Angelu Merkelovou jsem nevolila, ale rozhodnutí její vlády v dramatické situaci uprchlické krize na počátku září 2015 jsem přivítala. Přitom zdůrazňuji, že nešlo o její osobní rozhodnutí. Iniciativa vyšla od rakouského kancléře Wernera Faymanna, jehož země hraničí s Maďarskem, tehdy postiženým humanitární krizí následkem náhlého masového příchodu uprchlíků.
V Německu podpořily jeho iniciativu všechny strany vládní koalice. Angela Merkelová se stala personifikací tohoto rozhodnutí pouze proto, že je kancléřkou daleko větší země, než je Rakousko, přijímající tomu odpovídající větší počet uprchlíků. Kdyby se všechny země EU postaraly stejnou mírou o milion uprchlíků, připadlo by na Německo pouhých 180 000 osob.
Kritici nenabízejí řešení
S rozhodnutím jsem souhlasila stejně jako velká část německé veřejnosti ze tří důvodů: zaprvé odpovídá mezinárodněprávním závazkům konvence OSN z roku 1951 o právním postavení uprchlíků, považujícím uprchlické krize za mezinárodní záležitost a požadujícím mezinárodní spolupráci při pomoci postiženým.
Zadruhé je povinností německých vlád dodržovat ústavně zakotvená práva každého přicházejícího uprchlíka na individuální azylové řízení. Třetím důvodem bylo uplatnění morálně humanitárních hodnot při jednání německého státu s každým člověkem, a tedy nejen s vlastními občany.
Důležitým výrazem vysoké míry podpory vládě bylo i ojediněle široké spektrum dobrovolníků, kteří dodnes aktivně přispívají k řešení každodenních problémů, vzniklých příchodem uprchlíků.
Postoj vlády Angely Merkelové je samozřejmě také kritizován. Argumenty se neliší od kritiky ozývající se i v jiných zemích, ale v mých očích nejsou přesvědčivé. Především kritici nenabízejí praktické návrhy, jak jinak by bylo možné momentální situaci řešit. Obvykle se totiž omezují na vágní volání po zajištění hranic proti přicházejícím, aniž by osvětlovali prostředky, jak toho dosáhnout.
V Německu se kritici rekrutují ze tří různých částí společnosti. Na prvním místě jde o uvážlivé občany, kteří se obávají následků příchodu ojediněle velkého množství cizinců. Vedle nich se ozývají již známé hlasy více či méně rezolutních kritiků přistěhovalecké politiky a vývoje tzv. multikulturních států vůbec.
Nejostřeji však dnes proti vládě vystupují stoupenci myšlenky, že Evropa je ohrožena tzv. islamizací a že uprchlická krize je pouhou intrikou islamistů na cestě k tomuto cíli. Ani zde nejde o reakci na existující konkrétní situaci, nýbrž o ideologii, jejímž kánonem je mezinárodní bestseller autorky publikující pod pseudonymen Bat Ye'or, který vyšel v roce 2005 pod titulem Eurabia: The Euro-Arab Axis (srovnej www.eurabia.cz).
Nejlepší alternativa pro demokraty
Oproti všem těmto kritickým hlasům považuji pozici Angely Merkelové za lepší alternativu pro demokraty všech odstínů. Proti ní nemluví skutečnost, že se lidé následků současného vývoje obávají – který rozumný člověk by se neobával? Kolektivistické výroky osočující osoby prchající z rozvrácených států ale nejsou nápomocné. Ani odkazy na každodenní potyčky mezi německými politiky nejsou argumentem proti ní, protože konflikty jsou odjakživa konstitutivním elementem každé demokracie.
Angela Merkelová se osvědčila jako pragmatická politička, což se jí daří i nyní. Já osobně ji však obdivuji především z jiného důvodu: jako jednu z mála státníků, kteří nejen mluví o tzv. evropských hodnotách, ale i podle nich jednají.
Její postoj považuji za výraz věrnosti nejen zákonům a mezinárodněprávním závazkům, ale i dnes běžně pošlapávaným humanitárním zásadám. Protože právě v nich vidím jedinou schůdnou cestu jak řešit politické problémy dnešního globalizovaného světa, jsem přesvědčena, že Angele Merkelové jednou připadne místo mezi velkými evropskými státníky, byť v budoucnu třeba narazí i na další velké obtíže a problémy.