Historie

Pane, nezabíjejte mi tatínka, prosil chlapec z vypáleného Českého Malína

25. duben 2018 četba na 7 minut
Památník obětem tragédie v Českém Malíně

Památník obětem tragédie v Českém Malíně

Foto: archiv Paměti národa

Seriál Příběhy pamětníků připomíná skrze autentická vyprávění historické události a osobnosti 20. století. V dnešním díle připomeneme osud Českého Malína, vesnice na Ukrajině, která byla za války vyrabována a vypálena jednotkami německého Wehrmachtu. Dodnes nikdo přesně neví, proč se tak stalo. 

Roku 1870 se z českých zemí, z lounského, žateckého a rakovnického okresu, vydalo asi dvacet rodin na cestu na území dnešní Ukrajiny, na Volyň. Byla tam velmi levná půda. Rodiny putovaly měsíc přes Karpaty až do volyňského Rovna, kde v Malíně v Ostrožském okrese koupili výhodně půdu: za jeden morg (necelý hektar) zaplatili dvacet rublů.

FOTOGALERIE

Ženy a děti, které přežily masakr v Českém Malíně. Většinu obyvatel vesnice Němci upálili nebo postříleli. Dodnes nikdo neví, proč se tak stalo Spáleniště malínské školy v roce 1943. Vesnice hořela týden, nalezené pozůstatky lidí byly pochovány ve společném hrobě na hřbitově v Českém Malíně Děti z Českého Malína u společného hrobu obyvatel vesnice. Zavražděno bylo z místních 104 mužů, 161 žen a 105 dětí do 14 let, dále 26 Poláků a 4 Češi, kteří v obci pobývali

A tak se zrodil Český Malín, obec se vším všudy, se školou, obchody, řemeslníky, hasičským sborem. Víc než šedesát let malínští budovali svá hospodářství, s ukrajinskými a polskými sousedy udržovali přátelské vztahy. Přečkali první světovou válku, kdy byli na několik let vyhnáni a jejich obec byla takřka zničena. Přežili i bídu sovětské a nacistické okupace. Vše se ale mělo zanedlouho změnit. 

Ráno 13. července 1943 nakráčeli doprostřed obce němečtí vojáci. Dvou až tříčlenné hlídky s puškami s nasazenými bodáky obcházely jeden dům po druhém a vyváděly ven každého, koho našly s výjimkou nemohoucích. Během několika hodin upálili, zastřelili a ubili víc než čtyři sta vesničanů včetně žen a dětí.

Zázrakem se zachránilo pár lidí, kteří brzy ráno odjeli na nákupy nebo uprchli ze skupiny, vytvořené proto, aby vrahům odvážela nakradené cennosti. Ještě před několika lety žilo posledních devět svědků malínského masakru – velké válečné vraždy Čechů, o které se příliš neví. O tragédii dokázali mluvit čtyři z nich: Josef Kechrt, Antonie Kechrtová, Antonín Činka a Josef Řepík. 

 „Stáli jsme proti svým ženám a dětem. Za námi hlavně kulometů, před námi bodáky… Nic nechápeme, úzkostlivě pozorujeme, co se bude dít dál… Šestiletý synek Jaroslava Stuchlého, neustále plačící u své matky, se jí vytrhl a běžel k důstojníkovi, prose ho dětským hláskem: ´Pane, nezabíjejte mi mého tatínka. Viďte, že nezabijete mého tatínka.´ Důstojník pokynul na pobočníka, který plačícího chlapce odvedl zpátky k matce. Ten se však nedal utišit, znovu se matce vyrval, přiběhl k otci, zase s hrozným pláčem tahal otce za ruku: ´Pojď sem tati´ a ukazuje směrem k matce, ´oni tě tu zabijou, pojď s námi!´ Otec ho vzal do náručí, uklidnil jej, políbil a z očí mu kanuly slzy…,“ čteme v kronice Českého Malína napsané Josefem Aloisem Martinovským, který se zachránil v pracovní četě.  

Svážení mrtvých trvalo dva dny

Josef Kechrt německý zátah přežil jen proto, že byl se svou sestrou nakupovat v nedalekém městě Luck. Do Českého Malína se šel podívat 14. července a to, co uviděl, mu vzalo dech.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST