Historie

Paganinimu jeho Pražané nerozuměli. Mysleli si, že se spolčil s ďáblem

5. březen 2018 četba na 25 minut
Niccolò Paganini

Niccolò Paganini

Foto: Wikimedia/public domain

„Cizí panáček pak na jeviště šel, hopsal podivně jak panští služebníci. Jako posedlý hrál, skákal, vyváděl – ještě ocas mít, měl bys ho za opici.“ Takhle si zpívali diváci po koncertě geniálního houslisty Niccola Paganiniho, který na počátku 19. století procestoval se svým uměním celou Evropu. Roku 1828 se dostal do Prahy - a jaké ponížení a ústrky tady zažil, o tom je následující příběh.

K prvnímu kontaktu italského houslisty, kytaristy a skladatele Niccola Paganiniho s Čechami, respektive s Čechy, došlo v roce 1796, kdy jako čtrnáctiletý zavítal se svým otcem do Milána. Tehdy mu kromě mnoha jiných rádců dal pár hudebních lekcí také dvorní autor arcivévody Ferdinanda a ředitel milánského orchestru, renomovaný houslista Václav Pichl, původem z jihočeské Bechyně.

Trvalo však ještě další tři dekády, než Paganini zavítal do českých zemí osobně. Stalo se tak po několika neúspěšných pokusech rakouského kancléře Klementa Václava Metternicha přivést největšího houslového virtuosa všech dob do Vídně a Prahy.

FOTOGALERIE

Portrét mladého Paganiniho Niccolò Paganini - dobová karikatura František Ondříček

Skrze svého příbuzného, rakouského velvyslance v Římě hraběte Aloise Václava Kounice, Metternich marně zval Paganiniho už v létě roku 1817. Umělec o cestě uvažoval, ale jeho plány zhatilo úporné střevní onemocnění, které ho v Římě upoutalo na lůžko na dlouhých devět měsíců.

Totéž se opakovalo v roce 1823, kdy si janovský rodák naplánoval jarní turné po Alpách. I tentokrát skončil jako lazar a nemoc se s ním táhla až do druhé poloviny následujícího roku.

Paganini byl týraný člověk, neustále se vracející střevní choroba ho deprimovala a vysilovala. Diváci si však jeho zasmušilý výraz, bledou tvář a vyzáblou, nahrbenou postavu leckdy vysvětlovali špatně – ve spojení s talentem, který mu byl dán, ho považovali za spolčence pekla.

Turné na rozloučenou

Znovu se Niccolò dal dohromady až v roce 1825, kdy se mu ze vztahu s pěvkyní Antonií Bianchi narodil syn Achille Ciro Alessandro. Nikdy se však neoženil a s Achillovou matkou se časem přestal stýkat. Od šestadvacátého roku podnikal turné po svých oblíbených městech v Itálii. Bylo oznámeno, že jde o koncerty na rozloučenou, což je sice osvědčený reklamní trik, v Paganiniho případě však opravdu nebyl vyloučen předčasný konec.

Italská vystoupení měla na jeho zdraví zhoubný vliv. Z medicínského hlediska byl ostatně tento člověk úplná troska: kromě křečí v žaludku trpěl priapismem neboli bolestivou erekcí a rovněž Marfanovým syndromem, jemuž se říká nemoc pavoučích prstů.

Portrét mladého Paganiniho

Portrét mladého Paganiniho

Jenže Paganini potřeboval peníze a pořadatelé mu nabízeli stále větší sumy. Ve své době byl superstar. Rozhodl se, že i přes hrozné bolesti bude v koncertování pokračovat, a 16. března 1828 dorazil v rámci světové šňůry (zahrnující Německo, Francii, Polsko, Anglii a Skotsko) do Vídně, centra rakousko-uherského mocnářství. Společnost mu dělali tříletý syn a družka Antonia.

Mezi 29. březnem a 24. červencem absolvoval ve Vídni čtrnáct nadšeně aplaudovaných koncertů. Přijímal hodnostáře, dostával drahé dary. V divadle U korutanské brány mu naslouchal císař František I. s rodinou a poté ho jmenoval svým komorním virtuosem.

Úspěch však byl vykoupen rapidně se zhoršující kondicí. „Postonávající Mistr dává se homeopaticky léčit od věhlasného polního štábního lékaře Marenzellera, kteráž příčina prodlouží zdejší jeho pobyt do konce srpna,“ píše Allgemeine musikalische Zeitung. V květnu se Niccolò ještě vzepjal k pěti představením a pak se na 23 dní odmlčel. Mohla za to nejen jeho choroba, ale také totální rozvrat mezi ním a Antonií.

O té Jaroslav Čeleda, autor cenné publikace Paganini a Praha z roku 1940, tvrdí, že byla „mělká a povrchní žena, nevychovaná pro velké povinnosti, nemístně žárlivá, umíněná, vzdorovitá a cynicky prolhaná“. Synka si houslista nechal u sebe. Od Antonie ho doslova koupil a zároveň jí slíbil zvýšit alimenty ze 600 na 2000 milánských scudi, jen když se rychle odebere zpátky do Itálie a přestane ho nežádoucím způsobem rozptylovat.

Paganini, ještě když byl relativně zdráv

Paganini, ještě když byl relativně zdráv

Poslední vídeňský koncert houslista protrpěl 24. července. „Podle pověsti opustí nyní Paganini v brzku naše hlavní město a bude pokračovat ve své umělecké cestě přes Prahu, Drážďany, Berlín, Hamburk atd. do Paříže a do Londýna,“ informovaly noviny.

Souběžně s tím však píše Niccolò známému do Terstu: „Doufám, že se brzy odebéřu do Karlových Varů, abych posílil své zdraví, je-li to vůbec ještě možné.“

Do proslulých českých lázní umělce zavezli členové knížecí rodiny Lichnowských z Voštic, přičemž se zastavili (stejně jako o mnoho let dříve s Ludwigem van Beethovenem) na svém zámku v Hradci nad Moravicí, přezdívaném slezský Karlštejn. Mezi místními dodnes koluje legenda, že tam „Paganini strašidelně hrával jednak ve vížce nad vjezdní hradní branou, jednak v nejvyšším patře hradní věže větrům a netopýrům“.

V té době už měl onu ďábelskou pověst, přestože sám se tak rozhodně neviděl. O hudbě, kterou provozoval, mluvil jako o magické, ale nikdy čertovské.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/3
DALŠÍ ČÁST