Historie

Den, kdy komunisté okradli Čechoslováky. Před 65 lety začala měnová reforma

30. květen 2018 četba na 6 minut
Antonín Zápotocký

Antonín Zápotocký

Foto: WikiMedia Commons, Public domain, National Archives

Naše měna je pevná, měnová reforma nebude. Těmito slovy údajně promlouval do duší zmatených občanů prezident Antonín Zápotocký pouze den před tím, než se většině z nich převrátil život naruby. O několik hodin později, tedy 30. května 1953, zasáhla Československo rána, která lidem sebrala nejen naději na lepší zítřky, ale především prostředky, které spořili takřka celý život.

FOTOGALERIE

Antonín Zápotocký Antonín Zápotocký Klement Gottwald

Pevná měna, dostatek lístků na příděl potravin a vlastně vše v naprostém pořádku. S vědomím, že změny, o kterých si už nějakou dobu šeptali nejen vrabci, se konat nebudou, vstřebávali Čechoslováci informace, které jim 29. května sdělil prezident Antonín Zápotocký. Zajímavostí však je, že zmíněný projev se posléze vytratil a najít jej dodnes nedokázali ani zaměstnanci archivů.

Jistotou zůstává, že Viliam Široký, tehdejší předseda vlády, promluvil v rozhlase jen o den později, aby pronesl, že reforma začíná platit již k prvnímu červnu. Šokovaní lidé tedy měli pouze neděli, kdy navíc většina obchodníků své krámky ani neotevírala, aby dosavadní úspory utratili za co největší množství zboží a pokud možno se zabezpečili alespoň na nějaký čas. Úkol to byl téměř nemožný, tlačenice ve městech se počítaly na tisíce.

Cílem kroku, který zničil stovky živnostníků, bylo mimo jiné odstranit jakékoli kapitalistické jednotky a „vyspravit“ ekonomicky zdevastované hospodářství. Komunisté reformu prezentovali coby vítězství pracujícího lidu nad třídními nepřáteli, pravda však byla taková, že nové bankovky byly občanům i firmám směněny velice nevýhodně. Na mnoha místech vypukly hromadné demonstrace, které později vyústily v zatýkání, výslechy a soudy.

Zoufalé nákupy

Tuzemské hospodářství se už delší dobu potýkalo s dluhem, který nebyl schopen pokrýt ani stát. Údajně šlo o více než 100 miliard korun. Mimo jiné stále existoval i zastaralý systém, v němž si lidé mohli nakupovat zlevněné zboží za tzv. lístky. Nicméně ne všichni – už od ledna totiž svůj nárok ztratila většina movitých soukromníků, která byla odsouzena pouze k dražším nákupům mimo oficiální kruhy.

Veškeré finanční problémy, se kterými se Československo potýkalo, způsobil rozvoj ekonomiky po únorovém převratu v roce 1948. Vklady, investice i půjčky byly gigantické, zadluženost pak ještě větší. Prosazoval se po vzoru Ruska především zbrojní průmysl. Na ten lehký, se spotřebním zbožím, jednoduše nezbývalo místo. Kdo peníze měl, tak vlastně postrádal důvod, proč je vůbec utrácet.

S ideou reformy přišel těsně před smrtí už Klement Gottwald na popud ministra financí Jaroslava Kabeše. Samozřejmostí bylo plné utajení – komunisté nechtěli, aby si občané mysleli, že se ve „fungujícím a vzkvétajícím státě“ musí cokoli měnit. Aby své jednání potvrdili, ještě v půlce května mezi lid vyslali většinu nákupních lístků na nadcházející měsíc, aby jej uklidnili a navodili klidnou atmosféru.

Narušenou důvěru však nešlo přesvědčit tak snadno. Když proto informace prosákla na veřejnost, Češi a Slováci začali za staré peníze vykupovat doslova vše, co jim přišlo pod ruku. Výsledkem byly poloprázdné regály, které zabolely především v onu poslední květnovou neděli. Když totiž lidé, tehdy už seznámeni s přicházejícími změnami, potřebovali utratit i zbytky naspořených peněz, často nebylo za co či kde.

Úspory přestaly existovat

Právě v první červnový den se do oběhu opravdu dostaly nové bankovky. Ty zaslala jedna z ruských tiskáren. Velmi rychlou obměnu umožnily nejen státní instituce, ale víceméně veškerá místa, kde se lidé obvykle shromažďují, tedy i hospody – probíhal na nich jednoduchý transfer „starých za nové“. Ale za vražedné kurzy.

Částky do 300 korun se směňovaly v poměru 5:1, vyšší sumy pak v poměru 50:1. Pokud tedy někdo odevzdal větší částku, pak mu například za každou stokorunu úředník vysázel dvě koruny nové. Peníze, které měli majitelé uloženy v bankách, pak v dalších kurzech znamenaly tisícovku za 5000 starých či dva tisíce za 20000. Dva tisíce byly paradoxně odpovědí také na padesátitisícovou transakci. Vůbec se nevyplácely akcie či pojištění, a to jak zdravotní, tak i sociální.

Nazlobené reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Hned první den vypuklo množství stávek a protestů, nejhorší pak v Plzni, kde komunisté museli zasáhnout i s vojskem. Nespokojení lidé napadli radnici, přičemž z oken údajně vyhazovali veškeré předměty, které jakkoli souvisely s Gottwaldem či Stalinem. Zatčeno bylo několik stovek osob, další desítky pak následovaly například v Praze, Ostravě či Bohumíně.

Nejpevnější měna na světě

Výsledná čísla jsou hrozivá. Směněno bylo zhruba 49 miliard, občanům se však navrátila pouze necelá miliarda a půl. V praxi to znamenalo nejen to, že byly pryč úspory, ale rázem se lidé museli i výrazně uskromnit. Ceny se sice rovněž snížily, stále však neodpovídaly zkrácenému kapitálu, kterým milióny občanů disponovaly jen pár hodin a dní před samotnou reformou.

To, že byli občané stahováni z kůže a najednou si nemohli dovolit věci, na které celý život poctivě šetřili, však bohužel nikoho nezajímalo. „Kurz naší koruny bude pevně svázán se sovětským rublem, který je nejpevnější měnou na světě,“ tvrdil třeba již zmíněný Viliam Široký.

Nespokojenost, přivedení na hranici chudoby. Po protestech bylo přes 500 lidí zatčeno, z nich pak výrazné množství putovalo do pracovních táborů anebo bylo komunisty vystěhováno do pohraničí. To jsou výsledky jedné ze smutných kapitol českých a slovenských dějin, které potvrzují, že ono "vítězství lidu" bylo vlastně porážkou na celé čáře.