Historie

Mučilo ho gestapo. Československý generál Josef Bílý přesto nepromluvil

26. červen 2018 četba na 6 minut
Armádní generál Josef Bílý

Armádní generál Josef Bílý

Foto: Karel Bergl (archiv)

Seriál Příběhy pamětníků připomíná skrze autentická vyprávění historické události a osobnosti 20. století. V dnešním díle představíme opomíjenou, ale významnou osobu Josefa Bílého, rakousko-uherského podplukovníka, československého generála, zemského vojenského velitele v Čechách, oddaného vojáka prezidenta Tomáše Garriqua Masaryka a prvního hlavního velitele Obrany národa.

FOTOGALERIE

Armádní generál Josef Bílý DVA HRDINOVÉ. Generál Josef Bílý (vpravo) a generál  Sergej Vojcechovský (r. 1934). Oba i přes Mnichovskou dohodu chtěli bojovat za Československo. Generál Josef Bílý - zemský vojenský velitel v Čechách (uprostřed v lodičce)

Josef Bílý se narodil dne 30. června 1872 v Ochozu u Zbonína na Písecku do selské rodiny. Nižší třídy gymnázia studoval v Písku, vojenskou kariéru mu posléze určil nástup do c.k. kadetní školy v Terstu, na kterou navázal Vysokou válečnou školou ve Vídni.

Ještě před vypuknutím I. světové války působil u několika vojenských jednotek a vyučoval taktiku a pořadovou přípravu na kadetní škole ve Vídni. Jakožto prvotřídní rakousko-uherský voják v hodnosti majora byl dne 18. srpna 1914 nasazen ve velitelské pozici na ruskou frontu a zúčastnil se bojů v Haliči a Karpatech.

Během vojenské operace byl však raněn a do válečných bojů se opět zapojil až v roce 1916. Od roku 1917 pak velel zvláštní skupině „Oberstleutnant Bily“ na frontě u severoitalského Asiaga. Jako jeden z mála vysokých důstojníků československé armády bojoval Josef Bílý až do konce 1. světové války v řadách rakousko-uherské armády.

Po vzniku Československa ani chvíli nezaváhal a již v listopadu 1918 se sám přihlásil do nově vznikající československé armády. I přes to, že většina vysokých důstojníků prvorepublikové armády pocházela z řad legionářů, byl tehdy plukovník Bílý natolik respektován, že se stal jednou z mála výjimek v nové československé armádě.

Za službu vlasti byl v roce 1931 povýšen dekretem prezidenta republiky do nejvyšší hodnosti armádního generála a po 47 letech ve vojenské uniformě odešel v roce 1935 do výslužby.

Odbojová skupina vznikla v bytě 

Odpočinek mu však nevydržel dlouho a se začátkem nacistické okupace Československa v březnu 1939 se generál Bílý zapojil po boku Aloise Eliáše, Hugo Vojty a Sergeje Vojcechovského (tzv. Rada starších) do protinacistického odboje. Bylo to právě v jeho bytě v pražské Mikulandské ulici, kde byla založena významná protinacistická odbojová organizace Obrana národa, v jejímž čele posléze stanul a které také dal jméno.

O jeho národním cítění a smyslu pro povinnost vypovídá i fakt, že při zakládání Obrany národa ho ani nenapadlo vymluvit se na vysoký věk (67 let) a vyhnout se výkonu tak nebezpečné funkce. Přitom v roce 1933 při reorganizaci armády odmítl nabízenou funkci náčelníka hlavního štábu, protože se v jednašedesáti letech považoval za příliš starého.

Vydržel všechno trýznění 

Obrana národa byla trnem v oku nacistickému Německu, které se snažilo odbojovou organizaci jakkoliv potlačit a zničit. Po větších zásazích gestapa proti Obraně národa žil od konce roku 1939 generál Bílý v ilegalitě.

„Skrýval se jen těžko. I se změněným zevnějškem, pro svoje typicky vojenské vystupování a jako známý a oblíbený velitel, byl často poznán,“ vzpomíná generálova manželka Jana Bílá.

Přestože se Josef Bílý schovával, byl 14. listopadu 1940 zatčen gestapem v Chlumu u Třeboně, uvězněn v Praze na Pankráci a poté v Terezíně. „Byl zrazen a zatčen. Ačkoliv byl v té době stár 68 let, vydržel všechno trýznění gestapa a neprozradil vůbec nic,“ doplňuje jeho žena. Dne 28. září roku 1941, pouhý den po nástupu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, byl Josef Bílý spolu s dalšími odsouzen k trestu smrti.

„Psi, palte!“ Vykřikl před popravou

Reinhard Heydrich pak ve zprávě nadřízeným napsal „… Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“

Trest smrti byl vykonán ještě týž den večer v jízdárně dělostřeleckých kasáren v Praze-Ruzyni. Poslední slova generála Josefa Bílého byla: „Ať žije Československá republika! Psi, palte!“ Dnes je na tomto místě, kde byla popravována elita národa, umístěna pietní deska, která připomíná všech 247 popravených včetně generála Josefa Bílého.

„I dnes se skláním před odvahou svého prastrýce, který jako jeden z mála Čechů chápal, že v určitých chvílích se bojovat prostě musí, a to za každou cenu,“ doplňuje s úctou prasynovec Mgr. Karel Bergl, který se spolu se Zdeňkem Bílým a RNDr. Tomášem Raiterem stará o odkaz generála Josefa Bílého.

CO BYLA ODBOJOVÁ ORGANIZACE OBRANA NÁRODAObrana národa (ON) byla vojenská protinacisticky zaměřená odbojová organizace, která vznikla v březnu 1939, krátce po podpisu Mnichovské dohody a zahájení německé okupace ČSR.
Konečným cílem ON byla obnova demokratické Československé republiky v předmnichovských hranicích.
Primární cíl, vyvolání a řízení všeobecného povstání proti okupační moci, se brzy ukázal jako nerealizovatelný. ON se proto orientovala spíše na zpravodajskou činnost a drobné sabotáže a diverze.
K dalším dílčím činnostem ON patřilo zajišťování spojení s exilovou vládou v Londýně a převádění osob do zahraničí.
Během své existence byla cílem několika zásahů německých bezpečnostních složek, jejichž výsledkem byla postupná likvidace všech jejích struktur.
V závěru války byla ze zbytků ON vytvořena velitelství Alex a Bartoš, která se významně podílela na Pražském povstání.

Příběh pamětníkaCílem cyklu Příběh pamětníka je připomenout nedávnou minulost formou svědectví a krátkých příběhů pamětníků, které se vážou k důležitým momentům 20. století.
Tento díl vznikl ve spolupráci s příbuznými a příznivci generála Josefa Bílého, kteří se starají o zachování jeho odkazu a snaží se o připomenutí velikosti tohoto zčásti zapomenutého muže množstvím různých aktivit. Mezi poslední aktivity patří získání čestného občanství Prahy 1, které gen. Josef Bílý obdržel koncem roku 2017.