Bývalý důstojník ruské vojenské zpravodajské služby (GRU) Sergej Skripal byl v Rusku v roce 2006 odsouzen za špionáž a velezradu, protože údajně působil jako dvojitý agent - přestože měl dodávat výzvědné informace Rusku, pracoval také pro Brity. V roce 2010 byl ale propuštěn a díky výměně agentů mezi Ruskem a Británií se mohl usadit v Anglii.

Čtvrtého března 2018 byl ale on i jeho dcera Julia otráveni v britském městě Salisbury. Podle Britů byla k otravě použita jedovatá látka z kategorie chemických zbraní, nazvaná "Novičok", která pochází z Ruska. Ruská vláda i úřady jakoukoli spojitost odmítly.

Stěžejní ruský opoziční list Novaja Gazeta však přinesl tento týden obsáhlý materiál, v němž cituje policejní a soudní spisy z trestního případu vraždy, která byla spáchána v polovině 90. let s využitím obdobné jedovaté látky, vytvořené v laboratoři ruského režimu.

Expert, který s Novičokem dlouhodobě pracoval, novináře ujistil, že látka, jejíž složení se objevilo v dokumentaci salisburského případu, pochází ze skupiny látek takzvaného "systému Novičok".

Informace o těchto látkách byly po dlouhá léta považovány za státní tajemství. Podle soudu, který v polovině 90. let řešil výše zmíněnou vraždu, neexistuje nikde na světě nic obdobného. Přesto se několik ampulí, obsahujících stovky smrtelných dávek této látky, dostalo do rukou různých kriminálních skupin, včetně teroristických organizací z Čečenska.

"Máme zdokumentováno potvrzení, že trestní stíhání ve věci nezákonné distribuce této látky bylo vedeno jako přísně tajné a že nedošlo k žádnému závěru. Přinejmenším nebyl nijak vážně potrestán člověk, která se podílel na jejím vzniku a později ji podle vyšetřovatelů prodal zločincům. Dál pracoval pro vědecký ústav sloužící ruskému režimu a nyní poskytl coby jeden z tvůrců Novičoku rozhovor ruské státní zpravodajské agentuře pro mezinárodní informace, v němž argumentoval, že Britové mohli otrávit Skripala sami," tvrdí Novaja Gazeta.

Rusko v reakci na britské obvinění uvedlo, že veškerý vývoj chemických zbraní ukončilo v roce 1992 a v roce 2017 zničilo definitivně jejich zásoby. "Na území Ruské federace neprobíhala žádná vědecko-výzkumná činnost pod názvem Novičok," prohlásil stálý zástupce Ruska v OSN Vasilij Nebenzia.

"Žádný program na vývoj a výrobu chemických zbraní v Sovětském svazu ani v Rusku nikdy neexistoval," tvrdil i náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov. Stejně tak mluvčí ministerstva zahraničních věcí Maria Zacharová pro několik televizních stanic zopakovala, že ani v Rusku, ani v bývalém Sovětském svaz nebyly nikdy vyvíjeny chemické látky s přímým nebo kódovým označením "Novičok".

Novaja Gazeta tento týden předložila čtenářům materiály, podle nichž se tato tvrzení nezakládají na pravdě.

Skripalovi předcházela vražda Kivelidiho

"Výpovědi soudních znalců i svědků, stejně jako odborníků, kteří měli nějaký vztah k chemickým látkám patřícím do skupiny Novičok, dosvědčují, že s látkou, která je chráněna státním tajemstvím, se v Rusku pracovalo minimálně do roku 1994. A že se stovky smrtelných dávek této látky dostaly do rukou banditů," uvádí Novaja Gazeta s odvoláním na dokumentaci případu víc než dvacet let staré vraždy, k níž došlo v roce 1995.

Podle dokumentů, které ruský opoziční deník zveřejnil, byl v roce 1995 otráven šéf banky Rosbusinessbank Ivan Kivelidi spolu se svou tajemnicí Zarou Ismailovou. Zdravotními problémy ale začal trpět i Kivelidiho osobní strážce a také většina lidí, kteří se z nějakého důvodu ocitli krátce před vraždou nebo po ní v bankéřově kanceláři - návštěvníci, uklízeči, ale dokonce i osm policistů, kteří se při vyšetřování zúčastnili její prohlídky. Všichni se potýkali se zdravotními potížemi různého stupně závažnosti, a to dokonce ještě tři nebo čtyři dny poté, co byl bankéř otráven.

Jak upozorňuje Novaja Gazeta, šlo o hodně podobnou situaci jako v případě salisburského případu. Také v případě otravy Skripala a jeho dcery zasáhla neznámá látka nejen tyto dvě oběti, ale i policisty, kteří začali případ vyšetřovat. Jeden se dokonce ocitl ve vážném stavu.

