Historie

Smrt skotského rebela Williama Wallace: na popraviště byl dovlečen úplně nahý

23. srpen 2018 četba na 10 minut
Scéna Wallaceovy popravy - ve skutečnosti byl skotský rebel ale nahý

Scéna Wallaceovy popravy - ve skutečnosti byl skotský rebel ale nahý

Foto: Profimedia

Je teplý letní den 23. srpna 1305. Ulicemi kolem smithfieldského tržiště v Londýně běží pár koní. Za sebou vleče kůl, k němuž je za nohy přivázán nahý muž. Koně ho táhnou tři až šest kilometrů londýnskými ulicemi. Když ho konečně dosmýkají k popravišti, zavalí přihlížející dav nahého odsouzence odpadky a exkrementy. Začíná poprava skotského rebela Williama Wallace.

FOTOGALERIE

Socha Williama Wallace v Aberdeenu Socha Williama Wallace nedaleko Dryburghu William Wallace v heroickém pojetí Mela Gibsona

Snad každý zná scénu popravy Williama Wallace ze slavného filmu Statečné srdce režiséra Mela Gibsona, kde ji ukončuje heroický výkřik týraného muže: "Svobodu!" Není nijak doloženo, že by skutečný Wallace něco podobného na závěr svého mučení vykřikl. Jistá je pouze jedna věc - jeho skutečná muka byla daleko strašlivější, než jak si je mohl dovolit ukázat hraný film.

Vyřízli mu srdce

Přenesme se teď opět v čase na londýnské tržiště ve Smithfieldu (označovanému též jako Smoothfield). Davy přihlížejících tu obklopují popraviště, jemuž dominuje jakýsi děsivý katův pult a nad ním šibenice. Právě tou poprava začne. Když k ní uvláčeného naháče dovlečou, nejdřív ho zbijí, tlučou ho holí a bičem. Pak ho kat se svými pomocníky pověsí na šibenici za krk. Ale opatrně, aby mu nezlomili vaz. Shromážděný dav se zájmem pozoruje, jak odsouzenec v obličeji modrá. Účelem ale není muže udusit, protože zavěšení je pouhá ouvertura k dalšímu promyšlenému a velmi dlouhému mučení.

Po nějaké chvíli proto kat sejme skotského povstalce ze šibenice a položí ho na vyvýšený "pult" aby se mohl věnovat jeho vnitřnostem. Nejdřív ale rozseká zajatému vzbouřenci penis a varlata - důvodem je legendární postavu v očích přihlížejícího davu co nejvíc ponížit.

(Angličané mimochodem k podobnému kroku nepřistoupili ve své historii naposledy. Když v roce 1429 upalovali v Rouenu Janu z Arku, neobložili ji podle běžného zvyku dřevem, ale postavili ji vysoko na hranici, aby na ni lidé hleděli odspodu - a ve chvíli, kdy na francouzské národní hrdince shořely šaty, nechal anglický místodržitel Bedford podle anonymní­ho francouzského kronikáře zvaného Měšťan pařížský hranici rozhrnout, aby lid viděl, jak pohlaví Jany z Arku hoří. "Chtěl, aby po spálení šatů odsouzenkyně zůstala nahá a pochyby lidu se rozptýlily. A protože kat oheň na chvíli odhrábl, přišli všichni, aby viděli ji i vše, co na ženě zůstává obvykle skryto. A po tomto nestydatém divadle přihrábl kat opět oheň a nešťastná nebožka zmizela za vysokými plameny," napsal o této popravě Měšťan pařížský.)

Po takzvané emaskulaci, jak se středověký trest v podobě rozřezání penisu a varlat nazýval, přistoupí kat Williama Wallace k jeho břichu. Rozřízne ho tupým nožem, vyjme střeva a začne je pálit na ohni. Dává přitom pozor, aby skotský národní hrdina neztratil vědomí. Následně vyřízne muži z hrudníku srdce - znakem katova mistrovství přitom je, pokud se mu podaří vyjmout srdce tak, aby nepřestalo bít. Není jisté, co s tímto orgánem popravčí následně udělal, ale podle středověkých oficiálních postupů, užívaných v těchto situacích, je pravděpodobné, že ho ukázal davu se slovy: "Hle, srdce zrádce."

Následuje stětí, které opětovně zachycuje i Gibsonův film. Tam mu předchází už zmíněný hrdý rebelův výkřik, je ovšem těžké uvěřit tomu, že by skutečný Wallace měl po všem, čím do té chvíle prošel, ještě k něčemu podobnému energii. 

V souladu s filmovým komentářem pak je tělo skotského vzbouřence opravdu rozčtvrceno a jeho údy jsou vystaveny na několika místech Británie, kde anglický král potřebuje veřejně předvést svou moc: Hlava "ozdobí" mýtnici na londýnském mostě, ruce mosty ve Stirlingu (na místě Wallaceova prvního velkého vítězství nad Angličany) a v Newcastle-upon-Tyne, nohy jsou poslány do Berwicku a Perthu.

Tak skončí poprava, která se stala, i přes výše uvedené rozpory, zřejmě nejvěrnější částí Gibsonova filmu. (V této souvislosti stojí za zmínku, že podle některých pramenů Gibson pojal natáčení této scény ještě věrněji a nasnímal například naturalisticky i otevření Wallaceova břicha a pálení střev. Jenže při prvním promítání snímku zkušebnímu publiku se ukázalo, že diváci takový naturalismus nezvládnou. Proto není ve výsledné scéně popravy vlastně nic vidět a kamera se soustředí pouze na Wallaceovu tvář. Pokud jste tedy měli při sledování Statečného srdce pocit, že vlastně nevíte, proč William tolik trpí, a že vám něco v záběrech chybí, tohle je ten důvod.)

Zbývá ale otázka, kdo vlastně William Wallace byl? Co dalšího z jeho skutečného života se na plátně objevilo? Na druhou otázku bude odpověď jednoduchá - téměř nic. Ta první si ale zaslouží podrobnější rozbor.

Nestáli v řadě, číhali za kopcem

Wallace se rozhodně nestal symbolem skotského vzdoru proto, že by statečně mstil smrt své popravené manželky. Je sice pravda, že několik ozbrojenců anglického "sheriffa" (správce a sudího) Lanarku v květnu 1297 skutečně v sebeobraně zamordoval, ale důvod k tomu měl daleko prozaičtější a neheroický - jednoduše ho přistihli při pytláctví. Napětí mezi Skoty a Angličany ale v té době opravdu existovalo, a tak i tento čin stačil k tomu, aby se kolem Wallace, který byl drobným skotským urozencem, začali shromažďovat jeho soukmenovci nespokojení s anglickou nadvládou a aby jich bylo dost i na vybudování povstaleckého vojska.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/2
DALŠÍ ČÁST