Není jasné, zda byla kráva, při vrtání otvoru do lebky živá nebo mrtvá. Podle hlavního autora studie Fernanda Ramireze Rozziho, ředitele výzkumu lidské evoluce ve francouzském Národním centru vědecké výzkumu v Toulouse, by však v případě, že bylo zvíře živé, nemohlo po operaci dlouho přežít, protože na lebce nebyly nalezeny stopy po hojení.

Důvod, proč pravěký člověk vyvrtal do lebky krávy otvor, je nicméně obestřený záhadou. Pokud by bylo cílem operace, která je známá jako trepanace, zachránění krávy, jednalo by se o nejstarší známý důkaz veterinární operace u zvířete.

"Je však také docela dobře možné, že neolitičtí lidé prostě používali krávy k nácviku trepanace, aby vybrousili svou techniku před použitím na lidech," nabídl Rozzi další možné vysvětlení.

Zranění jinou krávou je vyloučené

Archeologové objevili lebku při vykopávkách, které probíhaly v letech 1975 až 1985 v neolitické lokalitě Champ-Durand ve Vendée, regionu ležícím na atlantickém pobřeží západního Francie. Analýza ukázala, že se jednalo o čerstvě dospělého jedince, který žil mezi lety 3400 až 3000 před naším letopočtem.

Když se předchozí archeologové podívali na téměř kompletní lebku, došli k závěru, že dobytče musela zranit rohem jiná kráva. Otvor, který má rozměry 6,4 x 4,6 centimetrů, však byl natolik zvláštní, že jeden z tehdejších vědců požádal v roce 2012 Rozziho a jeho kolegu Alaina Fromenta, biologického antropologa z Antropologického muzea v Paříži, o druhý pohled.

Stopy na lebce krávy (a, b, c) jsou podobné těm, které byly nalezené na lidské lebce po trepanaci (d, e).Autor: Fernando Ramirez Rozzi

"Velice rychle jsme dospěli k názoru, že lebka krávy nese stopy trepanace," píšou vědci ve své studii. Zranění jinou kravou by nemělo tak pravidelné okraje. Musely by zde být úlomky a štěpiny kosti a žádné takové důkazy se zde nenašly. Při pohledu do elektronového mikroskopu objevili vědci škrábance, které jsou nápadně stopám nalezeným na lidských lebkách po trepanaci.

Díra do lebky vyléčí epilepsii

Nejstarší případy trepanace na lidských lebkách byly datovány do období mezolitu nebo také střední doby kamenné, které trvalo od 8000 do 2700 před naším letopočtem V některých oblastech byla tato technika široce rozšířená. Například v jednom francouzském nalezišti datovaném do období kolem roku 6500 před naším letopočtem mělo otvor po trepanaci 40 ze 120 nalezených lebek.

Mnoho pacientů přitom operaci, která se prováděla bez umrtvení, prokazatelně přežilo, protože nesou stopy po hojení. Jak naznačují jeskynní malby, lidé věřili, že tato praktika vyléčí epilepsii, migrény a duševní choroby.