Historie

Oběti dobývání vesmíru: americké Apollo 1 se změnilo v ohnivou výheň

14. květen 2018 četba na 11 minut
Posádka Apollo 1 - Grissom, White, Chaffee

Posádka Apollo 1 - Grissom, White, Chaffee

Foto: wikimedia.org/NASA

Každý pokrok je lemovaný řadou více či méně fatálních porážek a selhání. Nejinak je tomu i u vesmírného výzkumu, který si vyžádal celou řádku mrtvých. V druhém díle se zaměříme na oběti amerického kosmického programu. Přestože na rozdíl od Sovětského svazu dbali Američané více na bezpečnost, ani jim se nevyhla řada přehmatů a poruch, které skončily tragicky. 

FOTOGALERIE

Raketa Starn V, která byla určená jako nosič pro vesmírnou loď Apollo Dvojitý systém dveří Apolla 1, který znemožnil jejich rychlé otevření Kabina Apolla 1 zničená požárem

Nedotažená konstrukce Apolla 1 

Kdy: 27. ledna 1967

Kde: USA

Počet obětí: 3

Poté, co americký prezident John Fitzgerald Kennedy (1917 – 1963) vyhlásil 25. května 1961 národním cílem přistání lidí na Měsíci a jejich bezpečný návrat na Zem do konce desetiletí, odstartoval nevyhlášený závod mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o dobytí Měsíce.

Američany měl na Měsíc dostat ambiciozní program Apollo. S kosmickou lodí Apollo však byly bylo od samotného počátku mnoho problémů. Její vývoj a konstrukce byla po podezřelých zákulisních jednání přiklepnuta společnosti North American Aviation. Ta sice neměla žádné zkušenosti s vývojem kosmické lodi, ale měla za sebou mocného ochránce v osobě tehdejšího ředitele NASA Jamese Webba (1906 – 1992).

Podle toho také vypadala její konstrukce, která byla nedotažená. Kabina byla plná hořlavých materiálů, jako je nylon a suchý zip. Všude se také nacházely nezakryté neuchycené kabely, které byl spojené pouze izolační páskou a volně se třely o sebe. Nevyhovující byla i konstrukce vstupního průlezu, která znemožňovala rychlou evakuaci. Mnoho úprav se navíc provádělo na poslední chvíli.

Na 21. února 1967 byl naplánovaný simulovaný start lodi Apollo 1 s nácvikem jejího nouzového opuštění, který měl předcházet prvnímu pilotovanému letu. Kosmická loď byla umístěna na vrcholu rakety Saturn 1B vztyčené na startovací rampě LC 34 amerického kosmodromu na mysu Canaveral na Floridě. Raketa nebyla naplněna palivem, proto ani nebyly v pohotovosti záchranné složky.

Posádka ve složení Virgil Grissom (1926 – 1967), Edward White (1930 – 1967) a Roger Chaffee (1935 – 1967) byla uzavřena v kabině, která byla z důvodů testování případné netěsnosti natlakovaná čistým kyslíkem na 110 procent atmosférického tlaku.

V 11:30:50 místního času došlo ke zkratu, který okamžitě zapálil extrémně hořlavý kyslík. Po deseti sekundách Chaffee hlásil řídícímu středisku: „Požár! Máme požár na palubě“. Grissom a White se mezitím marně snažili otevřít poklop. V 11:31:16 místního času se Chaffee ozval naposledy: „Máme tady hrozný požár! Dostaňte nás odtud! Hoříme!“ Pak se spojení přerušilo.

Technikům se podařilo průlez vypáčit až za dlouhých pět minut. Uvnitř však již nalézají pouze ohořelá těla. Oficiální zpráva NASA hovořila o tom, že se posádka udusila zplodinami a před smrtí netrpěla.

Destrukce kabiny však vypovídala o nepředstavitelné hrůze, kterou museli zažívat v posledních vteřinách svého života. Interiér kabiny pokrývala vrstva seškvařené umělé hmoty a popela. Mnoho kabelů se zcela vypařilo, přístroje shořely nebo popraskaly. To je také důvod, proč se nikdy nepodařilo přesně lokalizovat místo vzniku požáru.

Až smrt tří astronautů přinutil výrobce a NASA provést taková opatření, aby se situace nemohla opakovat. Z kabiny byly odstraněny všechny hořlavé materiály, byla přepracovaná konstrukce otevírání vstupního průlezu a čistě kyslíková atmosféra velitelského modulu byla nahrazena směsí 60 procent kyslíku a 40 procent dusíku. Prvním pilotovaným letem programu Apollo se stalo až Apollo 7 dne 11. října 1968.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/3
DALŠÍ ČÁST