Historie

Nejslavnější vrah historie? Před 130 lety začalo řádění Jacka Rozparovače

31. srpen 2018 četba na 12 minut
Kresba Jacka Rozparovače

Kresba Jacka Rozparovače

Foto: Polize Gazette; Wikimedia

Jméno Jack Rozparovač dodnes vyvolává mrazení v zádech. Zřejmě nejslavnější sériový vrah na světě nebyl nikdy dopaden. Dosud není jasný skutečný počet jeho obětí. Policii se v dopisech vysmíval a dopadení často unikl jen o vlásek. Vydejte se po krvavých stopách brutálního zabijáka do viktoriánského Londýna roku 1888.

FOTOGALERIE

Dopis „Drahý šéfe“ vrah zaslal Centrální zpravodajské agentuře Policejní fotografie těla Mary Jane Kellyové Ilustrace z médií

Případ Jacka Rozparovače je dodnes zahalen rouškou tajemství. Není proto divu, že se okolo jeho osoby objevuje řada legend a konspiračních teorií. Jistotou je, že v londýnské čtvrti Whitechapel policie mezi dubnem 1888 a únorem 1891 objevila celkem jedenáct zavražděných žen.

S tajemným vrahem je na základě podobného způsobu provedení nejčastěji spojováno pět obětí, označovaných často jako „kanonická pětice“, zavražděných mezi 31. srpnem a 9. listopadem roku 1888. Podle některých badatelů však mohl mít na svědomí až desítky mrtvých, a to nejen na území Whitechapelu, ale i v jiných částech Londýna nebo dokonce celé Anglie.

„Ačkoli je nejčastěji udávaný počet pěti obětí, nemělo by se zapomínat, že jde o číslo založené na prohlášení komisaře metropolitní policie Melvilla Macnaghtena z roku 1894 a v žádném případě nejde o definitivní počet,“ uvádí historik Richard Jones specializující se na případ Jacka Rozparovače.

Brutální řádění začíná

Budeme-li se držet oficiálně uznávané teorie, začíná náš příběh okolo čtvrté hodiny ranní v pátek 31. srpna 1888. Policejní konstábl John Neil si na obchůzce whitechapelskou ulicí Buck‘s Row (dnešní Durward Street) v jedné z postranních uliček všiml ležícího těla ženy, která byla později identifikována jako 43letá prostitutka Mary Ann Nicholsová.

Po bližším pohledu spatřil hlubokou řeznou ránu na krku, která téměř oddělila hlavu od těla, a pomuchlané oblečení v dolní části těla. Na místo činu vzápětí dorazil další strážník Jonas Mizen, kterého kontaktovala dvojice vozků Charles Cross a Robert Paul.

Podle výpovědi obou mužů objevili ležící ženu jen krátce před příchodem konstábla Neila. V tmavé uličce však nezaregistrovali smrtící ránu a usoudili, že žena možná jen „přebrala“ a usnula na ulici. Pouze urovnali vykasanou sukni aby ochránili její důstojnost a odešli hledat policistu.

Vraždu nikdo neslyšel

V těsné blízkosti pracovali v době vraždy na nedalekých koňských jatkách Harry Tomkins, James Mumford a Charles Britten. Všichni tři, stejně jako ponocný Patrick Mulshaw, shodně vypověděli, že nezaslechli žádný křik ani podezřelé zvuky.

„Je obtížné uvěřit, že ke smrtelnému zranění ženy došlo na místě, kde byla nalezena. Pokud by se tak stalo, jen stěží by křikem nevzbudila pozornost sousedství,“ napsal tehdy deník The Times. Pochybnosti o místě vraždy zpočátku podpořil i přivolaný lékař Rees Ralph Llewellyn, podle kterého nebylo v okolí těla dostatek krve.

Teorii však brzy zamítl koroner Wynne Edwin Baxter, podle kterého se krev vsákla do oděvu ženy a stav těla navíc jednoznačně napovídá, že k vraždě muselo dojít jen krátce před jeho nálezem. Podle jeho názoru se vrak v době příchodu Crosse s Paulem musel stále ještě nacházet v těsné blízkosti místa činu.

Kromě smrtelné rány na těle ženy objevil řadu hlubokých ran v břišní oblasti a na pravém boku, dlouhých okolo 15 až 20 centimetrů. Policii se později podařilo zjistit, že mrtvá žena je prostitutka Mary Nicholsová, kterou naposledy spatřila v půl třetí ráno její přítelkyně Emily Hollandová. S vrahem se tak musela setkat jen krátce před svou smrtí.

Vrah unikl

Vraždy nebyly tou dobou na území Londýna ničím neobvyklým. Údiv však vzbudil způsob, jakým k usmrcení Nicholsové došlo. Vrah si počínal chladnokrevně a brutálně, aniž by kdokoli zaslechl jediný výkřik. Tělo ženy přitom nevídaným způsobem znetvořil.

„Na první pohled je udivující, že pachatel unikl odhalení, protože po celém těle musel mít stopy krve. Patrně mu pomohl výskyt jatek v blízkém okolí, takže pohyb člověka s krví na rukou a oblečení nevzbudil žádné podrzření,“ uvedl ve zprávě koroner Baxter.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/3
DALŠÍ ČÁST