Do první světové války narukovalo mezi devíti miliony rakousko-uherských vojáků také 1,4 milionu mužů z českých zemí. Kolik se jich z boje už nikdy nevrátilo? O tom se diskutuje dodnes. Správné určení počtu padlých komplikuje navíc fakt, že v českých zemích žila vedle Čechů i početná skupina českých Němců. A nejen jich.

První kvalifikovanější odhady padlých českých vojáků byly podle Petra Mazoucha z katedry ekonomické statistiky Fakulty informatiky a statistiky VŠE zveřejněny v roce 1924 spolu s výsledky prvního poválečného sčítání lidu, které se konalo 15. února 1921. Tehdejší statistici při nich vycházeli z rozdílu mezi počtem osob zjištěným při sčítání v roce 1910 a v roce 1921. Tento rozdíl byl vedle přirozené úmrtnosti a porodnosti přičítán také migraci a válečným ztrátám.

"K přesnějším odhadům se dostal až demograf Vladimír Srb, který odhadnul nejen válečné ztráty přímé, tedy na bitevním poli, ale i potenciální ztráty vzniklé počtem nenarozených dětí a obecně zvýšením úmrtnosti civilního obyvatelstva," uvádí Mazouch.

Ubylo přes 900 tisíc lidí

Podle výpočtů Vladimíra Srba činil u nás počet padlých během války 1914 až 1918, neregistrovaných v civilních matrikách, zhruba 300 tisíc osob. Mnohem vyšší však byly reprodukční ztráty: v důsledku války klesala sňatečnost, porodnost a zvyšovala se úmrtnost. Celkem lze demografické ztráty za první světové války v českých zemích vyjádřit číslem 910 tisíc osob. Zejména poklesem plodnosti válka způsobila rozkolísání do té doby pravidelné věkové struktury obyvatelstva, v níž vznikl několikaletý hluboký zářez, patrný ještě na počátku 21. století.

Ne všichni ale se Srbovým závěrem, který běžně citují i další autoři, beze zbytku souhlasí. Konkrétně Petr Mazouch snižuje odhad počtu padlých Čechů zhruba o sto tisíc, na 200 tisíc osob. Mimo jiné se přitom odvolal na počet vdov, zjištěných při poválečném sčítání lidu. "Pokud dochází v populaci proti jinému sledovanému období k vyšší úmrtnosti mužů než žen, musí zde nastat situace nárůstu počtu vdov, které zůstanou po manželech, kteří ve sledovaném období zemřou. Z toho důvodu jsme využili jako podpůrný odhad také vývoj počtu vdov podle věku mezi sčítáními 1910 a 1921," uvedl Mazouch.

Dalším podpůrným zdrojem při zjišťování objemu ztrát byly vojenské matriky a databáze z nich vycházející. Vojenský historický archiv má v současnosti k dispozici dvě kartotéky padlých v 1. světové válce. Už zveřejněnou kartotékou je takzvaná bílá kartotéka padlých a nezvěstných, která obsahuje více než 180 tisíc konkrétních záznamů. Tato databáze vznikla po válce z vojenských úmrtních matrik a dalších dokumentů vojenské správy, její autoři si však nedělají nárok na to, že by jejich práce byla kompletní.

Kromě bílé kartotéky existuje i takzvaná kartotéka zelená, která byla podobně jako bílá dodatečně sestavena po válce na základě pramenů jako vojenské úmrtní matriky, soudní prohlášení za mrtva, a jiných dokumentů vojenské správy. Vojenský historický archív vytváří na podkladě této kartotéky soupis padlých či nezvěstných příslušníků rakousko-uherské armády v 1. světové válce, pocházejících z území bývalého Československa (Čechy, Slováky, Němce, Rusíny, Maďary a další).

"Dalšími demografickými daty, která nám mohou pomoci odhadnout počet padlých, jsou struktura obyvatelstva ze sčítání lidu v letech 1910 a 1921, a počet a věková struktura vdov v období obou sčítání," podotýká Mazouch.

Počty zemřelých v jednotlivých generacích jsou v letech 1911 až 1920 k dispozici pouze z civilních matrik, řada událostí chybí, a vůbec nejsložitější je z hlediska evidence otázka migrace, tedy sledování počtu přistěhovalců a vystěhovalců na určitém území. "Pro období 1. světové války platí, že počet neevidovaných zemřelých je podstatný zejména pro muže, migrace se týká obou pohlaví srovnatelně," zmiňuje Mazouch.

Když začala válka, bylo jim 19...

Ročníkem, v němž mezi lety 1910 a 1921 mužů opravdu výrazně ubylo, byl ročník 1895. Zatímco k 31. prosinci 1910 žilo těchto mužů na území českých zemí 105 658, k 31. prosinci 1920 jich zůstalo jen 78 596. Rozdíl tedy činil 27 062 mužů, přičemž přirozenou smrtí zemřelo podle záznamů v civilních matrikách jen 6 357 mužů. Zbývajících bezmála 21 tisíc zmizelých mužů ročníku 1895 pak má, pomineme-li nezaevidované stěhování, na svědomí právě válka.

Podle Mazoucha skutečně platí, že ty ročníky, které vykazují největší úbytek podle údajů ze sčítání lidu, korespondují s ročníky, jež mají podle dostupných pramenů nejvyšší podíl mezi padlými vojáky v rakousko-uherské armádě.

"Celkové hodnoty hovoří o tom, že v ročnících 1865 až 1900 chybí mezi lety 1910 a 1920 přes 272,6 tisíce mužů a pouze zhruba 77,5 tisíce žen. Tak výrazný rozdíl v žádném z předchozích sledovaných období nenajdeme (pro ilustraci, v ročnících 1855-1890 ubylo mezi lety 1900 a 1910 přibližně 131 mužů a 118 tisíc žen). Je tedy zřejmé, že v případě období od roku 1910 do roku 1920 muselo dojít u mužů k velkému množství úmrtí nezaznamenaných v civilních matrikách, protože v předchozích dekádách, které nepostihl žádný válečný konflikt, byl rozdíl mezi chováním mužů a žen výrazně menší," popisuje Mazouch.

O sto procent víc mladých vdov

Úvahu o počtu "nezaznamenaných událostí" se pak statistik pokusil opřít také o informaci o počtu vdov. Podle statističky Ludmily Fialové bylo v roce 1910 ženatých přibližně 53 procent mužů v českých zemích. Tuto strukturu by podle ní měl tedy repektovat i počet padlých. Celkový počet vdov vzrostl mezi sčítáními o přibližně 85 tisíc. Ve věku do 60 let, což je věková skupina, která by měla odpovídat věku padlých vojáků, činil tento nárůst 63 tisíc.

"Největší nárůst vdov je ve věkových skupinách mezi 30 a 39 lety a mezi 40 a 49 lety. U věkové skupiny do 29 let je sice nízký absolutní nárůst, ale relativně se tento počet zvýšil o 100 procent," uvádí Mazouch.

Celkové hodnocení výsledků podle něj ukazuje, že Srbův předpoklad Srba o 300 tisících padlých je spíš nadhodnocený. "Počet padlých s největší pravděpodobností nedosahoval hodnoty 300 tisíc, ale spíš 200 tisíc, která je více v souladu s dostupnými daty. Deficit mužů by v takovém případě korespondoval přibližně s výsledky pro ženy. Také počet vdov by byl v takovém případě v souladu s výše uvedenými předpoklady (nárůst počtu vdov celkově o přibližně 100 tisíc a po odečtení znovu provdaných a zemřelých asi o 60 až 65 tisíc vdov)," uvádí Mazouch.

I tak ale podle dat Českého statistického úřadu platí, že 1. světová válka byla od roku 1785 - až do 90. let 20. století - jediným víceletým obdobím, v němž v českých zemích docházelo k přirozenému úbytku obyvatelstva.