do pátrání se zapojil i raketový křižník Petropavlovsk

"Sověti se otočili proti světu a morálním zásadám, kterými se řídí mezilidské vztahy po celém světě," prohlásil po drastickém "zastavení" korejského letu KAL 007 americký prezident Ronald Reagan. Na palubě civilnho letounu zemřelo 269 lidí včetně 63 Američanů. 

Tragický příběh letounu, který zabloudil uprostřed studené války nad sovětské území, vyvolává dodnes otázky. Neméně dramatické ale byly také události, které se odehrávaly krátce po této katastrofě. Svět se na několik chvil těsně přiblížil globální jaderné válce. 

Neopravená chyba v navigaci

Korejské letadlo, jež se stalo o několik hodin později hlavním aktérem tragédie, se vzneslo 30. srpna 1983 z letiště JFK v New Yorku a po doplnění paliva na Aljašce zamířilo do Soulu. Mezi jeho cestujícími byla i třiadvacetiletá blondýnka Alice Ephraimson-Abtová, s níž se přišel na letiště rozloučit její otec Hans, obchodník z New Jersey. "Objali jsme si a řekl jsem jí, že ji miluji," zavzpomínal před pěti lety pro CNN na tento okamžik Hans Ephraisom-Abt. "Alice byla nadšená, že se konečně dostane do Pekingu, kde chtěla učit angličtinu a sama studovat. Mohla se stát diplomatkou, jež by přispěla k míru," prohlašoval dívčin otec.

Alice mu ještě zavolala z aljašského letiště Anchorage, kde letadlo tankovalo. Při tomto hovoru se mu zmínila, že na palubě je i americký kongresman Larry McDonald. Byl to konzervativní politik z Georgie a otevřený antikomunista. 

O dalších událostech z letu se svět dozvídal postupně z přepisů hlasových nahrávek pilotů v kokpitu, z rozhovorů se sovětskými představiteli i ze souhrnné zprávy Mezinárodní organizace pro civilní letectví z roku 1993.

Poté, co se Boeing vznesl 1. září 1983 ve čtyři ráno místního času z aljašského letiště k cestě do Soulu, nastavila posádka autopilota. Bohužel si přitom nepovšimla navigační chyby, která způsobila, že letadlo se začalo odchylovat plánované trasy a směřovalo nad sovětské území. Posádka sice mohla směr a dráhu letu ověřit podle nesměrového radiomajáku v Cairne Mountain a podle dalšího radiomajáku v rybářské vesnici Bethel na západním okraji Aljašky, ale tuto povinnost opomněla. Svou chybu si piloti pravděpodobně vůbec neuvědomili. 

Boeing měl původně letět koridorem Romeo 20, což byl jeden z pěti leteckých koridorů, spojujících Aljašku s japonským pobřežím. Přezdívalo se mu "Rudá stezka", protože vedl jen 30 kilometrů od pobřeží Kamčatky, jež bylo plné sovětských vojenských základen.

Hodinu po startu promluvila posádka k cestujícím: "Dobré ráno, dámy a pánové, za tři hodiny přistaneme na mezinárodním letišti Kimpcho v Soulu. Místní čas v Soulu je minus tři hodiny. Před přistáním budeme podávat nápoje a snídaně. Díky."

K žádnému přistání už bohužel nikdy nedošlo. O dvacet šest minut později oznámil kapitán letadla nutnost nouzového snížení letové hladiny a vyzval posádku, aby si nasadila kyslíkové masky.

Nastupuje ruský stíhač

Jak se letadlo blížilo k sovětskému vzdušnému prostoru, zaznamenaly je ruské radary. V té době vládlo v dané oblasti napětí. Sovětský svaz se v kritickou noc připravoval k odpalu mobilní mezikontinentální balistické střely RT-2PM Topol, a Američané proto poslali do vzduchu dvojici svých špionážních letounů Boeing RC-135V/W Rivet Joint a Boeing RC-135S Cobra Ball, jež měly odpal sledovat. Šlo o vojenskou verzi Boeingu 707, jejíž silueta byla poměrně snadno zaměnitelná s civilním letadlem.

Sověti o obou špionážních letadlech samozřejmě věděli a přičítali jim vyvolávání napětí (byť se obě americká letadla pohybovala v mezinárodním prostoru). Byl to jeden z faktorů, který vedl k pozdější katastrofě letu KAL 007. Ten se v té době odchýlil už o víc než 200 mil od své plánované trasy a směřoval přímo do ohniska napětí.

Když korejský letoun přeletěl Kamčatku, nařídili velitelé sovětské letecké základny Dolinsk-Sokol start dvou svých stíhaček Suchoj Su-15, jimž rozkázali zastavit let. "Viděl jsem dvě řady oken, která byla rozsvícena. Přemýšlel jsem, jestli to není civilní letadlo, protože vojenské nákladní letouny taková okna nemají. Tak jsem si říkal, jaký typ letadla to vlastně vidím, ale neměl jsem čas o tom uvažovat. Musel jsem dělat svou práci," popsal v roce 1998 CNN situaci těsně před sestřelením stíhací pilot Gennadij Osipovič. Dvě řady světel napovídaly dvoupalubní konfiguraci Boeingu 747, žádný jiný letoun té doby dvě paluby neměl.

Ruský stíhač dal podle svých slov pilotovi narušitelského letadla nejdřív signál mezinárodně srozumitelným zamáváním křídel, jímž ho informoval, že narušil sovětský vzdušný prostor a že ho má následovat. Pilot ale nereagoval. Osipovič pak vypálil varovnou dávku. Podle pozdějšího vyjádření velitele sovětských pozemních sil, generálporučíka Valentina Varennikova byly součástí této dávky jasně svítící střely, takže ji posádka korejského letadla musela vidět. Varennikovu verzi ale zpochybnil sám Osipovič, který vypověděl: "Vypálil jsem přes 200 nábojů, ale byly to bohužel jen náboje bez stopovky. Pochybuji, že si jich všimli."

Stopovka hořela asi pět vteřin. Na noční obloze vytvářely vypálené náboje se stopovkou svítící pás a umožňovaly tak střelci kontrolovat zaměření vlastním zrakem. V nábojovém pásu byl "svítící" každý čtvrtý až sedmý náboj. 

Uvnitř kokpitu KAL 007 to ale zatím stále vypadalo, že pilotní posádka o sovětských stíhačkách po svém boku nic neví. "Pilot nedokázal reagovat," řekl Osipovič.

Žádná ruská stíhačka se podle CNN nepokusila kontaktovat korejský letoun rádiem. "Sovětští piloti nedodrželi standardy Mezinárodní organizace pro civilní letectví a doporučili postup vedoucí k zastavení letadla," uvedla zpráva Mezinárodní organizace pro civilní letectví. Důvodem nulové komunikace mohlo být podle některých zdrojů to, že u ruských vojenských letadel byla po dezerci Viktora Bělenka, jenž v roce 1976 uletěl s MiGem 25 do Japonska, zablokována možnost naladit civilní frekvenci.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST