Historie

Od legendární velké vlakové loupeže uplynulo 55 let, pojí se s ní i slavná jména

8. srpen 2018 četba na 14 minut
U tohoto mostku přeložili lupiče peníze z poštovního vozu na připravená auta

U tohoto mostku přeložili lupiče peníze z poštovního vozu na připravená auta

Foto: ČTK/PA/PA

Zřejmě nejslavnější vlaková loupež v dějinách se odehrála dne 8. srpna 1963 na trati mezi Glasgowem a Londýnem. Šestnáctičlenný gang lupičů přepadl královský poštovní vlak a ukradl 2,6 milionu liber, uložených ve 128 pytlech o celkové hmotnosti 2,5 tuny. V celém případu figurovala i některá slavná jména.

FOTOGALERIE

Diesel-elektrická lokomotiva se stala svědkem dramatu U tohoto mostku přeložili lupiče peníze z poštovního vozu na připravená auta Velká vlaková loupež se odehrála 8. srpna 1963

Plán loupeže se zrodil poté, co pracovník pošty, přezdívaný Ulsterman, vyzradil gangu podrobnosti týkající se trasy, kudy vlak s obrovským množstvím hotovosti pojede.

Ulstermanova totožnost zůstala mimochodem pozdějším vyšetřovatelům případu utajena a ještě při padesátém výročí loupeže před pěti lety se jen spekulovalo o tom, kdo by to mohl být. Až v roce 2014 prozradil hlavní mozek celé akce, lupič Gordon Goody, že tajemným informátorem byl ve skutečnosti třiačtyřicetiletý poštovní zřízenec Patrick McKenna z Belfastu, který v té době žil v Islingtonu v severním Londýně. Goodymu a jeho nejbližšímu komplici Busteru Edwardsovi ho prý představil londýnský advokát Brian Field, jenž se rovněž zapojil do plánování loupeže. 

Goody s Edwardsem se pak s McKennou počátkem roku 1963 celkem čtyřikrát sešli a získali od něj podrobný vhled do toho, jak poštovní vlak funguje. Na základě jeho informací pak oba lupiči sestavili celou bandu, do níž přizvali jako další pomocníky Bruce Reynoldse, Ronnieho Biggse (později nejslavnějšího člena celého gangu), Charlieho Wilsona a Roye Jamese.

Loupež naplánovali původně na 7. srpna, ale právě McKenna je údajně přesvědčil, ať ji ještě o den posunou, protože věděl, že o den později poveze vlak hotovosti mnohem víc. 

V té době už patřili do party také členové jiného londýnského gangu zvaného South Coast Raiders (lupiči jižního pobřeží). Tato skupina zahrnovala Tommyho Wisbeyeho, Boba Welcha a Jima Husseyho, kteří už měli zkušenosti s vykrádáním vlaků, a dále Rogera Cordreyho - muže, který byl odborníkem na traťovou signalizaci a věděl, jak zmanipulovat návěstidlo tak, aby ukazovalo "Stůj".  Celá banda nakonec čítala šestnáct mužů.

Akce vyšla, byť ne bezchybně

Poštovní vlak se vydal na cestu ve středu 7. srpna 1963 v 18:50 ze stanice Glasgow Central a jeho cílovou stanicí bylo nádraží Euston v Londýně, kam měl dorazit následujícího rána ve 3:59. Vlak, jenž táhla anglická diesel-elektrická lokomotiva D326, sestával z 12 vozů a vezl 72 poštovních pracovníků, kteří během cesty třídili poštu.

Ta byla naložena do vlaku už v Glasgow, a pak dál přibývala během zastávek a také ze sběrných míst na trati, kam místní poštovní zřízenci zavěsili poštovní pytle na vysoko umístěné háky, odkud je vlakový personál sbíral do speciální sítě. Současně vyhazoval z vlaku roztříděnou poštu podle místa určení. Tento výměnný proces umožňoval lokální distribuci pošty bez toho, aby souprava musela příliš často zastavovat, a nabírala tak zpoždění. 

Peníze se vezly v druhém vagóně za lokomotivou. Obvykle vlak převážel kolem 300 tisíc liber, ale v den loupeže v něm bylo mnohem víc - zhruba mezi 2,5 a třemi miliony liber.

Cordrey zastavil soupravu brzy ráno 8. srpna pomocí falešně nastaveného červeného znamení "Stůj" na opuštěném místě mezi městečky Cheddington a Leighton Buzzard v buckinghamském hrabství. Když se nějakou dobu po zastavení nic nedělo, poslal osmapadesátiletý strojvůdce Jack Mills svého pomocníka, šestadvacetiletého Davida Whitbyho, aby zjistil, co se stalo. Whitby slezl z lokomotivy a pokusil se zavolat na správu železnice pomocí traťového telefonu, ale všiml si, že kabely od telefonního vedení jsou přeřezané. Šel to sdělit strojvůdci, když ho náhle zezadu strhl a přemohl jeden z loupežníků.

Mills mezitím čekal na Whitbyho návrat. Místo jeho pomocníka však vyšplhali na lokomotivu lupiči a vtrhli do strojvůdcovy kabiny z obou stran. Tady vznikl první problém. Mills se odmítl vzdát a pustil se s prvním ze zlodějů do rvačky. Ta však měla krátké trvání, protože další člen gangu udeřil strojvůdce okamžitě zezadu železnou tyčí do hlavy a napůl ho omráčil. Všeobecně se předpokládá, že tímto útočníkem byl bývalý boxer Ronald "Buster" Edwards (v roce 1988 vznikl o tomto lupiči životopisný film "Buster", v němž ho ztvárnil zpěvák a herec Phil Collins).

Ani David Whitby, ani Jack Mills bohužel vlakovou loupež dlouho nepřežili. Mills se sice vyléčil ze svého zranění hlavy, ale už nikdy se nevrátil na lokomotivu a o pouhých sedm let později zemřel na leukémii. Whitby ho přežil jen zhruba o rok - osm let po loupeži podlehl ve svých 34 letech srdečnímu infarktu.

Ostatní lupiči rychle odpojili lokomotivu a vagón s penězi od zbytku vlaku. Plán byl takový, že banda převeze lokomotivu i s vagónem na předem vybrané místo u železničního mostku číslo 127 (takzvaného mostu Bridego, dnes známého jako mentmorský most), kde přeloží peníze z vlaku na připravený náklaďák a další dvě auta parkující pod mostem.

Millse za tímto účelem vystřídal v lokomotivě jiný strojvůdce, kterého si banda předem najala. Šlo o muže, jehož členové bandy později označovali jako Stana Agateho nebo Petera, a byl to známý Ronnieho Biggse. Jenže se ukázala další potíž - přestože byl Agate mnohaletým strojvůdcem, měl zkušenosti pouze se staršími lokomotivami a diesel-elektrickou lokomotivu nebyl schopen ovládat. K řídícímu pultu tak byl znovu povolán zraněný Mills, jenž byl pod pohrůžkou dalšího násilí donucen odvézt lokomotivu až k danému místu, vyznačenému velkou bílou plachtou napnutou mezi stožáry u trati. Agate a Biggs pak už dostali jen úkol pomoci při překládce peněz z vlaku do náklaďáku.

Celkem bylo z vlaku vytaženo 128 pytlů s penězi o celkové hmotnosti 2,5 tuny, které byly během patnácti až dvaceti minut přeloženy na nákladní vůz. Do třiceti minut od chvíle, kdy loupež začala, zmizel gang i s penězi v nedaleké hospodářské usedlosti Leatherslade, kde si lup rozdělil. Kromě nákladního vozu Austin Loadstar použili spiklenci za účelem zmatení stop i dva vozy Land Rover, oba s poznávací značkou BMG 757A. 

Odhaduje se, že lupiči ukradli víc než 2,6 milionu liber, což by dnes představovalo asi víc než 1,3 miliardy korun. Většina z uloupených peněz se už nikdy nenašla.

Lupiči za mřížemi i na útěku

Přestože se lupiči snažili nic nezanedbat, prvního z členů bandy měla policie už šest dnů po loupeži. Šlo o už zmíněného specialistu na traťovou signalizaci Rogera Cordreye, původní profesí květináře. K jeho zadržení přispělo, že si pronajal garáž na ukrytí jednoho z aut použitých při loupeži a ke své smůle si nevybral správného pronajímatele - garáž mu totiž pronajala vdova po policistovi. Byl odsouzen na dvacet let, po odvolání mu byl trest snížen na čtrnáct let. Propuštěn byl už v roce 1971, poté se vrátil k obchodování s květinami. 

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST