Tajemství odhaleno? Generál, který bojoval po boku Washingtona, mohl být žena

10. duben 2019 četba na 7 minut
Casimir Pulaski ještě coby Kazimierz Pułaski při obraně kláštera v Čenstochové

Casimir Pulaski ještě coby Kazimierz Pułaski při obraně kláštera v Čenstochové

Foto: Wikimedia Commons

Polsko možná zažije menší otřes, pokud jde o jednoho z jeho národních hrdinů. Kostra polského šlechtice Casimira Pulaskiho, účastníka americké války za nezávislost, totiž podle vědců naznačuje, že tento důstojník, válečný hrdina a osobní přítel George Washingtona, mohl být ženou, nebo intersexuálem. 

FOTOGALERIE

Casimir Pulaski ještě coby Kazimierz Pułaski v čele polské kavalerie při obraně kláštera v Čenstochové Generál Casimir Pulaski Pulaskiho vyobrazení na krabičce cigaret dobře vystihuje jemnější rysy jeho tváře

Americká televizní stanice Smithonian Channel natočila nový dokumentární film, který se zabývá osobou a příběhem Casimira Pulaskiho, slavného polského kavaleristy druhé poloviny 18. století, přezdívaného "otec americké kavalerie". Pulaski, jenž se stal během americké války za nezávislost chráněncem George Washingtona, byl podle tohoto dokumentu možná někým jiným, než se zdál.

Hrob muže, kostra ženy

Američtí vědci vyzvedli za účelem výzkumu Pulaskiho kostru, uloženou v kovové schránce v základech generálova památníku ve městě Savannah v Georgii. Jedním z výzkumníků, který na tomto případu pracoval, byl soudní antropolog z Arizonské státní univerzity Charles Merbs. Při exhumaci generálových ostatků spolupracoval s doktorkou Karen Burnsovou, antropoložkou z University of Georgia, i s dalšími odborníky.

"Než jsem vstoupil do krypty pod památníkem, doktorka Burnsová mi řekla: Jděte tam a nekřičte, až půjdete ven. Řekla, že to musíme prostudovat velmi pečlivě a podrobně a že si pak sedneme a všechno probereme. Vešel jsem a okamžitě jsem pochopil, o čem mluví: přede mnou ležela tak ženská kostra, že víc ženská už být ani nemohla," řekl podle britských novin The Guardian Merbs.

Další členka týmu, profesorka antropologie z jižní Georgie Virginia Hutton Estabrooková, řekla NBC News, že ženskému původu kostry odpovídala například pánev. "U žen má pánevní dutina oválnější tvar, méně než u mužů připomíná tvar srdce. Pulaskiho pánev působila velmi žensky."

Nejzásadnější otázkou se tak stalo, zda kostra skutečně patří Pulaskimu. Při všech předchozích výzkumech se ostatky s jistotou identifikovat nepodařilo, protože chybělo DNA pro srovnání. Tentokrát však vědci dokázali pravost Pulaskiho kostí prokázat na základě mitochondriální DNA generálovy praneteře (jde o DNA nacházející se v mitochondriích, tedy drobných mikroskopických útvarech uvnitř lidských buněk, a tvořící tak součást mimojaderné genetické informace, pozn. red.) a také na základě toho, že zranění na kostech i jejich fyzická charakteristika odpovídala známým faktům z Pulaskiho života. Výzkum financoval Smithsonian Institute.

Hrdina bitevního pole

Casimir Pulaski, původním jménem Kazimierz Michał Władysław Wiktor Pułaski, se narodil v polské šlechtické rodině, byl vychován jako muž a stal se profesionálním důstojníkem jezdectva. Z Polska odešel v roce 1772 po porážce protiruského povstání, v němž se stal jedním ze symbolů národního odporu proti ruské nadvládě - za svou pověst vděčil zejména velitelské bravuře, s níž se několik týdnů bránil ruské přesile u Berdičevského kláštera na území dnešní Ukrajiny a s níž hájil klášter v Čenstochové. Povstání však i přes jeho nasazení zkrachovalo, protože ztratilo rakouskou a pruskou podporu.

Pulaski, odsouzený Rusy v nepřítomnosti k trestu smrti, zkusil najít azyl ve Francii, ale evropské vlády si nechtěly Rusko znepřátelit, proto nemohl v Evropě zůstat. Připojil se tedy k výpravě francouzských dobrovolníků, kteří se vydali na pomoc americkým kolonistům v boji proti anglické nadvládě. Na cestu ho mimo jiné vyprovázel doporučující dopis od Benjamina Franklina, který za Američany uzavřel v roce 1775 ve Francii dohodu o pomoci koloniím a z polského povstání věděl o Pulaskiho vojenských a velitelských schopnostech. A protože Američané neměli dosud zkušenosti s vojenskou jízdou, poradil Washingtonovi, aby Pulaskiho nechal vybudovat pro osadníky kavalerii, a pak ho postavil do jejího čela.

Pulaski tento úkol splnil a dne 11. září 1777 se zúčastnil bitvy u Brandywinu jižně od Philadelhie, kde jeho odvážný útok proti Britům zachránil ustupující americké oddíly a otočil výsledek bitvy v jejich prospěch. Washington ho za tento hrdinský čin přímo na bojišti povýšil do hodnosti brigádního generála. Polák pak dál pokračoval v budování oddílů vojenského jezdectva a požadoval pro ně lepší výcvik i materiální zajištění.

Znovu se vyznamenal i v bitvě u Charlestonu 10. května 1779, bohužel však ještě téhož roku podlehl zraněním, která utrpěl při obléhání přístavu Savannah v Georgii od kartáčové střely. Podle některých údajů jej pak pohřbili na místní plantáži, odkud byly ostatky následně přeneseny a uloženy v už zmíněné kovové schránce pod jeho pomníkem na savannažském náměstí.

"Věřil, že je muž"

Dobové prameny líčí polského generála jako uzavřeného muže s velkou vnitřní sebekázní, současně ale také jako divokého bojovníka a zkušeného jezdce. Nikdy se neoženil ani neměl děti.

"Nemyslím, že by ho někdy v životě napadlo, že by mohl být ženou. Myslím, že byl přesvědčen, že je muž, a něco bylo špatně," říká Merbs. 

Podle Estabrookové byl Pulaski pravděpodobně intersexuální - jde o stav, kdy se dítě narodí s pohlavními, chromozomálními nebo hormonálními znaky, které je řadí mimo "platonický ideál, kdy pro každé pohlaví existuje jen jedna všeobecně správní cesta". Podle průzkumu Brownovy univerzity se jako intersexuální mohou rodit až dvě procenta dětí.

Úvahy o Pulaskiho nejisté pohlavní identitě se objevily už v 90. letech, nové výsledky výzkumu je pouze potvrzují. 

Pulaski je považován za polského i amerického národního hrdinu a ve Spojených státech je po něm nazváno osmnáct měst. V New Yorku se na jeho počest každoročně koná slavnostní přehlídka Casimir Pulaski Day, v New Jersey je po něm pojmenován most Pulaski Skyway a v Georgii tamější národní památka, pevnost Fort Pulaski.

V roce 2009 bylo někdejšímu generálovi uděleno čestné občanství Spojených států amerických, což je pocta, jíž se krom něj v celé historii dostalo jen sedmi dalším osobnostem: Winstonu Churchillovi, Raoulu Wallenbergovi, zakladateli Pensylvánie Williamu Pennovi a jeho ženě, Matce Tereze a Pulaskiho současníkům, francouzskému generálovi markýzovi de La Fayettovi a španělskému válečníku Bernardu de Gálvezovi.

Prezident newyorské přehlídky Richard Zawisny sdělil NBC, že informace o možné Pulaskiho ženské identitě nebo intersexualitě ho "trochu šokovaly". "Nemyslím si ale, že by v dnešní době právě na tomhle většině lidí záleželo," dodal Zawisny.