Podle opozičního deníku existují i další styčné body: při policejním ohledání Kivelidiho pracoviště se ukázalo, že jed byl ukryt pod gumovou krytkou jednoho ze dvou trubkových šroubků, držících pohromadě kryt sluchátka telefonního přístroje. Krytka měla průměr jen něco málo přes pět milimetrů, muselo tedy stačit jen velmi malé množství jedovaté látky.

Složení této látky zkoumaly nezávisle na sobě tři různé instituce: Kriminalistický ústav ruského ministerstva vnitra, Ústav ekologie a evoluce a Ruská akademie věd. Podle Novoj gazety došly všechny tři k témuž chemickému složení. Akademie věd uvedla, že jde o látku, která patří do třídy vysoce jedovatých sloučenin organického fosforu, používaných při výrobě chemických zbraní. Kriminalistický ústav učinil obdobný závěr s tím, že látka obsahuje ještě fluor.

"Tyto údaje jsme předali odborníkovi v oblasti chemických zbraní Vilovi Mirzajanovovi, který se už dlouho zabývá látkami ze skupiny Novičok a ve své knize zveřejnil jejich složení. Podle jeho názoru látka, která otrávila Kivelidiho, patří do této skupiny," uvedla Novaja Gazeta.

Podle Mirzajanova vytvořil tuto třídu sloučenin talentovaný vědec Pjotr Kirpičev, zaměstnanec Státního technologického ústavu pro organickou syntézu (o tomto ústavu bude ještě řeč). Také Vladimír Uglev, jeden z vědeckých pracovníků, kteří se podíleli na vývoji Novičoku, už dříve uvedl, že "látky této nové skupiny byly vytvořeny ve Státním technologickém ústavu pod Kirpičevovým vědeckým dohledem".

Mirzajanov dále zdůraznil, že určit zemi původu dané látky je v zásadě možné. Při její syntetizaci se totiž používá promotor, chemická látka, která potlačuje nežádoucí procesy. A každá země má svůj vlastní, takže použitý promotor slouží jako svého druhu podpis.

Proč státní agentura měnila titulek?

Deník následně polemizuje s nedávným titulkem už zmíněné státní zpravodajské agentury Ria Novosti. Titulek zněl: "Otrávit Skripala mohli Britové."

Agentura Ria Novosti publikovala pod tímto titulkem na svém webu rozhovor s jedním z vývojářů "Novičoku", profesorem Leonidem Rinkem. Podle Novoj Gazety ale musela do zveřejněného textu rychle sáhnout a změnit jej.

"V původní verzi rozhovoru Rink řekl: ´Novičok není látka. Je to označení celého systému používání chemických zbraní´a dále uvedl, že ´systém zavedený v dobách Sovětského svazu nesl označení Novičok-5. Bez číslovky se název Novičok nepoužíval´," citovala Rinka Novaja Gazeta.

Po zásahu redakce Ria Novostí prý Rinkovo vyjádření najednou vypadalo takto: "Je absurdní mluvit o pojmu Novičok a o projektu s tímto jménem."

Tato nová formulace už totiž neodporovala oficiálnímu stanovisku ruských úřadů, že žádný program ani látka s názvem Novičok neexistuje a že Británie chtěla, slovy ruského ministerstva zahraničí, "rozpoutat bezdůvodnou protiruskou kampaň".

"Rink v rozhovoru přímo řekl, že poté, co chemické programy přešly pod armádní velení, dostaly jména. A že mezi nimi existoval i program s názvem Novičok," uvedla Novaja Gazeta. "Profesor si mohl vzpomenout na mnohem víc překvapivých podrobností o této látce. Vystupoval i v trestním řízení týkajícím se otravy bankéře Kivelidiho a vyšetřovatelům sdělil o Novičoku i o jeho distribuci nemálo," glosoval dále opoziční deník.

Novičok vznikl ve státních laboratořích

Materiály týkající se vraždy Kivelidiho, jimiž Novaja Gazeta disponuje, obsahují mimo jiné protokoly z Rinkových výslechů. Vyšetřování vraždy trvalo několik let a Rinka vyslýchali průběžně od roku 1999 do roku 2006. V té době poskytl vyšetřovatelům řadu podrobných informací, týkajících se nejen zmíněné jedovaté látky, ale i toho, jak se k ní on sám ve státním ústavu dostal a jak ji potom dále rozprodával nebo předával různým osobám spojeným s kriminální činností.

Rink podle deníku pracoval jako vedoucí laboratoře a přední výzkumník pobočky Státního vědecko-výzkumného ústavu organické chemie a technologie, sídlící v uzavřeném městě Šichany v Saratovské oblasti. Pobočka se zabývala vývojem chemických zbraní. Rinkovi kolegové ho považovali za prvotřídního odborníka v oblasti vysoce jedovatých sloučenin, s tím, že "odborníky na jeho úrovni lze počítat na prstech".

Podle vyšetřovacích spisů působil Rink také jako vedoucí už zmíněného Státního technologického ústavu pro organickou syntézu v Šichanách. Šlo údajně o "pracoviště se zvláštním režimem, jehož zaměstnanci museli podepisovat závazek, že nikdy neprozradí státní tajemství týkající se jejich práce v oblasti vysoce toxických látek". Tak tento ústav charakterizoval šéf šichanského oddělení FSB (Federální služby bezpečnosti, hlavní domácí bezpečnostní služby Ruské federace, věnující se kontrarozvědce a vnitřní bezpečnosti Ruska, pozn. red.).

Jeho nadřízení z FSB Saratovské oblasti při vyšetřování zjistili, že v roce 1994 byla ve Státním technologickém ústavu pro organickou syntézu uměle vyrobena "jedovatá látka", kterou někdo dále beztrestně rozprodával. Protože Kivelidi byl otráven právě takovou látkou, začali se vyšetřovatelé zajímat i o Rinka a o to, co se v laboratořích ústavu dělo.

Během Rinkova výslechu byl upřesněn jeden důležitý detail. Odborná chemická analýza prokázala, že látka zajištěná na místě činu, která otrávila Kivelidiho, se shoduje s jedovatou látkou, vyvinutou Rinkovým ústavem. Rink s tímto závěrem souhlasil.

Utajené kšefty s chemickou zbraní

Jak se ale chemická jedovatá látka, chráněná státním tajemstvím, dostala mimo uzavřenou oblast a dokonce do soukromých rukou? Odpověď hledal opoziční deník v obecné situaci, jaká panovala v Rusku v 90. letech. Byla to obtížná doba, o to obtížnější pro ty, kdo pracovali v uzavřených městech na tajných státních projektech. V zakázaných zónách chyběly peníze a zaměstnanci často propadali zoufalství, snažili se přežít, jak se dalo.

Bývalý gubernátor Saratovské oblasti Dmitrij Ajackov dosvědčil, že se setkal s rozhořčenými pracovníky Státního technologického ústavu pro organickou syntézu, kteří už dlouhou dobu nedostali plat. "Při jednom setkání v ústavním klubu jedna z žen pohrozila, že natře vchod do sídla oblastní správy jedovatou látkou. Díky tomu jsem získal představu, jaký druh látek se v ústavu vlastně vyvíjí," uvedl Ajackov.

Byl tohle důvod, proč Rink odprodal část ampulí se smrtelně nebezpečnou substancí?

Podle Novoj Gazety u výslechu vysvětloval, že ho k tomu nejdřív donutil jeho známý jménem Rjabov. Rink mu prý vydal jed ze strachu, protože věděl, že jeho známý je ve spojení s organizovaným zločinem.

"Rjabov nejdřív tvrdil, že ho potřebuje pro psa, ale pak mi řekl, že je to nejen pro psa, ale i pro člověka. Začal mi vyhrožovat. Bál jsem se ho, protože jsem věděl, že se stýká s kriminálními živly... Souhlasil jsem, že mu tu látku opatřím," uvedl Rink při policejním výslechu.

Hráz se otevřela a ampule s jedem se začaly dostávat do rukou dalších pozoruhodných lidí. Na jaře roku 1995 jich pár získal lotyšský občan Artur Talanov, prý na sebeobranu. Talanov ale udělal chybu, protože se později zúčastnil se samopalem přepadu bankovního vozu, který převážel hotovost z poboček bankovní sítě Hansabank, působící v Estonsku, v Litvě a v Lotyšsku. Při přepadení došlo k přestřelce, Talanov dostal kulku, zůstal částečně ochrnutý, a navíc se dostal do rukou policie.

A právě jeho výslech dovedl vyšetřovatele Kivelidiho vraždy i k muži, jenž se stal nakonec hlavním obžalovaným: ke Kivelidiho starému známému Vladimiru Chucišvilimu. Ten byl také za tuto vraždu odsouzen, protože byl podle policistů v Kivelidiho kanceláři sám v době, kdy mohl do telefonního sluchátka umístit jed.

Chucišviliho obhájce ale trval na tom, že dveře kanceláře byly otevřené a na jeho klienta viděla jak sekretářka, tak návštěvníci banky. Navíc by na umístění smrtelné dávky jedu pod gumovou krytku telefonu potřeboval přinejmenším silné gumové rukavice a respirátor. Soud však tyto argumenty nevyslyšel.

Víc štěstí měl naopak Rink: V roce 2004 bylo jeho trestní stíhání pro nelegální výrobu, skladování, přepravu a prodej jedovatých látek zastaveno. Agentura Novaja Gazeta se ho pokusila v souvislosti s přípravou svého materiálu kontaktovat, ale nebyla úspěšná.