Lina Medina, celým jménem Lina Marcela Medina de Jurado, se narodila v roce 1933 v peruánském městečku Ticrapo v provincii Huancavelica ve španělsko-indiánské rodině místního stříbrotepce Tiburela Mediny (její matka Victoria Losea byla v domácnosti). Měla celkem osm sourozenců.
Nádor? Ne, narodí se dítě
Když bylo dívce pět, vzali ji rodiče k lékaři kvůli abnormálnímu otoku na břichu, s obavou, že jde o nějaký nádor. Vedoucí lékař nemocnice v městě Pisco Gerardo Lozada, který ji vyšetřoval, však zažil šok: ukázalo se totiž, že holčička netrpí žádným druhem rakoviny, ale je v sedmém měsíci těhotenství, které umožnila extrémně rozvinutá předčasná puberta. Lozada byl daným stavem věcí natolik udiven, že odmítl řídit se jen vlastním lékařským úsudkem a poslal dívku na sérii dalších vyšetření. Všichni specialisté však nakonec museli potvrdit neuvěřitelný fakt: ani ne šestiletá dívenka se brzy stane matkou.
Lozada pochopitelně okamžitě uvědomil o věci také peruánskou policii. Ta zadržela Linina otce, jehož podezřívala, že svou dceru incestně zneužil. Nic mu ale neprokázala a později jej proto musela opět propustit. Dalším podezřelým se stal jeden z Lininých bratrů, který trpěl psychickou poruchou. Ani proti němu se však nenašly žádné důkazy. Jak došlo k dívčinu oplodnění a kdo byl skutečným otcem jejího dítěte, se nezjistilo dodnes. Sama Lina na toto téma nikdy žádné vyjádření neposkytla a o bližších okolnostech svého oplodnění podle většiny odborných názorů nejspíš ani neví.
Podle kusých informací od dívčiny rodiny nicméně holčička začala ovulovat (její organismus začal uvolňovat zralá vajíčka z vaječníku) už v pouhých osmi měsících a mestruovala už od tří let. Na svůj věk prodělávala také výrazný růst prsou a rozšiřovala se jí pánev. Všechno to byly známky předčasné puberty, což je stav předcházející pubertě, který běžně zažívají dívky nejdřív v osmi a chlapci v devíti letech.
Půldruhého měsíce poté, co se přišlo na její těhotenství, porodila Lina zdravého syna o váze 2,7 kilogramu, a to císařským řezem, protože pro normální porod nebyla její pánev dosud dostatečně vyvinutá. Porodníkem se stal Lozada, po němž byl chlapec pojmenován křestním jménem Gerardo. Navzdory svému podivnému zrození vyrůstal Linin syn zcela normálně a žil v přesvědčení, že Lina je jeho sestra. Teprve když mu bylo deset a jeho matce patnáct, dozvěděly se obě děti skutečný stav věcí.
O případ se zajímala nejen peruánská, ale i světová média. Lininy rodiče se sice rozhodli soukromí své dcery přísně chránit a důsledně odmítali žádosti o rozhovor, televizní štáby i finanční nabídky za to, že budou sdílet její příběh, ale to zájem novinářů nijak neumenšilo. Takto informovaly o mimořádném porodu dne 16. května 1939 například americké noviny Los Angeles Times: "Lékařské kruhy užasly nad tímto narozením. Doktor Larrabure uvedl, že případ je opravdu ohromující, a dodal, že doufá, že vědecké instituce Spojených států vyšlou do Limy (hlavního města Peru, pozn. red.) své zástupce, aby případ sledovali a zajistili matce i dítěti tu nejlepší péči. Řekl také, že byť panovaly určité nejasnosti ohledně toho, zda je matce pět nebo šest let, není pochyb o tom, že případ je pravý, a popsal jej jako nejúžasnější věc, jakou kdy ve své lékařské kariéře zažil. ´Lina je nadprůměrně inteligentní a oproti průměrným míšenkám fyzicky vyvinutější,´ uvedl. ´Bere dítě jako svého mladšího bratra, a stejně tak i zbytek její rodiny.´"
Také podle ostatních médií byla Lina psychicky normální dítě, které se kromě předčasné puberty nevyznačovalo žádnou anomálií a normálně si hrálo. Její prvorozený syn Gerardo Medina zemřel v roce 1979 na leukémii, přičemž toto onemocnění kostní dřeně se u něj podle lékařů rozvinulo zcela nezávisle na tom, jakým způsobem se narodil. Až do té doby vedl zdravý a normální život. Druhý Linin syn, který se narodil v roce 1972 (třiatřicet let po svém starším bratrovi), žije dnes v Mexiku. Naživu je dodnes i Lina.
Život v ústraní
Několik vědeckých institucí nabízelo Medinově rodině finanční výpomoc, pokud umožní podrobné studium Liny i jejího syna, ale její rodiče ji odmítali s odkazem na to, že si nepřejí, aby jejich dcera a vnuk vyrůstaly ve výzkumných laboratořích. Linu si vzal nakonec pod své vedení její porodník doktor Lozada, který oběma dětem zaplatil školy a ujistil se, že budou mít veškerou pomoc, kterou potřebují. V dospělosti Lina začala pracovat jako sekretářka na klinice v Limě a také dál pomáhala doktoru Lozadovi.
Ve třiatřiceti se provdala za Raula Jurada, jemuž v roce 1972 porodila jako bezmála čtyřicetiletá syna jménem Raul Jurado Jr. I v dospělosti nadále odmítala zájem médií, neposkytovala rozhovory ani se neúčastnila televizních show, do nichž neustále dostávala pozvánky. Odmítla také veškeré nabídky na filmové či knižní zpracování svého životního příběhu s tím, že se ke svých traumatům nechce vracet a nepovažuje za správné vydělávat na nich peníze.
V novém tisíciletí však nakonec média přece jen vyhledala, nicméně za úplně jiným účelem. Kvůli státnímu projektu rozšiřování peruánských silnic byl totiž bez náhrady zbourán její dům, v němž prožila se svým mužem větší část života. Konečně tedy využila stálého zájmu médií o svou osobu a obvinila veřejně peruánskou vládu, že ji tímto aktem svévolně uvrhla do chudoby a že při tom porušila své sliby, podle nichž měli manželé náhradu získat.
Podle posledních informací žije Lina stále se svým manželem Raulem a oba přebývají v chudé peruánské provincii Little Chicago. Přestože žijí v dost nuzných podmínkách, Lina údajně nadále odmítá zpeněžit svůj příběh, který odborníci označují za "jeden z největších zázraků lékařské historie".